Pod impulzem první Trumpovy administrativy v roce 2020 znamenaly Abrahámovské dohody diplomatický zlom ve vztazích mezi židovským státem a arabskými zeměmi. Přestože byly v posledních letech vystaveny napětí kvůli otřesům na Blízkém a Středním východě – od útoku ze 7. října 2023 po konflikt mezi Spojenými státy a Íránem – francouzský prezident Institutu pro prognózu a bezpečnost v Evropě (IPSE) Emmanuel Dupuy míní, že dynamika nastartovaná těmito dohodami přetrvává.
Íránská hrozba by podle geopolitologa mohla povzbudit další arabské a sunnitské země, aby se připojily k Abrahámovským dohodám.
Epoch Times: V jaké fázi je dnes realizace Abrahámovských dohod z ekonomického i bezpečnostního hlediska?
Emmanuel Dupuy: Než přejdeme k jádru věci, připomeňme, že Abrahámovské dohody nejsou uzavřenou záležitostí.
Začaly v září 2020 podpisem smluv normalizujících diplomatické vztahy mezi Izraelem a dvěma státy Perského zálivu – Spojenými arabskými emiráty a Bahrajnem.
Tyto dohody pokračovaly mezi říjnem a prosincem 2020, kdy se k nim rozhodly připojit Maroko a Súdán. Minulý měsíc se stejnou cestou vydal také Kazachstán. Případné uznání samozvaného státu Somaliland by mohlo představovat další krok směrem k rozšíření Abrahámovských dohod.
Duch těchto dohod stojí na dlouhodobé představě, že se k nim připojí i další státy kromě těch, které už byly zmíněny.
Ačkoli jsou s nimi spojeny i bilaterální bezpečnostní dohody, zejména mezi Izraelem a prvními dvěma arabskými signatáři, jejich hlavním cílem zůstává především posílení hospodářské spolupráce.
Podle informací serveru Axios měl židovský stát dodat Spojeným arabským emirátům systém protivzdušné obrany Železná kopule (Iron Dome). Co si o tom myslíte?
Tyto dohody vedou k novým situacím, které byly ještě před několika lety téměř nepředstavitelné, například k vůbec prvnímu poskytnutí izraelské Železné kopule Spojeným arabským emirátům.
Tento systém navíc výrazně přispěl k posílení obranných schopností této země Perského zálivu, která je zvlášť často terčem Teheránu. Spojené arabské emiráty čelily přibližně 2 500 dronům, 1 500 balistickým střelám a zhruba třiceti íránským střelám s plochou dráhou letu.
Posílila válka v Íránu určitým způsobem tyto dohody?
Tento konflikt zcela převrátil bezpečnostní uspořádání na Blízkém východě. Na konci dubna během setkání členských zemí Rady pro spolupráci arabských států Perského zálivu (GCC) v Džiddě jeden vysoce postavený představitel Emirátů odsoudil pasivitu zemí Perského zálivu vůči íránské hrozbě a zašel až tak daleko, že prohlásil, že Abú Zabí bránil pouze židovský stát a že nezasáhl žádný člen GCC, Arabské ligy ani Organizace islámské spolupráce.
Právě proto se Spojené arabské emiráty rozhodly vystoupit z OPEC, pozastavit své finanční příspěvky Arabské lize a dokonce zvažovaly odchod z Organizace islámské spolupráce.
Ale abych odpověděl přímo na vaši otázku, Abrahámovské dohody jsou předobrazem nového Blízkého východu, po kterém volá izraelský premiér Benjamin Netanyahu, přičemž jeho budování začalo dávno před rokem 2020. Už v roce 1978 to odstartovalo dohodou z Camp Davidu a normalizací vztahů mezi Izraelem a Egyptem.
Tato dynamika pak pokračovala dohodami z Wadi Araba z roku 1994, které otevřely diplomatické vztahy mezi Jordánskem a Izraelem.
A pokračuje i dnes prostřednictvím arabských zemí, které si uvědomují íránské nebezpečí a mohly by se sblížit s Izraelem, a tím vstoupit do Abrahámovských dohod. Mám na mysli zejména Saúdskou Arábii, systémového nepřítele Teheránu, který se staví proti saúdskému království od roku 1979.
Jak dnes obyvatelé arabských států, které dohody podepsaly, vnímají Izrael?
Situace je paradoxní. Na jedné straně stojí vlády arabských zemí, které se vědomě rozhodly posilovat diplomatické vztahy s Izraelem, a na straně druhé nedůvěra veřejného mínění těchto stejných států vůči židovskému státu, tedy to, čemu se běžně říká „arabská ulice“, na pozadí nevyřešené palestinské otázky od roku 1947.
Sám marocký král jako předseda výboru Al-Quds upřesnil, že Abrahámovské dohody mají jako svůj protipól uznání řešení dvou států, které Tel Aviv dosud nerealizoval.
Tato nedůvěra je navíc vzájemná. Izraelci například nejsou úplně přesvědčeni o sbližování své země se Saúdskou Arábií, zejména kvůli postojům Rijádu k otázce Západního břehu, Libanonu a Sýrie.
Tyto dohody se navíc netýkají jen Izraele a zemí Perského zálivu. Zahrnují také Spojené státy. Je třeba si uvědomit, že Abrahámovské dohody jsou především produktem americké transakční diplomacie.
Během prvního mandátu Donalda Trumpa byli jejich hlavními architekty jeho zeť Jared Kushner, tehdejší zvláštní poradce Bílého domu pro Blízký východ, a Avi Berkowitz, zvláštní vyslanec americké administrativy pro mezinárodní jednání.
Od znovuzvolení republikána tuto americkou iniciativu zasvěcenou novému Blízkému východu přebírá a dále rozpracovává Steve Witkoff, navíc s představou, že se Gaza po rekonstrukci podle slov amerického prezidenta stane „Riviérou Blízkého východu“.
Vedlejším produktem Abrahámovských dohod je také projekt Rady míru, který prezident Trump inicioval letos na začátku roku v Davosu. Není pochyb o tom, že někteří její členové už byli osloveni, aby se připojili k Abrahámovským dohodám, v první řadě Ázerbájdžán.
Vzniká tak nová architektura míru a bezpečnosti, v níž země Perského zálivu pochopily, že už nejde o to postavit se proti Izraeli, ale proti Íránu.
Mohla by tato vzájemná nedůvěra, o níž jste mluvil, zabrzdit jejich uplatňování?
Nemyslím si to. Dohody jsou prospěšné pro všechny signatářské státy, a dokonce i pro ty, které je dosud nepodepsaly. Vytvořily nepopiratelnou dynamiku ve prospěch volného obchodu a plynulosti obchodních výměn mezi Asií, Evropou a Afrikou.
Situace by se však mohla změnit ve chvíli, kdy už by přínosné nebyly. Je pak velmi pravděpodobné, že Donald Trump a Benjamin Netanyahu využijí strategického sbližování s Indií prostřednictvím plynových, ropných a průmyslových propojení, aby čelili strategické nebezpečnosti Íránu nebo obchodní konkurenci Číny.
Tyto dohody by mohla zpomalit také Čína, která by tento geopolitický obrat vyhodnotila jako hrozbu pro svůj vliv a zájmy na Blízkém východě a jako diplomatické vítězství svých hlavních rivalů – Spojených států a Indie. Zatím tam ale ještě nejsme.
Zahraniční politika Donalda Trumpa bývá pravidelně terčem kritiky. Lze v případě Abrahámovských dohod hovořit o diplomatickém úspěchu amerického prezidenta?
Abrahámovské dohody představují jeden z mála diplomatických úspěchů Donalda Trumpa napříč první i druhou Trumpovou administrativou.
Pokud stále fungují, je to proto, že v roce 2020 vznikla určitá korelace mezi americkou transakční diplomacií a vůlí zemí Perského zálivu uzavírat vzájemně výhodné dohody po vzoru Číny a jejího projektu Nové hedvábné stezky.
Především ale odhodlání těchto arabských zemí dosáhnout strategické autonomie upevňuje bezprecedentní partnerství s Izraelem. Výsledkem je jasná snaha být méně závislý na Washingtonu v bezpečnostní oblasti a opřít se o novou izraelskou bezpečnostní záruku. Odolnost vůči společnému nepříteli, kterým je Írán, ospravedlňuje všechny kompromisy.
Děkuji za rozhovor.
–etf–
