V Evropě přináší rok 2026 ve Středozemním moři nové ponuré rekordy. Podle Mezinárodní organizace pro migraci zemřelo nebo se od ledna na moři pohřešuje více než 1 200 migrantů.
Téměř 1 000 z těchto úmrtí bylo zaznamenáno již v prvním čtvrtletí, což představuje nejsmrtelnější začátek roku od doby, kdy organizace začala data shromažďovat v roce 2014. Mezi koncem března a začátkem dubna ztroskotalo pět plavidel, což si během jediného týdne vyžádalo více než 180 životů.
V rozhovoru pro Epoch Times označila francouzská poslankyně a místopředsedkyně Národního sdružení Edwige Diazová „tuto lidskou tragédii“ za zcela odvratitelnou a vinu připsala socialistickým politikám, které podle ní podporují nebezpečné plavby tím, že vytvářejí iluzi lepších příležitostí v Evropě.
„V Evropské unii, a zejména ve Francii, se životní podmínky občanů zhoršují a systémy sociálního zabezpečení jsou přetížené. Náš hospodářský úpadek vede k nadměrnému zatížení mechanismů sociální podpory. Už nemáme prostředky na přijímání populace, která žije z velké části na úkor domácích občanů,“ uvedla.
Socialisté: Legální cesty a solidarita
Řada stran prosazujících socialistické politiky napříč Evropou se podle všeho shodují na tom, že řešením úmrtí ve Středomoří je rozšíření legálních migračních cest, nikoli zpřísňování ochrany hranic.
Ve Francii Nová lidová fronta, aliance stran prosazujících socialistické programy, která vznikla během parlamentních voleb v roce 2024, navrhla vytvoření státní námořní a pozemní záchranné služby a uznání statusu „klimaticky vysídlené osoby“. Odkazovala přitom na odhad Světové banky, podle něhož by do roku 2050 mohlo být nuceno k přesídlení 216 milionů lidí. Koalice rovněž vyzvala k rozšíření sociální pomoci pro migranty a k legalizaci pobytu pracovníků bez dokladů, kteří se již nacházejí na francouzském území.
V Německu sociální demokraté a Zelení prosazovali ve svých volebních programech pro rok 2025 velmi podobný přístup. Obě strany odmítly uzavírání hranic a vracení migrantů jako neslučitelné s německým ústavním právem a závazky vůči Evropské unii. Místo toho požadovaly závazné přerozdělování žadatelů o azyl v celé EU, rychlejší začlenění uznaných uprchlíků na trh práce a rozšíření humanitárních koridorů. Zelení navíc prosazovali začlenění klimatické migrace do mezinárodních rámců ochrany, čímž navázali na postoj Nové lidové fronty.
Konzervativci: Odrazování, ochrana hranic a deportace
Diazová návrh na vytvoření záchranné služby jednoznačně odmítá. „Hraje to do karet převaděčům,“ říká.
Její strana prosazuje zadržování plavidel s migranty mířících k evropským břehům a jejich navracení do přístavu, odkud vyplula, při současném zajištění bezpečnosti všech osob na palubě.
Stejně přímočaře se staví i ke statusu klimatického uprchlíka. „To je šílenství. Levice jsou nebezpeční ideologové. Francie nemůže přijmout trojnásobek své populace. Kde by tito lidé bydleli?“ uvádí.
Konzervativní a pravicově orientované strany se v zásadě shodují na směru politiky, i když se liší v rozsahu a použitých prostředcích. Diazová prosazuje, aby bylo potenciálním migrantům jasně sděleno, že nelegální vstup nepovede k legalizaci pobytu, že osoby přicházející nelegálně nebudou mít přístup k sociálnímu bydlení ani veřejné pomoci a že rozhodnutí o vyhoštění budou skutečně vykonávána.
„Řekněte jim: nestojí to za to,“ konstatuje pro Epoch Times. Odrazování od migrace přitom porovnává se současnou politikou, která podle ní v praxi vede k začlenění každého, kdo se dostane na francouzské území. „Právě tyto politiky vedou k tragickým lidským ztrátám na moři,“ podotýká.
Upozorňuje také na bezpečnostní dopady rozsáhlé migrace. Podle nejnovější zprávy Rady Evropy SPACE I (data za rok 2025) tvoří cizinci přibližně 25 procent vězeňské populace ve Francii, 31 procent v Itálii a asi 33 procent ve Španělsku. V Německu tento podíl dosahuje 49 procent a v Rakousku 53 procent, uvádí zpráva.
V Německu prosazuje koalice vedená kancléřem Friedrichem Merzem trvalé kontroly na hranicích, vyřizování žádostí o azyl v bezpečných třetích zemích mimo území státu a pozastavení slučování rodin u osob s doplňkovou ochranou.
V Itálii premiérka Giorgia Meloniová zavedla model, o němž se dnes diskutuje po celé Evropě: italsko-albánský protokol. Podle něj jsou migranti zachránění na moři převáženi do zpracovatelských center spravovaných Itálií na území Albánie.
Italské soudy tento systém opakovaně blokovaly a organizace hájící práva migrantů jej odsuzovaly. Meloniová však pokračovala dál a odvolávala se na Pakt EU o migraci a azylu, který má vstoupit v platnost 12. června 2026 a podle ní poskytne právní rámec umožňující fungování systému podle původního záměru.
„Tato centra budou fungovat přesně tak, jak měla fungovat od samého začátku,“ sdělila na summitu v Římě na konci roku 2025.
Během prvního úplného roku vlády Meloniové v roce 2023 počet příchozích migrantů prudce vzrostl na téměř 158 tisíc oproti 105 tisícům v předchozím roce. V roce 2024 však počet příchozích výrazně klesl na přibližně 67 tisíc a na podobné úrovni zůstal i v roce 2025.
Nový pakt EU a nespokojenost na obou stranách
Pro evropské konzervativce ani opatření, která nyní projednávají bruselské instituce, nejdou dostatečně daleko. Evropští konzervativci a reformisté, Patrioti pro Evropu a Evropa suverénních národů – tři konzervativní frakce v Evropském parlamentu – hlasovaly letos v březnu pro reformu migrační politiky EU, zároveň však zdůraznily, že ji považují za minimum, nikoli za konečné řešení.
Reforma zavádí přísnější sankce pro migranty, kteří odmítnou rozhodnutí o deportaci, včetně delší detence a zákazu vstupu do schengenského prostoru.
Socialistické strany tvrdí, že politika odrazování bez legálních alternativ pouze vytlačuje migranty na ještě nebezpečnější trasy. Konzervativci naopak namítají, že rozšiřování legálních cest a garantované záchranné operace na moři vytvářejí pobídky, které převaděčské sítě využívají. Dodávají, že žádná politika odrazování nemůže fungovat, pokud Evropská unie nutí členské státy migranty přijímat nebo platit za možnost je odmítnout.
Pakt EU o migraci a azylu, který vstoupí v platnost 12. června 2026, neuspokojuje ani jednu stranu. Podle mechanismu solidarity musí členské státy buď přijmout 21 000 přerozdělených migrantů, nebo přispět 420 miliony eur do společného fondu, což odpovídá 20 000 eurům za každého odmítnutého migranta.
Podle socialistů jsou zrychlené hraniční procedury a širší možnosti deportací příliš tvrdé vůči migrantům. Konzervativci naopak považují povinné finanční příspěvky za zásah do státní suverenity a za opatření, které nové migranty příliš neodradí.
–ete–
