KODAŇ, Dánsko – Bea Ferdinandsen Kaasová zvedla telefon. Tradiční grónská tetování na jejích prstech obklopovala fotografii dítěte: její vnučky.
Bojuje za možnost vychovávat malé děvčátko, které podle jejích slov policie a sociální pracovnice odebraly její dceři krátce po narození na začátku roku 2025.
„Vždy budu doufat, vždycky. Ale zároveň vím, že už ji získali,“ říká Kaasová deníku Epoch Times. Daleko od vnučky, kterou miluje, se dala do pláče.
V roce 2025 Dánsko zrušilo kontroverzní test rodičovských kompetencí pro Gróňany žijící v Dánsku. Gróňané si dlouhodobě stěžovali, že standardizovaný test byl kulturně zaujatý a vedl k tomu, že příliš mnoho jejich dětí končilo v pěstounské péči.
O rok později, přestože některé případy z období používání testu jsou pomalu znovu přezkoumávány, zůstává mnoho rodin oddělených od svých dětí.
Mnoho nucených adopcí proběhlo za vlády odcházející premiérky, která je prosazovala ve jménu ochrany dětí před zneužíváním a zanedbáváním.
Výroky amerického prezidenta Donalda Trumpa o získání Grónska situaci ještě více vyostřily. Tento zájem pomohl zaměřit globální pozornost na Grónsko a na problém, který podle některých může – a podle jiných už začíná – posilovat existující nespokojenost s dánskou správou.
Dánsko a Grónsko, přestože jsou úzce propojené, mají komplikovanou historii poznamenanou v minulých desetiletích nucenou „danizací“ některých mladých Gróňanů a kampaní plánovaného rodičovství, která vnutila antikoncepci tisícům grónských žen.
Mnoho Gróňanů, kteří hovořili s Epoch Times, popsalo obavy z americké dominance a připomnělo, že ani historie Spojených států není bezchybná. Jiní mluvili o tlaku nevyjadřovat se pozitivně o Spojených státech ani jejich prezidentovi.
Vedle politiky měnícího se světa existuje i prostá, zdrcující ztráta – ztráta matky, která nemůže držet své dítě v náručí.
„Chybí mi můj chlapeček,“ napsala Gudrun Qunerseeq Maratseová v textové zprávě pro Epoch Times krátce poté, co jí byl odebrán kojenec.
Gróňané, kteří hovořili s Epoch Times, věří, že je systém zklamal. Obávají se, že jejich další generace vyroste bez matek i bez svého mateřského jazyka, grónštiny.
V zemi, která se pravidelně umisťuje na předních příčkách mezinárodních žebříčků nejlepších míst pro výchovu dětí, bojují grónské matky za znovushledání se svými dětmi.
Zatímco napětí kolem ostrova zůstává vysoké, mezinárodní instituce a dánská vláda vedou spor o zacházení s grónskými rodinami.
Mezinárodní obavy
Tři zvláštní zpravodajové Organizace spojených národů – nezávislí experti na lidská práva – zaslali 31. března dopis dánské vládě kvůli případu Keiry Kronvoldové.
Grónská matka byla po absolvování testu rodičovských kompetencí v roce 2014 násilně oddělena od dvou svých dětí. V roce 2024 jí úřady odebraly i třetí dítě, novorozenou dceru.
Autoři dopisu v čele s Reem Alsalemovou, zvláštní zpravodajkou OSN pro násilí na ženách a dívkách, napsali, že v souvislosti s tímto testem obdrželi obvinění z etnické a genderové diskriminace.
Vyjádřili také obavy ohledně nové specializované jednotky pro Gróňany, která po zrušení testu rodičovských kompetencí převzala jeho roli. Upozornili přitom, že proti jejím rozhodnutím se nelze odvolat.
Místo toho navrhla osobní schůzku k projednání tohoto specializovaného útvaru – který je součástí VISO, dánské Národní organizace pro znalosti a specializované poradenství – a případu Kronvoldové.
Alsalemová napsala v e-mailu pro Epoch Times, že schůzka s dánským velvyslancem byla naplánována na 8. května.
Otázky zaměřené na emocionální reakce rodičů byly kritizovány jako kulturně zaujaté, protože Gróňané často vyjadřují své emoce neverbálně, nikoli slovy.
Ještě téhož dne dánský vrchní soud rozhodl, že Kronvoldová byla nezákonně oddělena od své novorozené dcery.
Organizace VISO během uplynulého roku přezkoumala 16 ze 47 případů, které obdržela, a zjistila, že ve dvou případech test poskytl zavádějící výsledky.
Test, který trval 15 až 20 hodin, zahrnoval kognitivní otázky, osobnostní testy i podrobné rozhovory.
Otázky zaměřené na emocionální reakce rodičů byly kritizovány jako kulturně zaujaté, protože Gróňané často vyjadřují své emoce neverbálně, nikoli slovy.
Randi Lykouová z organizace VISO odmítla v e-mailu pro Epoch Times situaci podrobně komentovat s odkazem na to, že po volbách na konci března se v Dánsku stále formuje nová vláda. Ze stejného důvodu odmítla situaci komentovat i mluvčí ministerstva.
Jonas Faber se domnívá, že nucené adopce představují podle standardů OSN etnickou čistku.
Jonas Faber, grónský aktivista Inuit žijící v Kanadě, kritizoval omezený rozsah přezkoumávání starších případů.
„Dánové si myslí, že jsou imunní vůči kritice OSN v oblasti lidských práv, a proto je pro ně nepředstavitelné připustit, že by někdy mohli mít s OSN problémy kvůli porušování lidských práv,“ zmínil v e-mailu pro Epoch Times.
Qupalu Nuku Platouová patří mezi grónské matky, které přišly o děti během období používání testu rodičovských kompetencí.
Nyní, přibližně o deset let později, se stále snaží získat svá dvojčata – chlapce – do vlastní péče.
Po dobu pěti let jí podle jejích slov nebylo dovoleno během krátkých a nepravidelných návštěv mluvit se svými dětmi grónsky. Dnes už svůj jazyk neovládají, což potvrzuje obavy dalších grónských matek, které Epoch Times popsaly, jak jejich malé děti vyrůstají v dánských domácnostech.
Alsalemová ve svém dopise upozornila, že grónské matky „vyjádřily obavy, že děti mohou ztratit jazyk a identitu“. Faber se domnívá, že nucené adopce představují podle standardů OSN etnickou čistku.
Stejně jako Kaasová se i Platouová cítí zlomená – ale nevzdala se. „Jsem unavená,“ říká, „ale bojuji dál.“
Širší obraz
Příběh těchto grónských matek zapadá do širšího obrazu: Dánsko čelí zúčtování kvůli přístupu k matkám a dětem. Agresivní politika umisťování dětí do pěstounské péče, která se netýká jen grónských dětí, vyvolává stále větší odpor.
Jedním z klíčových momentů byla novoroční řeč premiérky Mette Frederiksenové z roku 2020.
V ní představila cíl, který tehdy výrazně zaujal a pomohl připravit půdu pro následný vývoj.
„Více ohrožených dětí musí získat nový domov, a to dříve než dosud. A podmínky pro děti umístěné do pěstounské péče musí být mnohem stabilnější,“ uvedla sociálnědemokratická premiérka.
„To nejdůležitější – naprosto zásadní pro malé dítě – je vyrůstat v bezpečí, lásce a stabilitě. Proto by mělo být více ohrožených dětí dáno k adopci, aby mohly dostat skutečně nový začátek.“
Během několika let po tomto projevu byla v Dánsku přijata reforma Děti na prvním místě, která umožnila nedobrovolné adopce ještě před narozením dítěte. Šlo o součást série změn, které vedly ke zvýšení počtu nedobrovolných adopcí v zemi.
Způsob, jakým Dánsko umisťuje děti do pěstounských rodin – systém silně závislý na rozhodování místních samospráv – nyní přitahuje pozornost centrální vlády. Místní samosprávy hrají v Dánsku hlavní roli v péči o děti. Provádějí šetření ochrany dětí a rozhodují o tom, zda mohou být děti nuceně odebrány z domova.
Nejvyšší kontrolní úřad v analýze z roku 2026 zjistil, že obce porušily zákon v 69 procentech přezkoumávaných případů, kdy byli děti a mladiství umístěni do dětských domovů, pěstounské péče nebo dostali související podporu.
Psycholožka Karen Littauerová řekla pro Epoch Times, že chápe důvody pro odebrání dětí v případech týrání nebo zneužívání návykových látek rodiči.
Zároveň si ale myslí, že příliš mnoho dětí mladých a nezkušených rodičů končí v pěstounské péči namísto toho, aby rodiny dostaly jinou pomoc nebo aby děti byly svěřeny prarodičům.
Littauerová, bývalá dokumentaristka, která žila v Grónsku i Dánsku, poznamenává, že Gróňané nejsou jediní, kdo tímto systémem trpí.
Přezkoumala 120 případů týkajících se umístění dětí do náhradní péče, aby pomohla rodinám napadnout tato rozhodnutí. Tato přezkoumání podle ní provádí zdarma.
Strach
V ulicích Aarhusu projížděla kola zatáčkami. V parku si mladí lidé povídali a pili pivo. Na stromech pomalu rašily listy – znamení nového života na konci dubna.
Nedaleko odtud přišla další grónská matka o své novorozené dítě.
Littauerová upozorňuje, že kulturní rozdíly mezi Dány a Gróňany mohou vést k nedorozuměním, když odborníci – zejména sociální pracovníci – posuzují rodiny.
Maratseová prozradila pro Epoch Times, že jí byl syn odebrán v zařízení pro matky s dětmi v druhém největším městě Dánska, několik hodin cesty od obce, kde žije.
Řekla, že rozhodnutí bylo učiněno kvůli posouzení její schopnosti porozumět emocím a myšlenkám druhých – psychologické schopnosti označované jako mentalizace.
Popsala také, že v zařízení viděla mnoho matek oddělených od jejich dětí, což odpovídá některým internetovým recenzím tohoto zařízení.
Littauerová upozorňuje, že kulturní rozdíly mezi Dány a Gróňany mohou vést k nedorozuměním, když odborníci – zejména sociální pracovníci – posuzují rodiny. Zásadněji pak zpochybňuje samotný smysl testů rodičovských kompetencí.
„Existují různé způsoby, jak být dobrým rodičem.“
Přestože Maratseová po rozzlobené reakci své sociální pracovnice na mediální pozornost souhlasila s tím, aby deník Epoch Times o jejím případu informoval, ani zařízení, ani příslušná obec na žádosti o vyjádření nereagují.
Tři obce odpovědné za nucené adopce grónských dětí popsané v tomto článku rovněž na žádosti o komentář nereagovaly.
Když deník Epoch Times hovořil v roce 2025 s obyvateli Grónska, zaznívaly názory od obav z amerického ovládnutí až po otevřenost užším ekonomickým vztahům se Spojenými státy.
Maratseová hovoří o svém strachu při přemýšlení nad vlastní situací. Přestože chce Dánsko opustit, věří, že kvůli synovi musí zůstat.
Zrušený rodinný test a pokračující boj rodin nejsou jedinými zdroji úzkosti v Grónsku.
Mnoho Gróňanů doufá v nezávislost na Dánsku. Nedůvěru posílila někdy napjatá historie, včetně kontroverzního modernizačního programu G60 a nuceného používání antikoncepce u některých grónských žen během druhé poloviny 20. století. Nedávné zkušenosti grónských matek tyto pocity ještě zesílily.
„Je to špatné manželství,“ sdílí Kaasová a dodává, že tento vztah měl skončit už dávno.
Vzpomíná, že její matka byla jako dítě poslána do Dánska, aby se naučila dánsky.
O pěstounské rodině své matky uvedla: „Byli skvělí.“ Přesto si dnes, kdy sama žije v Dánsku, myslí, že příliš mnoho Dánů pohlíží na Gróňany svrchu.
Dánové a Gróňané, přestože se od sebe výrazně liší, se podle Littauerové poznávají už „mnoho, mnoho, mnoho let“ vzájemného kontaktu.
Spojení mezi oběma národy, i když slábne, zůstává hluboké. Podle genetické studie z roku 2014 má více než 80 procent Gróňanů alespoň částečný evropský původ.
Mnoho dánských a grónských politiků spolu s některými americkými politiky odsoudilo výroky amerického prezidenta o převzetí Grónska a poukazovalo mimo jiné na to, že Spojené státy už nyní mají možnost posílit svou vojenskou přítomnost na ostrově. Trumpovi političtí spojenci jeho vizi naopak hájili.
Faber v tom vidí dlouhodobý dánský strach.
„Už od dětství vnímám, že Dánové byli nervózní a obávali se, že Spojené státy využijí své vojenské základny v Grónsku k anexi Grónska,“ vzpomíná Faber.
Grónská média informovala o cestě Epoch Times do Dánska ještě před jejím začátkem. Jeden z článků označil deník za „MAGA médium“ a varoval, že grónské matky, které budou s jeho novináři hovořit, riskují podporu určitého politického narativu.
Littauerová odmítá americké ambice získat Grónsko a podotýká, že Spojeným státům by trvalo dlouho, než by porozuměly místní kultuře.
Zatímco Kaasová doufá, že Spojené státy budou moci vést s Grónskem přímý dialog bez prostřednictví Dánska. Dodává však, že každoroční vysoký finanční příspěvek Dánska Grónsku dává Kodani značný vliv.
„To není něco, co se dá vyčíst z knihy,“ dodává.
Kaasová konstatuje, že nikdy nepociťovala obavy z Trumpovy rétoriky, a strach ostatních přičítá vlivu dánských médií.
„Jsme velmi malá komunita,“ poznamenává v souvislosti s tlakem vystupovat proti americkému prezidentovi.
Zároveň doufá, že Spojené státy budou moci vést s Grónskem přímý dialog bez prostřednictví Dánska. Každoroční vysoký finanční příspěvek Dánska Grónsku podle ní nicméně dává Kodani značný vliv.
Grónsko, autonomní území s méně než 60 tisíci obyvateli rozesetými podél stovek kilometrů pobřeží, je navíc závislé na Dánsku v oblasti nemocnic a další infrastruktury.
Jedním z Gróňanů, kteří Spojené státy výrazně podporují, je aktivista Jorgen Boassen. Zastánce Donalda Trumpa řekl Epoch Times, že doufá, že americký prezident podnikne kroky i v případech grónských matek.
Platouová volí opatrnější tón. Podotýká, že většina Gróňanů se obává amerického převzetí ostrova.
„Dokážeme rozpoznat, když se nás někdo snaží ovládat, i když pochází z jiné země,“ zmiňuje s tím, že Gróňané se poučili ze zkušenosti s dánskou správou.
Přesto se domnívá, že Gróňané chtějí hledat způsoby spolupráce se Spojenými státy.
Ztráta
Případ Kaasové je složitý.
Její dcera podle ní kvůli osobním problémům nebyla schopna vychovávat novorozené dítě. Přála si proto, aby se o dítě starala Kaasová a neodebral ho systém.
Kaasová chápe, že v některých případech životní styl rodičů vytváří pro dítě nebezpečné prostředí. Dodává, že její domácnost, kde vychovává další dvě děti, je stabilní.
„Jsme lidé, kteří hodně pracují – neustále šetříme peníze.“
Domnívá se, že Dánové nerozumějí grónskému způsobu výchovy dětí, v němž hraje širší rodina mnohem větší roli.
Zatím může svou vnučku, která žije v pěstounské rodině, navštěvovat dvakrát měsíčně. Její dcera ji smí navštívit jednou měsíčně, ale nesmí dítě držet v náručí.
„Může ji jen držet za ruku.“
Platouová – která už řadu let nese bolest ze ztráty svých synů – zažila právě ty následky, kterých se Kaasová obává.
Tvrdí, že v raných fázích procesu, který nakonec vedl ke ztrátě jejích dětí, nebyl přítomen tlumočník do grónštiny.
Také dopis Alsalemové vyjádřil obavy z absence tlumočníka v klíčové fázi případu Kronvoldové.
Platouová uvedla, že její dvojčata byla opakovaně přesouvána mezi různými pěstounskými rodinami. Tvrdí, že nejméně v jedné z nich utrpěla trauma.
Podle jejích slov byly děti v pěstounské péči vystaveny obsahu nevhodnému pro jejich věk, včetně násilných filmů.
Jeden z jejích synů začal podle Platouové mluvit o sebevraždě už v sedmi letech.
Říká, že tuto hrozbu slyšela během jedné z návštěv, kdy jí chlapec pověděl, že se chce zabít, pokud nebude moci být se svou matkou. Platouová, která se před svými dětmi obvykle snaží zůstat silná, se tehdy rozplakala.
„Bože můj – je ještě tak malý,“ vzpomíná na svou tehdejší myšlenku.
Platouová stále doufá, že letos získá svá dvojčata zpět. Sní o tom, že je vezme zpět do Grónska.
Chtějí být lovci, vyzdvihuje. Je to tradice v jejich rodině — „mají to v krvi“.
Na tomto článku se podílel také John Fredricks.
–ete–
