Pověst „Velkého pohodáře“, postavená na vynikajícím jídle a hudbě, do níž si podupáváte do rytmu, je naprosto zasloužená. Vynechte ale ulici Bourbon Street – město nabízí mnohem víc.
JAK STRÁVIT 24 HODIN V …
Jen málokteré město má takový rytmus jako tento velký pohodář. Podél klikatých zákrut mohutné, kalné Mississippi se v tomto říčním městě setkávají různé kultury – francouzská a kreolská, cajunská i typicky jižanská. A ještě mnohé další.
Přestože sem mnozí přijíždějí za večírky, vašich nejlepších 24 hodin se bez Bourbon Street obejde – dokonce úplně. Vydejte se podle tohoto itineráře a objevíte New Orleans (NOLA) jako krásné, laskavé a samozřejmě také výtečné.
Po vystoupení z letadla
Od otevření severního terminálu za 1,3 miliardy dolarů na letišti Louis Armstrong New Orleans International Airport (MSY) uplynulo už několik let, ale přesto tu vše působí svěže a nově. A i když vás čeká celé město plné lahodného jídla, možná dostanete chuť zakousnout se do něčeho ještě před odchodem z haly. Mnozí z nejlepších kuchařů NOLA tu mají své pobočky, takže si můžete dát cokoliv, od sendviče po’boy, místní speciální koblihy, smaženého kuřete nebo až po kreolsko-vietnamskou fúzi.
Do města se sice dostanete i autobusem, ale nejjednodušší a nejpohodlnější cestou je taxi nebo aplikace pro sdílenou jízdu – cesta trvá asi 25 až 30 minut podle provozu. Zajímavost k nezvyklému kódu letiště: MSY znamená Moisant Stock Yards, podle odvážného letce (a majitele létajícího cirkusu) Johna Moisanta, který zde v roce 1910 zahynul při havárii.
Ochutnávka nového dne v New Orleans
Horko a vlhkost v jižní Louisianě nejsou žádný žert, takže dokud je den ještě relativně chladný, vychutnejte si klid a pohodu čtvrti Garden District. Kupte si za 3 dolary (cca 65 Kč) „Jazzy Pass“ a můžete celý den jezdit po čtyřech hlavních tramvajových linkách města. Je to nejen levné, ale zároveň jde i o vzácnou příležitost nahlédnout do každodenního života – pojedete spolu s místními, kteří míří do práce i z práce.
Nastupte do tramvaje St. Charles, která přepravuje obyvatele už od roku 1835. S celodenní jízdenkou můžete libovolně vystupovat a znovu nastupovat, kdykoli vás něco po cestě zaujme. A zaujmout by vás mělo ledacos – trať vede kolem rozlehlých domů z doby před občanskou válkou a podél majestátních dubů zahalených do španělského mechu. (Stačí se projít pár náhodně vybranými bloky a často z toho vzejde malé dobrodružství či zajímavý rozhovor.)
Vystupte a krátce se podívejte také případně na hřbitov St. Louis No. 1. Byl založen roku 1789 a je místem posledního odpočinku mnoha známých osobností. Přesně takhle si představíte hřbitov v New Orleans – gotické hrobky nad zemí, ty z filmů. Při mé nedávné návštěvě byl uzavřen pro veřejnost a nyní je prý nutné rezervovat si prohlídku, abyste se dostali dovnitř – ale i letmý pohled stojí za to.
Poté pokračujte o něco dál do Audubon Parku, který je od roku 1871 poměrně velkou, 350akrovou městskou oázou. Od sousedící Mississippi vane příjemný vánek a můžete se projít či projet na kole po klikaté trase dlouhé téměř tři kilometry. I ti, kdo se běžně o ptáky nezajímají, by měli zamířit na Ochsner Island – žije zde množství opeřenců, od volavek až po kormorány. Pokud toužíte po dalších zvířatech, místní Audubon Zoo nabízí vše. Od žiraf, přes jaguáry až po slony – celkem asi 2 000 zvířat z celého světa.
A pak dojeďte téměř na konec linky na oběd do skutečné instituce New Orleans. Jacques-Imo’s Cafe je totiž bláznivé přesně tím správným způsobem. Ještě než vejdu dovnitř, vidím alespoň jeden venkovní stůl postavený na korbě pick-upu (pár tam tiše obědvá přímo na ložné ploše). Cedule venku otevřeně hlásá: teplé pivo, mizerné jídlo, špatná obsluha.
Samozřejmě to není pravda. Lidé si zde rezervují místa týdny dopředu nebo stojí frontu až ven na ulici, jen aby ochutnali tu pravou, kreolskou „soul food“ kuchyni New Orleans. Při své návštěvě jsem měl štěstí na místo u baru a mohl se zakousnout do vysokého kusu aligátořího cheesecake – uzená gouda s parmazánovou krustou, zapečená s kousky krevet a velkými kusy aligátoří klobásy. Věřte mi – dokonale vyvážená kombinace slaného a lehce podivného stojí za celou cestu tramvají St. Charles až sem.
Odpoledne plné amerických zážitků
Nasedněte zpět na tramvaj a vydejte se na Magazine Street. Ačkoli jsem si vždy myslel, že její název souvisí s časopisy, tato hlavní tepna kdysi skutečně sloužila jako sklad munice. Dnes je to místo, kam míří „ti správní“ na jídlo, drink a především na nákupy. Projděte obchody se secondhandovou módou, obchůdky s deskami, galerie s rukodělnými výrobky a mnoho dalších podniků. Poté si dejte pauzu na některé z otevřených teras a objednejte si Sazerac – koktejl, který vznikl právě někde v této oblasti. Podává se zásadně čistý, případně s kapkou něčeho hořkého.
Brzy zatoužíte uniknout odpolednímu horku do jednoho z nejzajímavějších muzeí, jaké můžete kdekoliv navštívit. The National WWII Museum vás v živých barvách provede různými aspekty války i podílem Spojených států na vítězství. Expozice představují události a zápasy na domácí frontě, vylodění na plážích v Normandii během tzv. Dne D i náročné boje v Tichomoří.
Po celou dobu budete slyšet a vidět příběhy o osvobození a hrdinství. K vrcholům patří 4D film s komentářem Toma Hankse a možnost zblízka si prohlédnout impozantní letadla, včetně legendárního Supermarine Spitfire.
Procházka a večeře až do noci
Byla doba, kdy si lidé nevěděli rady s budovou International Trade Mart. Tato výrazná modernistická stavba o 34 patrech, postavená v 60. letech jako sídlo zahraničních konzulátů a dalších významných úřadů, dlouho dominovala panoramatu města.
Nakonec zůstala prázdná a postupně chátrala. Její proměna v hotel Four Seasons stála téměř půl miliardy dolarů a v roce 2021 otevřela novou kapitolu své existence. Za návštěvu stojí i tehdy, když si jen odskočíte na předvečeřní drink do elegantního, tak trochu gatsbyovského Chandelier Baru, kde podávají šampaňské i široký výběr klasických koktejlů.
Pokud vám to čas (a rozpočet) dovolí, večeře v jejich špičkové restauraci Miss River je skutečným zážitkem. Menu šéfkuchaře Alona Shayi je vyznáním lásky New Orleans. Vychází z cajunské a kreolské kuchyně i dalších klasických pokrmů, které povyšuje a obohacuje vlastním rukopisem. Černěný snapper z Mexického zálivu, „dirty rice“ z hliněného hrnce, gumbo s kachnou a andouille klobásou. A můj favorit? Takzvaný boudin, klobása, od Best Stop. Má za sebou dobrý příběh – zeptejte se při objednávce.
Poté je to už jen krátká procházka do French Quarter. Ano, je to nejturističtější část města, ale její kouzlo je nepopiratelné. Čtvrť Vieux Carré, založená v roce 1718, nese architektonické i kulturní otisky stovek let historie.
Španělské cihly a štuk. Francouzské litinové balkony. Skrytá nádvoří plná zeleně. Jde o „shotgun houses“ stavěné v západoafrickém stylu, aby jimi mohl proudit vlhký vzduch. Projděte se na pět, možná deset minut po Bourbon Street. Párty jako by tu nikdy nekončila – a jako podívaná to rozhodně stojí za to.
Pak se ale vydejte do postranních uliček, kde pod španělským mechem poblikávají lampy. Projděte se po klidnější a elegantní Royal Street směrem ke katedrále St. Louis, fontánám a kočárům taženým koňmi na Jackson Square.
A pokud vám zbývá čas na ještě jednu zastávku, zakončete večer na Frenchmen Street, poblíž křižovatky s ulicí Chartres. Tato lehce alternativní čtvrť Marigny, ležící východně od Quarter, je místem, kam místní vyrážejí na poslední drink. Na rohu hrají dechovky, lidé proudí mezi trhem s uměním a bohémskými bary.
Většina podniků nabízí živou hudbu – nikoli však dunivé DJ sety, jaké uslyšíte na Bourbon Street. Třeba v podniku Three Muses si můžete přisunout židli, objednat si Buffalo Trace s ledem a poslouchat trio – kontrabas, kytaru a housle – které hraje až do dlouhé a smyslné noci v New Orleans.
Tři doporučení pro nepostradatelné pokrmy v New Orleans
Tradiční syrové ústřice na půl skořápky si můžete dát v restauraci Drago’s. Pokorně však doporučuji vyzkoušet jejich specialitu. Ústřice jsou pokryté směsí česneku, másla a bylinek, posypané parmezánem a sýrem Romano a upečené téměř k dokonalosti přímo ve skořápce.
Pokud se vydáte mimo vyšlapané cesty, Parkway Bakery and Tavern v části Mid-City nabízí jedny z nejlepších sendvičů po’boys ve městě. Tento sendvič vznikl během stávky v roce 1929 a Parkway je tehdy podával stávkujícím nepřetržitě, 24 hodin denně. Mé oblíbené varianty: louisianský sumec a kombinace „surf and turf“ – pomalu pečené hovězí s krevetami z Mexického zálivu.
Na téměř cokoli dalšího se můžete spolehnout v restauraci Dooky Chase’s – kreolské gumbo, smažené kuře po jižansku, crawfish étouffée. Všechno je tu výborné, a není divu, že jde o legendu New Orleans už od roku 1941.
Poznámka k tramvajím
Ačkoli linka St. Charles patří k nejslavnějším, New Orleans má čtyři různé trasy. Kdybych měl ještě jeden den navíc, jen bych si sedl, odpočíval a projel je všechny.
Canal Streetcar vás zaveze do City Parku a do Muzea umění v New Orleans. Linka Riverfront míří k atrakcím podél řeky a tramvaj St. Claude–Rampart by měla být brzy znovu otevřena – sveze vás mimo jiné do Louis Armstrong Parku a k jezírkům i sochám na Congo Square.
–ete–
