V dalším díle série „Když na charakteru záleželo“ se podíváme na muže, jehož láska k vlasti převážila nad zářivou kariérou a inspirovala miliony lidí.
Na jaře roku 1940 měl James „Jimmy“ Maitland Stewart (1908–1997) v Hollywoodu prakticky vše, o čem mohl mladý muž snít. Patřil k největším hvězdám filmového studia MGM, z drobných rolí se vypracoval mezi nejvyhledávanější herce a diváky okouzlil ve snímcích jako „Přijít o všechno“, „Pan Smith přichází“ nebo „Příběh z Filadelfie“, za nějž obdržel Oscara za nejlepší mužský herecký výkon.
V říjnu 1940 však Stewart po obdržení povolávacího rozkazu opustil svět reflektorů a rozhodl se narukovat. Odvodní komise ho nejprve označila za podvyživeného, což by mu umožnilo vojenské službě legálně uniknout. Při druhém vážení ale uspěl a do armády nastoupil několik měsíců před útokem na Pearl Harbor. Později s úsměvem přiznal, že měl při druhém pokusu mezi hodnotícími lékaři dobrého přítele.
Díky celoživotní vášni pro létání a stovkám hodin strávených ve vzduchu vstoupil Stewart do tehdejšího Armádního leteckého sboru jako řadový vojín. Předchozí studium architektury na Princetonské univerzitě mu pomohlo získat důstojnickou hodnost a během služby následně zastával různé funkce, především působil jako instruktor pilotáže těžkých bombardérů.
Když válka propukla naplno, zoufale toužil po nasazení v zahraničí. Nechtěl však využívat své hvězdné postavení, aby si bojovou službu vyvzdoroval – dokud se k němu nedonesly zprávy, že ho velení plánuje využívat hlavně při propagačních turné a natáčení armádních filmů. Obrátil se proto přímo na svého velitele, plukovníka Waltera Arnolda, a osobně požádal o bojové nasazení. Arnold jeho žádosti vyhověl a Stewart brzy odplouval do Anglie jako operační důstojník 445. bombardovací skupiny.
7. ledna 1944: Ludwigshafen
Stewart se ukázal jako mimořádně schopný důstojník, pečlivý plánovač a člověk se smyslem pro detail – vlastnosti, díky nimž si získal bezmezný obdiv pilotů i posádek pod svým velením. Zároveň osobně vedl letky při náletech nad Německem. Jedna z těchto nebezpečných misí mu vynesla Záslužný letecký kříž (Distinguished Flying Cross), vyznamenání za mimořádnou statečnost při leteckých operacích.
Bhem jedné z misí nad Ludwigshafenem následovala Stewartova 445. skupina 389. bombardovací skupinu po útoku na cíl. Stewart si však všiml, že letí o třicet stupňů mimo správný kurz. Okamžitě kontaktoval vedoucího formace, ten ale trval na tom, že chyba je na Stewartově straně. Přesto Stewart zůstal s 389. skupinou – věděl, že tento krok může znamenat smrt pro něj i jeho muže, zároveň si ale uvědomoval, že druhá skupina bude jejich podporu nezbytně potřebovat.
Nedaleko Paříže se na ně vrhlo asi šedesát stíhaček Luftwaffe. Německé letouny zahájily prudký útok. Vedoucí pilot 389. skupiny byl sestřelen a toho dne padlo dalších šestnáct bombardérů B-24. Stewartova skupina však neztratila ani jeden stroj a jeho osudové rozhodnutí zůstat po boku 389. skupiny pomohlo zachránit i část jejich posádek.
Po válce a návratu domů Stewart odmítal o svých zkušenostech veřejně mluvit a nechtěl hrát ani ve filmech přímo zaměřených na druhou světovou válku. Zároveň zůstal v armádních zálohách až do roku 1968, kdy odešel do výslužby v hodnosti brigádního generála.
Jedna otázka
Držitel Oscara Jimmy Stewart se snažil vstoupit do armády ještě několik měsíců před Pearl Harborem. O bojové nasazení požádal jako první velká hollywoodská hvězda. Během služby v Anglii odmítal většinu žádostí o rozhovory a po válce se nikdy nesnažil budovat svou popularitu na základě vojenských zásluh – přestože by to pro něj bylo velmi snadné.
Účast ve válce však měla svou krutou cenu. Stewart nikdy nezapomněl na muže pod svým velením, kteří přišli o život. Tyto vzpomínky ho provázely po celý zbytek života spolu s bolestí, utrpením a pocitem viny přeživšího.
Proč to tedy udělal? Nebo, jak by se dnes možná zeptal nějaký mladý člověk – z jaké planety tenhle muž vlastně pocházel?
Odpověď najdeme v jeho dětství a mládí: v rodině, rodové tradici a milovaném rodném městě.
Vlastenectví zakořeněné domovem
Rodina Stewartových měla dlouhou tradici vojenské služby. Jeden z jeho předků, Fergus Moorhead, bojoval proti Britům během války za nezávislost. Z matčiny strany byl jeho dědeček generálem Unie v občanské válce a Stewartův otec Alex bojoval ve španělsko-americké válce. Ve dvaačtyřiceti letech se znovu přihlásil do služby během první světové války.
Ještě důležitější však bylo, že Elizabeth a Alexander Stewartovi dali svému synovi lásku, disciplínu, hlubokou víru, pevnou pracovní morálku a úctu k druhým. Jimmy své rodiče oddaně miloval. Vždy o nich mluvil s obdivem a svůj morální kodex i chování formoval podle příkladu svého otce, kterého nesmírně uznával.
Krátce před odjezdem do Evropy mu otec daroval malou knížku obsahující 91. žalm a přiložil dopis:
„Jime, spoléhám na přiložený výtisk 91. žalmu. To, co dokáže nahradit strach a obavy, je příslib těchto slov. Vkládám do nich svou víru. Jsem přesvědčen, že tě Bůh provede touto šílenou zkušeností. Ať ti Bůh žehná a chrání tě. Miluji tě víc, než ti dokážu říct. Táta.“
Stewart nosil tento dopis po celý život. Na jeho náhrobku je vyryt verš z 91. žalmu: „Neboť svým andělům vydal o tobě příkaz, aby tě chránili na všech tvých cestách.“
Silné pouto cítil Stewart také ke svému rodnému městu Indiana v Pensylvánii. Jeho otec tam vedl železářství, které založil Stewartův dědeček už v roce 1853. Právě Indiana podle něj posilovala hodnoty, které získal doma. Při jedné z mnoha návštěv města řekl:
„Vždycky jsem věděl, že v Indianě žijí laskaví a poctiví lidé. Lidé, kteří každé ráno vstávají, odvedou poctivou práci a žijí tak, že tím dělají čest své zemi. … Je to charakter Indiany – charakter, z něhož si každý z nás, kdo měl to štěstí zde žít, nese kousek s sebou, kamkoli jde. Sem patřím. A jsem za ten pocit vděčný.“
V milovaném klasickém filmu „Život je krásný“ ztvárnil Stewart George Baileyho. Na konci snímku se jeho bratr Harry Bailey – pilot, který stejně jako Stewart získal uznání a zachraňoval životy – nečekaně objeví na Štědrý večer a před rodinou a přáteli pronese přípitek:
„Na mého velkého bratra George – nejbohatšího člověka ve městě.“
Jimmy Stewart možná nebyl nejbohatším mužem Hollywoodu. Jeho vlastenectví, odvaha a oběť ale hluboce obohacují každého, kdo pozná jeho příběh.
O jakých tématech z oblasti umění a kultury byste si chtěli přečíst? Své nápady nebo zpětnou vazbu nám můžete poslat na adresu namety@epochtimes.cz.
–ete–
