Analýza
Setkání mezi generálním tajemníkem Komunistické strany Vietnamu To Lamem a vůdcem Komunistické strany Číny (KS Číny) Xi Jinpingem ukazuje, že Hanoj nadále vnímá Peking jako klíčového partnera. Analytik však uvádí, že rostoucí ekonomické vazby čínského režimu a jeho námořní „salámová metoda“ mu dávají páky k postupnému oslabování vietnamské suverenity.
Lam ukončil 17. dubna svou čtyřdenní státní návštěvu Číny, v rámci které se obě strany podle společného prohlášení zavázaly rozšířit spolupráci v oblasti umělé inteligence (AI), polovodičů a vysokorychlostních železnic. Obě země rovněž podepsaly dohody týkající se stranických záležitostí, veřejné bezpečnosti, justiční spolupráce, obchodu, dodavatelských řetězců a cel.
Lam se sešel se Xi Jinpingem v Pekingu 15. dubna a obě stranické špičky se shodly na pokračujícím prohlubování dvoustranných vztahů.
Šlo o Lamovu první zahraniční cestu od jeho zvolení hlavou státu – funkci získal jednomyslným hlasováním Národního shromáždění v Hanoji 7. dubna.
Pozorovatelé jej považují za nejmocnější vietnamskou osobnost za několik desetiletí, přibližujíc se politickému modelu Pekingu. Obávají se zásadního odklonu od tradičního vietnamského systému kolektivního vedení „čtyř pilířů“, který rozděluje moc mezi generálního tajemníka strany, prezidenta státu, premiéra a předsedu Národního shromáždění.
Prohlubování stranických vazeb
Phan Xuan Dung, senior výzkumný pracovník singapurského institutu ISEAS–Yusof Ishak Institute, uvedl, že Peking si pro přijetí To Lama zvolil „strategicky příznivý“ okamžik, jaký už několik let neměl.
„Konsolidace funkcí generálního tajemníka strany a prezidenta v rukou To Lama znamená významný posun ve vnitřní mocenské rovnováze v Hanoji, který Peking pečlivě sleduje,“ sdílí Dung pro Epoch Times.
„Rozvinutím červeného koberce právě v této chvíli Peking připomíná Hanoji hlubokou ideologickou spřízněnost obou komunistických stran.“
Tento společný základ vždy působil jako brzda toho, jak daleko byl Vietnam ochoten se přiblížit k Západu, dodává Dung.
Ha Hoang Hop, bývalý předseda konzultační agentury Think Tank VietKnow se sídlem v Hanoji a nyní nezávislý analytik, poznamenává, že Vietnam chce touto návštěvou ukázat, že dokáže jednat s konkurenčními mocnostmi, aniž by přestal považovat Čínu za prioritu.
„Ukazuje to, že Vietnam nadále považuje Čínu za klíčovou, navzdory snahám Spojených států a Japonska o sbližování, a zároveň to demonstruje vliv Číny na nejvyšší vedení v Hanoji,“ říká Hop pro Epoch Times.
Vietnam dlouhodobě uplatňuje „bambusovou diplomacii“ – doktrínu, kterou zavedl zesnulý generální tajemník Komunistické strany Vietnamu Nguyen Phu Trong a která ponechává otevřené dveře všem státům, aniž by se země zavazovala k jedinému bloku.
Strategie „salámové metody“
Lam a Xi se během jednání věnovali otázce Jihočínského moře, v níž mají obě země dlouhodobě překrývající se nároky na suverenitu, a dohodli se na řízení námořních sporů.
Peking však tiše buduje opěrné body na Antelope Reef v Paracelských ostrovech – souostroví v Jihočínském moři, o které se přou nejen Hanoj, ale i Tchaj-pej.
Ha Hoang Hop konstatuje, že budování ze strany KS Číny představuje klasickou akci v šedé zóně, což je termín označující agresivní taktiky navržené tak, aby zastrašily protivníka, aniž by překročily práh otevřeného konfliktu.
„Peking postupně mění fakta na moři a současně absorbuje diplomatické protesty. Hlubší ekonomické vazby dávají Pekingu větší páky k odstupňovanému nátlaku,“ uvedl Hop.
Čína je od roku 2004 největším obchodním partnerem Vietnamu, přičemž vzájemný obchod podle čínské státní agentury Xinhua dosáhl v roce 2025 rekordních 290 miliard dolarů (přibližně 5,97 bilionu korun).
Hop varuje, že skutečné nebezpečí spočívá v taktice „salámové metody“ čínského režimu – strategii postupných kroků, které mají přinášet výsledky, aniž by vyvolaly okamžitý odpor.
„Pokud bude [tato strategie] uplatňována po dobu deseti let, může postupně omezit operační přístup Vietnamu, aniž by kdy došlo k formální konfrontaci,“ konstatuje Hop. „Hlavním rizikem je dlouhodobé strategické vyčerpání.“
Dung však dodává, že Vietnam nepřihlíží zmenšování svého námořního prostoru pasivně.
„V posledních letech výrazně zrychlil navážení půdy ve Spratlyho ostrovech, aniž by to vyvolalo zjevně negativní reakce Číny,“ říká. Jde o skupinu ostrovů v Jihočínském moři, která je středem územního sporu s Čínou.
Podle zprávy projektu Asia Maritime Transparency Initiative při Centru pro strategická a mezinárodní studia ze srpna 2025 Vietnam vybudoval ve Spratlyho ostrovech 21 umělých ostrovů, zatímco Čína pouze sedm.
Dung zmiňuje, že jak Hanoj, tak Peking mají silnou motivaci udržovat ekonomické vazby a řídit napětí v Jihočínském moři.
„Narušení tohoto vztahu by neslo náklady i pro Peking,“ poznamenává.
„Ani Hanoj, ani Peking si nemohou dovolit ekonomické a reputační náklady vážné námořní eskalace.“
Vynucená shoda
Každoroční průzkum zveřejněný v dubnu singapurským institutem ISEAS–Yusof Ishak Institute zjistil, že při dotazu, zda si vybrat mezi dvěma supervelmocemi, více respondentů ze Sdružení národů jihovýchodní Asie (ASEAN) upřednostnilo Čínu před Spojenými státy.
Zpráva uvádí, že 48 procent dotázaných zvolilo Spojené státy, zatímco 52 procent dalo přednost Číně, oproti 47,7 procenta v předchozím roce.
ASEAN tvoří 11 členských států, včetně Bruneje, Kambodže, Indonésie, Laosu, Malajsie, Myanmaru, Filipín, Singapuru, Thajska, Vietnamu a Východního Timoru.
Dung však vysvětluje, že státy jihovýchodní Asie se nehrnou do náruče Pekingu, protože nadále spoléhají na Washington jako na protiváhu Číny.
„Obavy z asertivity Číny v Jihočínském moři a zjevného ekonomického vlivu přetrvávají. Strategické směřování je však nakonec otázkou srovnávacího posouzení,“ uvádí.
Podle Hopa, přestože má KS Číny v regionu silný vliv, vnitřní ekonomické a politické tlaky omezují její skutečnou schopnost zajistit regionální poslušnost.
„Pro Vietnam konkrétně to vytváří skutečné, ale úzké okno příležitosti: důrazněji se bránit nátlaku v šedé zóně, získávat konkrétní ekonomické ústupky a prohlubovat bezpečnostní partnerství,“ říká Hop.
„Peking si nemůže dovolit druhou frontu otevřeného nepřátelství na své jižní periferii.“
–ete–
