Od pozdní doby bronzové až po bouřlivá 20. léta minulého století ukazují tyto prsteny proměny vkusu i ducha své doby.
Není snad každý zásnubní či snubní prsten příběhem, který čeká na své vyprávění — o lásce, o době i o lidech, kteří jej nosili? Od jednoduchých starověkých obrouček až po dnešní oslnivé šperkařské kreace tyto klenoty nedělaly jen parádu. Odrážely vášně, sliby i estetické ideály epoch, které je formovaly.
Pozdní doba bronzová
Tento zlatý pečetní prsten z pozdní doby bronzové pochází z mykénského období, které trvalo přibližně od roku 1600 do 1100 př. n. l. V té době zažívala řecká pevnina hospodářský i kulturní rozkvět. Řemeslníci prosperovali a vytvářeli vše od běžné keramiky až po luxusní předměty, jako byly ryté drahokamy, šperky, nádoby z drahých kovů či jemné skleněné ozdoby. Rozvíjel se také obchod — Mykéňané dováželi měď, cín, zlato a slonovinu, zatímco vyváželi olivový olej, víno a keramiku.
Prsten zřejmě zobrazuje obchodní scénu u moře, což naznačuje, že mohl sloužit jako pečeť pro dokumenty a obchodní transakce. Zároveň však vyjadřoval společenské postavení svého nositele — symbolizoval bohatství a prestiž a možná také naznačoval pouta lásky či rodiny. Vedle lodi jsou vyobrazeny dvojice postav, což dodává scéně osobnější rozměr. Přestože Mykéňané nenosili prsteny jako symbol zásnub či manželství, tyto postavy bývají často vykládány jako symboly milostného stesku nebo zlomeného srdce.
Ruce spojené ve věrnosti
Tento italský prsten typu fede navazuje na dlouhou tradici zásnubních a svatebních šperků pozdního středověku a raného novověku. Jeho název pochází z italského výrazu mani in fede, tedy „ruce spojené ve věrnosti“. Tyto prsteny symbolizovaly spojení dvou lidí a byly jasným znamením oddanosti.
Motiv sepjatých rukou pochází už ze starověkého Říma, kde představoval dohodu a věrnost. Ve středověku a renesanci se tento motiv hojně používal na zásnubních a snubních prstenech po celé západní Evropě a jeho obliba přetrvala hluboko do 20. století.
Zatímco tradiční prsteny fede zobrazovaly pouze dvě sepjaté ruce, pozdější varianty byly stále zdobnější. V období renesance mohly ruce držet srdce jako symbol lásky nebo být korunovány korunou představující věrnost. Právě z těchto motivů později vznikl prsten Claddagh.
Jiné varianty nesly krátké nápisy, takzvané posies, vyryté na vnitřní straně obroučky, například: „Dvě ruce, jedno srdce, dokud nás smrt nerozdělí.“
Soukromé vzkazy oddanosti
Tento zlatý prsten typu posy z Anglie po středověku nese krátký rytý nápis vyjadřující lásku, oddanost nebo věrnost. Takové prsteny byly často darovány jako milostné dary nebo snubní prsteny a jejich slova fungovala jako osobní vzkaz mezi dárcem a nositelem. Byly cenově dostupné a jednoduché, oblíbené napříč společenskými vrstvami — důraz se kladl více na samotné poselství než na výzdobu.
Dochované exempláře ukazují asi čtyři desítky různých způsobů, jak lidé vyjadřovali oddanost — od poezie po morální připomínky. Mezi běžné nápisy patřilo například: „Amor vincit omnia“ („Láska vítězí nade vším“), „Pamatuj na dárce“, „Tvoje láska je pro mě životem“, „Pravá láska je nekonečná“, „Žij a miluj šťastně“ nebo „Prsten je kulatý a nemá konce, stejně jako má láska k tobě.“
Prsteny posy byly skromné zlaté nebo stříbrné obroučky, jejichž hlavní ozdobou byl právě nápis. Některé měly drobné dekorace, například kroucené okraje nebo ryté vzory, ale slova zůstávala vždy tím nejdůležitějším. Rytina vyžadovala velkou pečlivost, aby text zůstal čitelný i na úzké obroučce. Tyto prsteny byly součástí širšího evropského trendu, kdy malé předměty — prsteny či medailonky — nesly osobní sdělení a dokazovaly, že i drobná gesta mohou nést hluboký citový význam.
Viktoriánská sentimentalita
Prsteny viktoriánské éry odrážely hlubokou zálibu v symbolice a sentimentalitě. Tento nádherný šperk z daného období zdobí diamant staroevropského brusu (old European cut), zasazený do osazení ve stylu Belcher s emailovými detaily. Toto osazení je ceněno pro svůj elegantní vzhled připomínající květinu.
Viktoriánské šperky lze snadno poznat podle jejich motivů — často zobrazují květiny, ptáky, srdce, mašle a další přírodní prvky. K nejikoničtějším šperkům této éry patřil zásnubní prsten královny Viktorie, který nesl hluboký osobní i symbolický význam. Měl podobu hada zdobeného smaragdem, rubínem a diamanty — symbolu věčné lásky.
Po objevení diamantových nalezišť v Jižní Africe se prsteny staly většími a zdobnějšími, často s diamanty broušenými ve stylu old mine cut a s bohatými seskupeními kamenů. V 19. století se diamanty definitivně staly symbolem lásky a zásnub a podobné prsteny se proměnily v klíčovou součást romantických tradic.
Edwardiánská „Belle Époque“
Edwardiánské prsteny ztělesňují eleganci a vytříbenost šperkařského umění počátku 20. století. Objevily se během vlády krále Eduarda VII. a téměř vždy byly vyráběny z platiny. Tento kov byl ceněn pro svou pevnost a schopnost udržet jemné prolamované vzory, které na ruce působily lehce a vzdušně.
Klenotníci té doby dokonale ovládli nové nástroje, včetně autogenního hořáku, který jim umožnil vytvářet neuvěřitelně jemné motivy girland, stuh a květin s mimořádnou přesností.
Symetrie a proporce byly pro tento styl zásadní a mnohé prsteny doplňovaly jemné emailové detaily, které dodávaly barvu, aniž by přehlušily křehkou kovovou práci. Perly a diamanty se často kombinovaly — jako v tomto případě — a perforované spodní části osazení umožňovaly průchod světla skrze kameny, díky čemuž získávaly téměř éterický třpyt.
Edwardiánské prsteny, plné jemných detailů a nezaměnitelně ženského půvabu, působí jako elegantní protipól odvážné geometrické energii pozdějšího stylu art deco.
Cartier, král klenotníků
Román Francise Scotta Fitzgeralda „Velký Gatsby“ pomohl proslavit okázalý styl prstenů art deco. Zásnubní a snubní prsteny tohoto období se vyznačovaly výraznou symetrií a často obsahovaly protáhlé diamanty broušené do tvaru baguette, které odrážely optimismus a lesk jazzového věku. Tuto představu posiluje i filmová adaptace z roku 2013, v níž Daisy Buchananová nosí zásnubní prsten s halo osazením a liniemi inspirovanými stylem art deco. Historici šperkařství upozorňují, že tyto prsteny dokonale zachycují poválečný optimismus 20. let.
Tento markýzový diamantový prsten pochází z meziválečného období a představuje čisté linie a geometrické tvary typické pro styl art deco. Cartier jej vytvořil z platiny a dominantou šperku je výrazný diamant o hmotnosti 28,3 karátu broušený do tvaru markýzy, zasazený do motivu girlandy. Obroučka a spodní část osazení jsou zdobeny čtyřmi trojúhelníkově broušenými diamanty, osmi diamanty broušenými do tvaru baguette a 60 kulatými brilianty.
V roce 1964 věnovala Adelaide Riggsová, dcera společenské osobnosti Marjorie Merriweather Postové, tento prsten Národnímu přírodovědnému muzeu Smithsonian Institution. Dodnes je považován za jeden z nejvýraznějších příkladů elegance a designu jazzového věku.
Jakým tématům z oblasti umění a kultury bychom se podle Vás měli věnovat? Své nápady nebo připomínky nám můžete zaslat na adresu namety@epochtimes.cz.
–ete–
