Jak být šťastnější, aniž byste museli vstoupit do sekty nebo si kupovali himálajskou solnou lampu.
Potíž se štěstím spočívá v tom, že se vám ho dnes každý snaží prodat. Přichází v nejrůznějších podobách – v lahvičkách, na wellness pobytech, v denících vděčnosti, aplikacích, lněných kalhotách, kolagenových prášcích, skandinávských svíčkách i v podezřele malých porcích fermentovaného zelí. Štěstí se proměnilo v předplatné s volitelným dechovým cvičením.
Aristoteles, který žil ještě před vznikem influencerů propagujících wellness, a měl tedy jistou nespravedlivou výhodu, by k mnohému z toho pravděpodobně přistupoval s nedůvěrou. Pro něj štěstí neznamenalo krátkodobý pocit radosti z toho, že najdete parkovací místo přímo před obchodem nebo že je kvalitní sýr zrovna v akci. Mluvil o eudaimonii – lidském rozkvětu a naplněném životě. Jenže to bohužel nezní ani zdaleka tak lákavě, když to někdo vykřikuje přes celou jógovou lekci.
Jeho pohled byl poněkud nepohodlný. Štěstí podle něj není příjemný okamžik, ale výsledek dobře prožitého života jako celku. A pravděpodobně ho nelze dosáhnout jen ležením v horké vaně se sklenkou pinotu v ruce. Což je mírným zklamáním pro všechny, kdo by si přáli, aby se štěstí prodávalo v tabletách a přispívala na něj zdravotní pojišťovna.
Někde mezi Aristotelem a knihou „Past na štěstí“ („The Happiness Trap“) se však skrývá překvapivě rozumný návod na dobrý život. Tady je sedm způsobů, jak být šťastnější – nebo alespoň méně zmatení samotnou existencí.
1. Přestaňte čekat, že štěstí bude pořád příjemné
Tohle je první velké zklamání: štěstí může zahrnovat i nepohodlí.
Aristoteles by řekl, že šťastný život znamená rozvíjet své nejlepší vlastnosti – odvahu, disciplínu, velkorysost, čestnost a vytrvalost. A nic z toho není tak okamžitě příjemné jako ležet na gauči v županu a jíst brambůrky.
Podobnou myšlenku přináší i „Past na štěstí“ (The Happiness Trap). Bolestivé myšlenky a emoce jsou důkazem, že člověk žije – což je sice poněkud chaoticky zařízené, ale stále jde o základní podmínku osobního růstu.
Velkým moderním mýtem je představa, že dobrý život by měl být příjemný neustále. To je nesmysl. Smysluplný vztah přináší lásku, ale také hádky o tom, jak správně skládat nádobí do myčky. Děti přinášejí radost, ale zároveň odhalení, že lidská bytost dokáže ztratit jednu botu, i když pořád stojí ve vaší předsíni.
Radost si s sebou zkrátka nese i emoční zavazadla. Štěstí často přichází s kufrem plným obav a minimálně jednou protékající kosmetickou taštičkou.
2. Ujasněte si, na čem vám skutečně záleží
Aristotela zajímalo, jakým člověkem se postupně stáváte. „Past na štěstí“ je v tomhle stejně zvědavá. Ptá se, co má váš život skutečně představovat – kromě odpovídání na e-maily a občasného kupování dekorativních misek v naději, že tentokrát už vám organizace domácnosti změní život ke lepšímu.
Cíle vám dávají něco, čeho chcete dosáhnout: vydat knihu, získat práci, zhubnout nebo konečně uklidit skříňku pod dřezem, než se z ní stane chráněná mokřadní oblast.
Hodnoty ale dávají těmto cílům směr. Jsou to hlubší závazky, které se skrývají pod nimi: tvořivost, odvaha, laskavost, poctivost, zvídavost, služba druhým nebo láska.
Cíle si můžete odškrtnout ze seznamu. Hodnoty se však musí žít. Laskavost například není jednorázový úkol, ale opakované rozhodnutí. Musíte si ji vybírat znovu a znovu – v dopravní zácpě, u vánočního stolu, ve škole, v práci i na univerzitě.
3. Procvičujte ctnosti jako neohrabaný lukostřelec
Aristoteles tvrdil, že ctnosti vznikají návykem. Odvaha roste tím, že člověk dělá odvážné věci.
A právě tady se Aristoteles stává překvapivě praktickým. Charakter vzniká opakováním a trpělivost se buduje třeba tím, že odoláte nutkání vyhodit tiskárnu z okna – i když by si to zjevně zasloužila.
Podstata spočívá v praxi. Podobně jako neohrabaný lukostřelec, který se zlepšuje tím, že stále znovu míří na terč, i člověk se zdokonaluje návratem k tomu, co považuje za správné. Někdy mine. Pak trochu upraví postoj, zamumlá něco neslušného a zkusí to znovu.
4. Hledejte zlatou střední cestu, ne nudný kompromis
Aristotelova slavná „zlatá střední cesta“ bývá často špatně chápána jako výzva ke střídmosti za všech okolností. Ve skutečnosti jde o hledání moudré rovnováhy mezi dvěma škodlivými extrémy. Odvaha například leží mezi zbabělostí a bezhlavou riskantností.
To, co je vyvážené, je navíc velmi osobní. Co je pro jednoho člověka odvážný čin, může být pro jiného obyčejné úterý. Nesmělý člověk, který zvládne jeden těžký telefonát, může projevit větší odvahu než sebevědomý extrovert mluvící před stadionem lidí. Aristoteles dobře chápal, že lidé neexistují v jedné univerzální emoční velikosti.
5. Přestaňte zápasit s každou myšlenkou, jako by byla vetřelec
Jedna z nejužitečnějších myšlenek knihy „Past na štěstí“ říká, že myšlenky jsou jen mentální události. Některé jsou užitečné, jiné naprosto absurdní.
Chybou je přesvědčení, že musíme porazit každou nepříjemnou myšlenku dřív, než budeme schopni normálně žít.
„Jsem neschopný.“ „Tohle nevyjde.“ „Všichni si myslí, že jsem idiot.“ Mysl tyto věty produkuje se stejnou vytrvalostí, s jakou bulvární redakce vyrábí titulky.
Terapie přijetí a odhodlání (ACT), na níž „Past na štěstí“ stojí, nabízí jiný přístup. Všimněte si myšlenky. Pojmenujte ji. Nechte ji existovat. A pak jednejte podle svých hodnot dál.
Nemusíte vyhrát hádku se svou myslí, abyste mohli začít žít. Můžete ji vzít s sebou – ať si vzadu na sedadle brblá, jak chce – zatímco vy pokračujete směrem k tomu, na čem vám záleží.
6. Vyberte si smysl místo momentální nálady
Kdyby se Aristoteles a autoři knihy „Past na štěstí“ potkali na večeři, pravděpodobně by se shodli právě na tomto: dobrý život stojí na smysluplném jednání.
Potěšení je krásná věc. Nikdo rozumný není proti radosti. Aristoteles nestál ve starověkém Řecku s miskou oliv v ruce a neříkal: „Ne, děkuji, právě rozkvétám.“
Jenže samotné potěšení je příliš křehké na to, aby uneslo celý život. Zvířata hledají pohodlí a uspokojení. Lidé – ti komplikovaní tvorové – hledají navíc i smysl.
Smysluplný život může zahrnovat opravování testů, péči o náročné příbuzné, každodenní docházení do práce, psaní nešťastné kapitoly knihy, upřímnou omluvu nebo nový začátek. Právě tyto věci dávají životu hloubku a činí ho skutečně vaším životem.
7. Pokračujte dál, i když spadnete z filozofického koně
Poslední tajemství je nejméně okázalé: znovu se vracet k tomu, co považujete za důležité.
Aristoteles i „Past na štěstí“chápou, že charakter se buduje dlouho. Odhodlání znamená všimnout si, že jste zabloudili do emočního houští, a jemně se vrátit zpět na cestu.
Ne vždy budete jednat podle svých hodnot. Občas sníte nouzovou čokoládu ještě předtím, než nastane skutečná nouze. To z vás dělá člověka – a lidství je chronický stav, na který zatím neexistuje lék.
Štěstí tedy není trvalý stav, ale směr. Je to nepřetržitá praxe života se smyslem a odvahou.
Aristoteles nám nabízí dlouhodobý pohled: stát se člověkem, jehož život má jako celek tvar a hodnotu.
„Past na štěstí“ pak přidává každodenní metodu: přijmout chaotické počasí ve vlastní hlavě a přesto pokračovat směrem k tomu, na čem záleží.
A to je vlastně docela uklidňující. Štěstí znamená mířit, minout, tiše zanadávat, upravit úchop – a zkusit to znovu.
–ete–
