Komentář
Bývalý harvardský chemik Charles Lieber, odsouzený zločinec usvědčený ze lhaní o přijímání peněz od čínského režimu, podle dostupných informací znovu buduje svou laboratoř v Číně.
Podle amerických žalobců Lieber opakovaně lhal vládě. Nyní údajně plánuje pracovat na prioritním projektu Komunistické strany Číny (KS Číny), který označuje jako „rozhraní mozek–stroj“. Možná mu k získání této práce pomohla cesta do Číny za „navazováním pracovních kontaktů“, kterou po jeho odsouzení v roce 2024 schválil americký federální soudce.
Lieberovou specializací je nanotechnologie. Vyvinul pružnou injekčně aplikovatelnou síť z nanodrátů, která se může obalit kolem neuronů v mozku a monitorovat je. To by mohlo budoucímu totalitnímu režimu pomoci špehovat lidské myšlenky nebo vytvářet supervojáky řízené umělou inteligencí (AI). Je to odvážný nový svět, který bychom rozhodně neměli vítat.
Věda poháněná AI by se brzy mohla vyvíjet rychleji než kdykoli předtím a možnost, že tato nová supervěda umožní nástup diktátorů, nelze vyloučit. Jako obvykle je věda daleko před etikou a zákony, které by měly mnohem důsledněji chránit svobody, jež už dnes máme, a zároveň zůstává z velké části mimo jejich regulaci.
Lieber je nejnovější viditelnou špičkou ledovce krádeží vědeckého know-how, duševního vlastnictví a špionáže ze strany KS Číny, které pohánějí hospodářský růst čínského režimu, jeho vojenský pokrok a hrozbu vůči Spojeným státům i demokracii obecně.
Zpráva z roku 2020 odhalila, že režim od roku 2006 vytvořil po celém světě 600 „stanic pro nábor talentů“, jejichž cílem bylo získávat zahraniční vědce. Režim za tímto účelem platil krajanským spolkům, skupinám čínských studentů a dalším organizacím po celém světě, přičemž za každého naverbovaného vědce vyplácel bonus 29 tisíc dolarů (přes 600 tisíc korun). Největším cílem programu byly Spojené státy, kde fungovalo nejméně 146 těchto stanic. Cílem KS Číny je udělat z Číny do roku 2035 vědeckou supervelmoc. Nepochybně by se do té doby ráda stala i hlavní světovou destinací pro vědu.
Čínská komunistická strana neuznává etiku svobody a čínským vědcům dovoluje spolupracovat s ostatními vědci jen v naději, že si přivezené poznatky odnesou zpět do Číny, místo aby své znalosti předávali do zahraničí. Spojené státy a další demokracie mezitím spoléhají na individuální svobody, včetně vědecké a tržní svobody, aby rozvíjely a udržely svůj vědecký náskok. Jenže tato svoboda zároveň znamená, že věda neslouží výhradně svobodě a demokraciím, ale má mezinárodní charakter.
Etika vědecké svobody obvykle znamená, že cokoliv vědci vyvinutého například ve Spojených státech je zveřejněno a následně patří stejně tak totalitní Číně, diktátorskému Rusku i teokratickému Íránu. Vzhledem k jejich nepřátelskému vztahu vůči Spojeným státům a demokracii je vědecká svoboda využívána k podkopávání demokratických svobod v nepřátelských zemích, v zemích, které napadají, a pokud dosáhnou svého, nakonec po celém světě.
Případ Lieber ukazuje, že demokracie se nemůže spoléhat na to, že se vědci budou při předávání vědy a technologií totalitním režimům regulovat sami. Argument, že obě věci jsou zcela odlišné, ignoruje realitu, že základní vědecké objevy se často rychle proměňují v ekonomické a vojenské výhody pro země, které je dokážou využít.
Lieber vyrůstal v institucích nejvyšší demokratické úrovně, přesto se rozhodl demokracii zradit tím, že poskytl vědu totalitnímu protivníkovi. Tento případ vyvolává otázku, zda by nebylo rozumné zavést omezená opatření proti tomu, aby věda sloužila autoritářství, a chránit tak svobody, včetně vědecké svobody, kterým se v demokraciích těšíme. Omezení týkající se předávání jaderných zbraní a technologií AI autoritářským režimům už ostatně existují.
Neměli bychom také omezit všechny ostatní čisté vědy, včetně nanovědy, jejichž důsledky zatím neznáme, aby neposilovaly nepřátele svobody? Mohlo by být zakázáno vyvážet nepřátelům svobody základní vědecké poznatky typu těch, které vedou k jaderným a AI revolucím. Jinak by se svoboda mohla stát sama sobě zkázou.
Není snad dost příležitostí ke vědecké spolupráci mezi americkými, evropskými, britskými, australskými, japonskými, tchajwanskými a jihokorejskými univerzitami i bez zapojování univerzit, které podporují autoritářské cíle zemí jako Čína, Rusko, Írán a Severní Korea?
Zdá se, že Čína, jejíž ekonomika je několikanásobně větší než ekonomiky všech ostatních diktatur dohromady, je oblíbenkyní univerzitních rektorů, vědců a technologických firem. Existuje způsob, jak tento výprodej demokratické vědy nejmocnějšímu autoritářskému režimu světa zastavit prostřednictvím nové legislativy? Pokud ano, měla by být koordinována s dalšími předními demokraciemi.
Vědu mohou zkorumpovat a také už zkorumpovaly peníze a sláva a bez koordinovaného přístupu by vědci, kteří chtějí spolupracovat s KS Číny, mohli vždy odejít do jiné demokratické země, pokud by Spojené státy takovou spolupráci zakázaly. Tito vědci by neměli současně využívat svobody demokracie i finanční zdroje totalitarismu.
Zákony proti spolupráci s čínskými vědeckými a technologickými institucemi, stejně jako s institucemi dalších nepřátelských režimů, by měly být zpřísněny, aby se zabránilo tomu, aby další vědci zaprodali demokracii. Lieberův minimální trest nezahrnoval žádné vězení (s výjimkou dvou dnů, které strávil za mřížemi po zatčení) a pokuta představovala jen malý zlomek toho, co vydělal v Číně. Trest byl pravděpodobně mírný proto, že projevil lítost a jeho právníci tvrdili, že zbytek života stráví doma. Jenže o tři roky později se otočil na podpatku a odjel do Číny budovat laboratoř, která může KS Číny těžit z jeho let výzkumu ve Spojených státech, včetně výzkumu financovaného americkými daňovými poplatníky.
Tento případ ukazuje, že americký právní systém selhává, pokud jde o obranu svobod před vědci, kteří se rozhodnou zradit svou zemi předáváním vědy a technologií autoritářským režimům. Mělo by se zvážit zavedení zákonů o kontrole vývozu základních vědeckých poznatků do autoritářských států – stejně jako zákazů vědecké spolupráce, která prospívá nepřátelským diktaturám. Jednotliví vědci, kteří spolupracují s totalitními režimy, by měli nést následky. Jen lepší zákony mohou spolehlivě odradit alespoň část vědců od špatných činů a pomoci nasměrovat jejich spolupráci ku prospěchu svobody a demokracie.
Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autora a nemusejí odrážet stanoviska Epoch Times.
–ete–
