Letošní rok v Telči se ponese v duchu a jménu hraběnky Františky Slavatové z Meggau, z jejíhož podnětu dostalo město Telč část svojí současné podoby, na kterou podnes nahlížíme.
Františka se narodila 28. 10. 1609 ve Vídni do rodiny srbskolužického rodu pánů z Meggau, jako nejmladší z pěti dcer. Matka těchto dětí je vedla ke skromnosti a počestnosti, a také velice dbala na jejich zbožnost.
Ve svých asi 17 letech se Františka seznámila se synem nejvyššího kancléře a českého místodržícího Viléma Slavaty, Jáchymem Oldřichem Slavatou z Chlumu a Košumberka. O necelý rok později Františka a Jáchym podepsali svatební smlouvu. Jejich svatební obřad proběhl ve vídeňském kostele sv. Michala. Poté se novomanželé odebrali na zámek do Jindřichova Hradce.
Postupně porodila devět dětí, z nichž dvě dcery se narodily jako dvojčata (pouze čtyři z dětí se dožily dospělosti). Její manžel však záhy v roce 1645 nečekaně zemřel. Jako vdova se potom s dětmi uchýlila do Pasova, k bratrovi zesnulého manžela.
Nechtěla se již podruhé vdát, i když by měla zájemce. Její inspirací bylo dožít svůj život ve zbožnosti, jak ji k tomu vedla kdysi její matka. Jak uvádí Mgr. Lenka Brychtová z telčského muzea, v poměrech té doby hrálo náboženství velký význam v životech lidí.
Už jako mladá vdova to neměla lehké. Městský web města Telče uvádí: „Přesto se snažila pomáhat také obyvatelům města a panství, ohroženým válečnými událostmi a přesuny vojsk. Kromě hmotné pomoci (včetně rozdávání tradiční ,sladké kaše´) se snažila i o finanční zabezpečení potřebných (nadace na podporu pěti chudých dívek).“
Potom přišlo něco překvapivého. Františka obdržela nabídku od císařského dvora: Ferdinand III. si ji vybral jako hofmistryni a vychovatelku svého mladšího syna Leopolda. Františka váhala, neboť ji držela povinnost vychovat své děti. Odepsala:
„[…] zdá se mi nyní, že jsem povinna, abych dítky, jež mi [Pán Bůh] dal, k Jeho cti vychovala, vedouc je, seč jsem, k lásce a bázni Boží, aby časem svým byly na prospěch vrchnosti své i vlasti, ale k tomu bych jsouc u dvora nemohla tak bedlivě přihlížeti“.
Kromě toho se jí tehdy nechtělo opustit Telč, kterou si zvolila za své vdovské sídlo.
Nabízený úřad hofmistryně u dvora nakonec přijala a stala se tak vychovatelkou budoucího vládce Leopolda I., protože osud tak zamíchal kartami. Ke dvoru si s sebou vzala svého nejmladšího syna Karla Jáchyma, jenž byl jen o několik měsíců mladší než Leopold, takže oba mohli vyrůstat společně.
Po devět let působila u dvora a stala se tam velmi oblíbenou. Z jejích zápisků se dočteme:
„Dám si záležeti na vychování syna císařova; nic závadného nenechám bez pokárání, a jestliže pro úřad svůj něco z obvyklých pobožností opomenu, Pán Bůh mi to nahradí!“
Vliv na dnešní podobu architektury v Telči
Závěrečné působení hraběnky Františky Slavatové v Telči uzavírá poslední kapitolu jejího života.
„Po uvedení jezuitského řádu do Telče v 50. letech 17. století pod patronátem jejich donátorky hraběnky Františky Slavatové začala výstavba areálu koleje,“ uvádí stránky jezuitetelc.cz.
Stála u založení tamní jezuitské koleje s kostelem Jména Ježíš a navíc k němu v roce 1688 nechala postavit také konvikt svatých Andělů. Konvikt svatých Andělů se nachází v těsné blízkosti jezuitské koleje a kostela sv. Jakuba Staršího.
Na místě konviktu ve 14.-15. století stával hradební parkán, v 16. století pak v těchto místech stávala sladovna. Tento objekt spolu s okolními objekty roku 1654 hraběnka darovala jezuitům a v roce 1688 zde nechala postavit konvikt. Jezuité jej využívali jako hudební a pěveckou školu, než roku 1773 došlo ke zrušení řádu.
Po zestátnění r. 1945 sloužil dům bytovým účelům, přičemž jeho devastaci zabránila rozsáhlá památková obnova v letech 1994–2001. Součástí konviktu byla a dosud je také zahrada, do níž se vchází po mostě přes Úlický rybník.
Jezuitská kolej v Telči je někdejší konvent Tovaryšstva Ježíšova (jezuitů) v Telči v okrese Jihlava v Kraji Vysočina. Barokní objekt bývalé jezuitské koleje s kostelem Jména Ježíš a konviktem svatých Andělů z poloviny 17. století je chráněn jako kulturní památka.
„Telečskému školství přispěla založením semináře (1656), který byl součástí nově založené jezuitské koleje (stavba 1651-1654, kostel v 60. letech dodatečně). Seminář se stal základem pozdějšího jezuitského gymnázia, na něž mohly navázat další vyšší školy na konci 18. a v 19. století,“ chválí hraběnku městský web.
„Ženy z rodu Slavatů přitom hrály důležitou roli nejen jako manželky a matky, ale často také jako správkyně rozsáhlých panství a iniciátorky kulturního a duchovního rozvoje. Právě díky její štědrosti a vizím se město v 17. století proměnilo v architektonický celek, který je dnes součástí světového dědictví UNESCO,“ dodávají o Františce Slavatové stránky kudyznudy.cz.
NPÚ uvádí: „Národní památkový ústav se aktivně zapojuje do Roku Františky Slavatové. Připomene jednu z klíčových osobností Telče – šlechtičnu a mecenášku, která zásadně ovlivnila podobu města i jeho význam. Od úmrtí hraběnky Františky Slavatové letos uplyne 350 let. Unikátní projekt spojuje historiky, památkáře, pedagogy i kulturní instituce a po celý rok nabízí pestrý program pro návštěvníky města a jeho památek.“
