Nejnovější sankční opatření Evropské unie vůči Rusku kvůli jeho válce na Ukrajině ukazují, že čínské subjekty hrály klíčovou roli při podpoře vojenské kampaně Moskvy, přičemž jeden z expertů varuje, že blok by mohl být vůči Pekingu stále nepřátelštější.
Evropská komise představila 23. dubna svůj 20. balík sankcí proti Rusku a zařadila na seznam 58 společností a s nimi spojených osob zapojených do vývoje a výroby vojenského materiálu.
Balík se zaměřil na 16 subjektů se sídlem v Číně a dalších zemích za poskytování „zboží dvojího užití nebo zbraňových systémů ruskému vojensko-průmyslovému komplexu“.
Zboží dvojího užití jsou materiály, software nebo technologie, které mají civilní i vojenské využití.
Evropská komise také zakázala vývoz zboží a technologií dvojího užití do 28 subjektů ve třetích zemích – včetně těch z pevninské Číny a Hongkongu – s odkazem na jejich roli vojenských koncových uživatelů nebo úzké vazby na ruský obranný průmysl.
Nové sankce mají především „narušit ruské příjmy z energetiky a vojenskou kapacitu“, uvedla.
Tento krok představuje největší rozšíření sankcí EU proti Rusku za poslední dva roky.
Čínské ministerstvo obchodu 24. dubna sdělilo, že po nejnovějších omezeních ze strany Bruselu zařadilo sedm subjektů z EU – převážně obranných a leteckých firem – na svůj seznam kontroly vývozu.
Vývozci nesmějí těmto sedmi subjektům dodávat zboží dvojího užití, konstatovalo ministerstvo.
Veškeré související aktivity, které právě probíhají, „musí být okamžitě zastaveny“, dodalo.
Kyjev a jeho spojenci opakovaně obvinili Komunistickou stranu Číny (KS Číny) z dodávek ruským silám a režim tato obvinění důsledně popírá.
Válka mezi Ruskem a Ukrajinou vstoupila do pátého roku a podle lednové zprávy washingtonského think-tanku Center for Strategic and International Studies mohly ztráty na obou stranách již dosáhnout dvou milionů.
Podpora invaze
Lin Tzuli, ředitel Centra pro Čínu a regionální rozvoj na taiwanské univerzitě Tunghai, uvádí, že nejnovější sankce EU naznačují, že čínské firmy systematicky napomáhaly ruskému válečnému úsilí.
„Důkazy jsou dostatečně silné na to, aby odůvodnily sankční opatření navzdory popírání Pekingu,“ vysvětluje Lin pro deník Epoch Times.
„Sankce ukazují, že blok už nepovažuje Čínu za neutrálního pozorovatele, ale za aktéra, který umožňuje ruské válečné úsilí.“
Lin říká, že i když KS Číny není přímým účastníkem bojů, její ekonomická a technická podpora je klíčovým faktorem schopnosti Ruska ve válce pokračovat.
Yeh Yao-yuan, profesor mezinárodních studií na University of St. Thomas v Houstonu, souhlasí s tím, že EU nyní shromáždila mnohem více důkazů spojujících Čínu s ruským obranným průmyslem.
„Tento krok potvrzuje, že Peking aktivně podporuje ruskou invazi na Ukrajinu,“ zmiňuje Yeh pro Epoch Times.
Yeh podotýká, že odvetná opatření čínského režimu pravděpodobně nedosáhnou toho, v co Peking doufal.
„Čínské sankce mají omezený dopad – obranný průmysl bloku nebyl nikdy hluboce propojen s KS Číny, takže jde spíše o symbolické než zásadní gesto,“ dodává Yeh.
Lin říká, že reakce Pekingu slouží jako krátkodobý politický signál a zároveň vytváří základ pro dlouhodobější strukturální ekonomickou konkurenci mezi oběma stranami.
„Pokud jde o hmatatelné ztráty, dopad na EU bude pravděpodobně malý,“ poznamenává.
„Z pohledu strategické interakce a institucionálních dopadů však budou důsledky dalekosáhlé.“
Lin vysvětluje, že Čína má tendenci spoléhat na symbolická, avšak kontrolovaná opatření – zaměřená na konkrétní firmy nebo omezení přístupu na trh – aby využila rozdílnou ekonomickou závislost členských států a prohloubila mezi nimi rozpory.
„Ačkoli jsou tato opatření navržena tak, aby zůstala v zvládnutelných mezích, z dlouhodobého hlediska prohloubí rozdíly v Evropě ohledně politiky vůči Číně,“ zmiňuje.
„Protože se členské státy liší v závislosti na dodavatelských řetězcích a vazbách na čínský trh, může Peking těchto rozdílů využít k oslabení soudržnosti EU.“
„Hlavní nepřítel“
Navzdory těmto strategickým tlakům Yeh uvádí, že současná výměna opatření pravděpodobně zásadně nezmění vztahy mezi Bruselem a Pekingem.
„KS Číny se zdržela eskalace nad rámec toho, co situace vyžaduje,“ upozorňuje Yeh.
„Nedávná zdrženlivost Pekingu naznačuje, že ekonomický dopad sankcí EU vnímá jako omezený.“
Podobně to vidí i Lin. „Mezi EU a Čínou nadále existují silné ekonomické zájmy a společné otázky globální správy, což činí úplné oddělení nerealistickým,“ říká.
Podle něj se obě strany posouvají směrem k „selektivní spolupráci“, kdy v některých oblastech spolupracují a v jiných si konkurují nebo se střetávají.
„Při absenci stabilního mezinárodního řádu a při rostoucí ekonomické nejistotě žádná ze stran nebude své rozdíly řešit otevřeným nepřátelstvím,“ poznamenává Lin.
„Unie se zavázala ke strategické autonomii a vztah již nebude zakládat na prohlubování spolupráce, ale na řízení rizik a rivality.“
Yeh nicméně varuje, že křehká rovnováha se může změnit s tím, jak přibývá důkazů o zapojení Číny do války na Ukrajině, což může dlouhodobě posílit odpor vůči Pekingu uvnitř EU.
„EU považuje ruskou invazi na Ukrajinu za svou nejzávažnější bezpečnostní hrozbu, což znamená, že každý aktér, který násilí prodlužuje, riskuje, že bude evropskými občany vnímán jako hlavní nepřítel,“ vyzdvihuje Yeh.
„S rostoucí pozorností věnovanou podpoře Moskvy ze strany Pekingu bude politická reakce proti KS Číny jen sílit.“
–ete–
