Zahraniční ovlivňování veřejného mínění považují Češi za hrozbu srovnatelnou s organizovaným zločinem či kriminalitou. Ve vnímání bezpečnostních rizik se vliv cizích mocností v českém informačním prostředí dostává před terorismus či klimatickou změnu. Vyplývá to z průzkumů agentury STEM a výzkumu Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy (FSV UK), který dnes představili autoři novinářům. Podle nich veřejnost chápe zahraniční vliv velmi široce a za aktéry ovlivňování považuje nejen státy, ale i mezinárodní organizace.
Podle Vojtěcha Báhenského z FSV UK, který je jedním z autorů průzkumu, roste s geopolitickým napětím i motivace států působit na veřejné mínění v zahraničí. Průzkum ukázal, že lidé za snahou ovlivňovat českou veřejnost nejčastěji vidí Ukrajinu a Evropskou unii, následované Ruskem a Spojenými státy. Respondenti podle autorů často zahrnují pod pojem zahraničního vlivu i běžné veřejné vystupování zahraničních politiků nebo širší dopady mezinárodního dění.
„Veřejnost vnímá zahraniční vliv výrazně šířeji, než jsme původně předpokládali. Nejde jen o situace, které si lidé běžně představí pod pojmem zahraniční vliv, tedy například strategické komunikační kampaně cizích států, ale také o širší strukturální či nepřímé dopady,“ řekl Báhenský. Projevuje se i takzvaný „discursive spillover“ (přelévání diskurzu), kdy lidé mohou mít například pocit, že se je snaží ovlivnit ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj, když vystupuje v televizi, přestože jeho vystoupení není zaměřeno na ovlivňování české veřejnosti.
Jednoznačně negativně veřejnost hodnotí ruský vliv. Převážně negativně vnímá také působení Číny, Ukrajiny a Izraele. Naopak vliv Severoatlantické aliance (NATO), Německa či Slovenska hodnotí respondenti spíše pozitivně. Starší lidé obecně vnímají zahraniční vliv silněji než mladší generace, vysokoškolsky vzdělaní lidé zase více rozlišují mezi jednotlivými aktéry.
Průzkum rovněž ukázal, že 37 procent veřejnosti považuje volby v ČR za silně nebo spíše silně ovlivněné působením cizích států. Autoři studie upozornili, že jde o vnímání veřejnosti, nikoliv o hodnocení skutečné míry ovlivňování.
Respondenti podle autorů zároveň dokážou rozlišovat mezi jednotlivými nástroji zahraničního vlivu. Za nejméně přijatelné označili využívání falešných účtů na sociálních sítích, rozesílání falešných e-mailů nebo poskytování finančních prostředků českým politickým stranám.
Součástí výzkumu byl také experiment zaměřený na reakce veřejnosti na odhalený pokus o ovlivnění voleb. Respondenti dostali scénář, podle kterého se krátce před volbami objevily informace o údajné korupční kauze členů vlády a následně byli informováni, že šlo o součást zahraniční informační operace. Pouze 22 procent dotázaných správně odpovědělo na všechny otázky ověřující porozumění textu.
Výzkumníci zároveň zjistili, že ani odhalení původu manipulativní kampaně nemusí zcela odstranit její dopady. Zatímco 62 procent respondentů uvedlo, že by na základě sdělení uvěřilo, že šlo o cílenou informační operaci, pouze 45 procent by zároveň věřilo, že původní obvinění byla smyšlená. Podle Báhenského je proto nutné veřejnost přesvědčit nejen o tom, že šlo o informační kampaň, ale i o nepravdivosti šířených informací.
Data vychází z několika průzkumů a studií. Mezi lety 2023 až 2024 odborníci realizovali průzkumy veřejnosti a expertní výzkum, další data získali ze dvou datových sběrů v roce 2024. Loni na to navázal kvalitativní průzkum veřejnosti. Projekt spolufinancovala Technologická agentura ČR.
