Pokračování kultovního filmu ukazuje proměnu mediálního světa, úpadek tištěných magazínů i rostoucí hlad po pravdivé žurnalistice.
Uplynulo už dvacet let od premiéry dnes již kultovního snímku „Ďábel nosí Pradu“. Jeho výroční pokračování s nepříliš nápaditým názvem „Ďábel nosí Pradu 2“ dorazilo do kin letos na Prvního máje v původním hereckém obsazení – s Meryl Streepovou, Anne Hathawayovou, Emily Bluntovou a Stanleym Tuccim.
Smutný stav magazínu Runway
Šéfredaktorka magazínu Runway Miranda Priestlyová (Meryl Streepová), která módnímu světu dominuje podobně jako Cruella de Vil, se náhle ocitá na nejisté půdě. Časopis už dávno není tím, čím býval. Tištěná média čelí prudkému poklesu nákladu i drastickému zmenšování redakcí. Módní scénu ovládli digitální influenceři a ani prestižní lesklý magazín nezůstává vůči této krizi imunní.
To, co dříve platilo za exkluzivní novinku, představuje dnes digitální, okamžitě dostupný a streamovaný obsah. Vládu převzala viralita, počet kliknutí a lajky. Nákladné focení v exotických destinacích nahradila levnější studiová produkce, místo soukromých tryskáčů se létá ekonomickou třídou a z přehlídek mizí slavní hudební hosté. Glamour rychle bledne.
Aby toho nebylo málo, magazín se dostává do vážných potíží. Runway totiž publikoval oslavný PR článek o jedné módní společnosti, o níž později vyšlo najevo, že provozovala vykořisťující manufaktury se skandálními pracovními podmínkami.
Inzerenti zuří, Miranda se stává terčem internetových parodií a časopis přichází o reklamní příjmy. Šéfredaktorka se zoufale snaží získat ztracenou důvěru zpět – především u největšího inzerenta magazínu, značky Dior.
Andy přichází na pomoc
Mezitím se z někdejší nenápadné asistentky Andy Sachsové (Anne Hathawayová), která z Runwaye před patnácti lety odešla, stala oceňovaná novinářka s mezinárodním renomé.
Jenže právě během slavnostního večera, kdy přebírá novinářské ceny, dostane Andy spolu se svými kolegy výpověď – a to obyčejnou textovou zprávou. Důvodem je převzetí vydavatelství jinou společností.
Andyin emotivní projev o významu skutečné žurnalistiky zaujme miliardářku Sashu Barnesovou (Lucy Liuová), majitelku magazínu Runway. Ta Andy najme jako novou editorku hlavních článků v naději, že její pověst a novinářské schopnosti pomohou časopisu překonat krizi a zahájit novou éru.
Jenže když Miranda spolu se svým dlouho trpícím asistentem Nigelem Kiplingem (Stanley Tucci) a Andy zamíří s prosbou o podporu do Dioru, čeká je překvapení. Přivítá je Emily Charltonová (Emily Bluntová), kdysi další Mirandina vystrašená a servilní asistentka – dnes však vysoce postavená manažerka Dioru.
Mírnější Miranda
Stejně jako stránky módního magazínu má i „Prada 2“ spíše povrchní děj. Film cílí hlavně na publikum posedlé světem New Yorku, Londýna, Paříže či Milána a módní kulturou jako takovou.
Přestože obdivování luxusních šatů, kabelek, bot, přehlídek haute couture, přepychových lokací, celebritních cameí a nových písní Lady Gaga není zrovna můj svět, bylo docela příjemné sledovat tuto partu znovu pohromadě.
Právě jejich zvláštní směs rivality a vzájemné náklonnosti, jízlivých poznámek, podlézání i touhy po uznání funguje pořád skvěle. Za dvacet let navíc herci jako by téměř nezestárli. Potěší i hlubší linka Andy s Nigelem a postupně se polidšťující vztah mezi Andy a Mirandou.
Nakonec je uspokojivé sledovat, jak Miranda – postava zjevně inspirovaná legendární Annou Wintourovou z Vogue – musí opustit svůj povýšený a téměř ďábelský piedestal, aby přežila.
„Prada 2“ dobře ukazuje, jak křehká se stala i ta nejzářivější kariéra. To, co kdysi působilo stabilně a nedotknutelně, může během jediné noci zmizet – ať už podle vůle majitelů firem, nebo kvůli okolnostem, které s talentem či zásluhami vůbec nesouvisejí.
Výhrady
Na celé sérii mi vadí určitá odtrženost od reality. Například chvíle, kdy Andy zjišťuje cenu luxusní kabelky a Miranda automaticky předpokládá, že si ji běžný člověk může dovolit. Nebo když Andy nadšeně přijímá pozvání do Mirandina domu v Hamptons se slovy: „Nikdy jsem nebyla v Hamptons!“ Celé to občas připomíná spíše oslavu společenského statusu.
Nepřehlédnutelný je i typický hollywoodský ideologický podtón. Ve scéně odehrávající se před Leonardovou freskou „Poslední večeře“ v milánském klášteře Santa Maria delle Grazie Miranda vysvětluje, proč Kristus nemá svatozář. Podle její interpretace – a údajně i Leonardovy – Ježíš není Bůh, ale obyčejný člověk jako ostatní. A lidé si prý navzájem nevyhnutelně ubližují, protože „tak jsme stvořeni“. Právě zde autor recenze vidí skutečného „ďábla“, který se do filmu nenápadně vkrádá.
Skutečná síla filmu však spočívá v tom, že poměrně přesně vystihuje současný stav mediálního průmyslu: úpadek tištěných médií, návrat k tradičnímu důrazu na pravdivost v žurnalistice a rostoucí poptávku po smysluplném a užitečném obsahu.
„Prada 2“ jako by nepřímo mluvila i o Epoch Times – médiu, které vzniklo proto, aby upozorňovalo na pokračující genocidu v Číně, o níž ostatní redakce nechtěly informovat. Za pouhých 26 let se z malého projektu stalo čtvrté největší zpravodajské médium ve Spojených státech. Epoch Times dnes patří mezi nejsilnější digitální vydavatele na světě a zároveň se snaží vracet význam tištěným vydáním i pravdivému zpravodajství. Zdá se, že právě po pravdě dnes lidé touží nejvíce.
„Ďábel nosí Pradu 2“
Režie: David Frankel
Hrají: Meryl Streepová, Anne Hathawayová, Emily Bluntová, Stanley Tucci
Přístupnost: PG-13
Délka: 1 hodina 59 minut
Premiéra: 1. května 2026
Hodnocení: 3,5 z 5 hvězdiček
