Odborníci v pořadu „Health 1+1“ přiblížili možnosti léčby agresivního malobuněčného karcinomu plic.
Osmapadesátiletý muž s dlouholetou kuřáckou minulostí přestal kouřit před deseti lety. Na doporučení rodinného lékaře podstoupil nízkodávkové CT vyšetření, které odhalilo, že se nádor v plicích rozšířil do mediastinálních lymfatických uzlin, což znamenalo lokalizovaný malobuněčný karcinom plic (SCLC). Okamžitě podstoupil chemoterapii, radioterapii i nejnovější imunoterapii. O více než rok později se v jeho těle již žádné nádory nenacházejí a pacient se těší velmi dobrému zdraví.
Druhý případ se týkal osmaosmdesátiletého muže, který dlouhodobě ignoroval chronický kašel. Nedávno se však jeho kašel i potíže s dýcháním výrazně zhoršily, a proto byl převezen na pohotovost. CT vyšetření odhalilo rozsáhlý nádor v plicích, který již metastazoval do jater.
Lékaři doporučili okamžitou biopsii, rodina však kvůli jeho věku a obavám z rizik zákrok o týden odložila. Když mu byl nakonec diagnostikován malobuněčný karcinom plic, jeho jaterní funkce už byly natolik poškozené, že nemohl podstoupit chemoterapii ani imunoterapii. Byl převezen do hospice a krátce nato zemřel.
Doktor Yiwu Huang, ošetřující lékař z oddělení klinické onkologie v newyorském zdravotnickém centru Maimonides Medical Center, tyto dva případy popsal v pořadu „Health 1+1“ televize NTD, která je partnerským médiem deníku Epoch Times. Upozornil na rychlý průběh a časné metastazování malobuněčného karcinomu plic a zdůraznil, že včasný screening je pro úspěšnou léčbu zásadní.
Příznaky malobuněčného karcinomu plic v raném stadiu
Existují dva hlavní typy rakoviny plic: malobuněčný karcinom plic (SCLC) a nemalobuněčný karcinom plic (NSCLC). SCLC, dříve označovaný jako „ovesný karcinom“, vzniká z velmi malých nádorových buněk, které rychle rostou a metastázují do dalších orgánů. Kvůli rychlému šíření je výrazně agresivnější než NSCLC.
Podle Huanga nemá SCLC žádný specifický soubor snadno rozpoznatelných příznaků. Časné symptomy, jako přetrvávající kašel, tlak na hrudi nebo vykašlávání krve, bývají často zaměňovány za běžnější respirační onemocnění, například nachlazení či bronchitidu.
Onkolog dodal, že SCLC někdy produkuje specifické hormony, které mohou vyvolat hyponatremii – tedy nízkou hladinu sodíku v krvi. Pokud nádor v hrudníku utlačuje velkou cévu, může dojít k omezení průtoku krve a následně k otokům obličeje a krku.
Pokud má člověk podezření na vážné plicní onemocnění, měl by podle Huanga okamžitě vyhledat lékaře. Varovnými příznaky jsou zhoršující se kašel, opakované zápaly plic, úbytek hmotnosti, vykašlávání krve, otok obličeje nebo neurologické obtíže.
Kouření jako hlavní viník
Největším rizikovým faktorem pro vznik SCLC je kouření. Studie ukazují, že 95 % pacientů s tímto typem rakoviny má kuřáckou minulost.
Riziko rakoviny zvyšuje také znečištěné ovzduší. Dlouhodobé vystavení azbestu, křemičitému prachu, dieselovým zplodinám nebo některým těžkým kovům, stejně jako pobyt v domech se zvýšenou koncentrací radonu, významně zvyšují pravděpodobnost vzniku rakoviny – zejména u kuřáků, kteří mají vyšší riziko rozvoje SCLC.
Jak se chránit ve vysoce rizikových skupinách
Protože bývají první příznaky SCLC nenápadné a nemoc postupuje velmi rychle, je pro včasné odhalení zásadní preventivní screening.
Kritéria pro screening
Huang popsal současná doporučení pro screening SCLC:
Věk: 50 až 80 let
Kuřácká historie: alespoň 20 „balíčkoroků“, tedy například jedna krabička cigaret denně po dobu 20 let nebo dvě krabičky denně po dobu 10 let, přičemž člověk stále kouří nebo přestal před méně než 15 lety.
Lidé s vysokým rizikem, kteří splňují tato kritéria, by měli jednou ročně podstoupit nízkodávkové CT vyšetření. To využívá malé množství záření, takže organismus zatěžuje jen minimálně, ale dokáže odhalit rakovinu plic v raném stadiu.
Imunoterapie přináší novou naději
Léčba malobuněčného karcinomu plic podle Huanga po mnoho let stagnovala.
Významný posun přineslo až zavedení imunoterapie, které pacientům otevřelo nové možnosti. SCLC se dělí na dvě hlavní formy: „lokalizovanou“ a „metastatickou“. U lokalizované formy jsou nádorové buňky omezené pouze na jednu stranu hrudníku. Standardní léčbou je kombinace chemoterapii a radioterapie, která nabízí vysokou šanci na vyléčení. Nejnovějším pokrokem je přidání imunoterapie, která může úspěšnost léčby výrazně zvýšit.
U pacientů s metastatickým onemocněním, kdy se rakovina rozšířila po celém těle, je současným standardem kombinace chemoterapie a imunoterapie. I zde došlo k výraznému zlepšení prognózy – průměrné přežití se prodloužilo z přibližně 10 měsíců při samotné chemoterapii na zhruba 13 měsíců.
Pokud léčba první linie selže, jsou k dispozici nové léky druhé linie, například lurbinektedin nebo nejnovější bispecifické monoklonální protilátky. Huang je popsal jako látky „se dvěma rukama“ – jedna se váže na protein DLL3 na povrchu nádorových buněk, zatímco druhá přitahuje zabíječské T-lymfocyty přímo k rakovinovým buňkám. Díky tomu mohou nádory ničit přesněji a účinněji, přičemž mají relativně méně vedlejších účinků.
Klinické studie jako cesta k nejmodernější léčbě
Léčba SCLC stále vyžaduje další vývoj a probíhá mnoho klinických studií. Doktorka Deborah Wongová, docentka onkologie na Kalifornské univerzitě UCLA, uvedla v pořadu „Health 1+1“, že současná léčba sice dokáže nemoc kontrolovat, nádorové buňky si však časem vytvoří rezistenci vůči lékům. Ústřední zapojení do klinických studií proto rozšiřuje možnosti léčby a umožňuje pacientům přístup k novým lékům, které ještě nejsou běžně dostupné.
K obavám některých pacientů, že budou zařazeni do kontrolní skupiny a nedostanou nejlepší možnou léčbu, Wongová poznamenala, že čistě placebo skupiny se v klinických studiích rakoviny plic používají jen zřídka. Pacienti bývají obvykle zařazeni buď do skupiny s experimentální léčbou, nebo dostávají nejlepší současnou standardní péči, aby všichni účastníci podstupovali stejně intenzivní terapii. Klinické studie navíc obsahují řadu bezpečnostních opatření, například častější kontroly, CT vyšetření a krevní testy, které zajišťují bezpečnost pacientů a umožňují včas hodnotit účinnost léčby.
Doktor Stephen Liu, docent a specialista na rakovinu plic z Georgetown University, v pořadu „Health 1+1“ upozornil, že podpůrné terapie nebo byliny tradiční čínské medicíny mohou být přínosné, nesmějí však oddalovat standardní léčbu, protože by pacient mohl promarnit důležité období pro účinný zásah.
Pacienti by měli užívání léčivých bylin nebo doplňků vždy konzultovat se svým lékařem, aby se předešlo interakcím s chemoterapií. Liu dodal, že „detoxikační“ byliny TČM nebo antioxidanty mohou oslabit účinek chemoterapie při ničení rakovinných buněk a tím léčbu negativně ovlivnit.
„Proti tomuto obávanému nepříteli nejsme bezmocní,“ uzavřel Huang. Klíčem k prevenci i léčbě je přestat kouřit, pravidelně podstupovat screening a při výskytu plicních příznaků neotálet s návštěvou lékaře.
–ete–
