Komentář
Scott Bessent, ministr financí USA, pronesl větu, která zní jako diagnóza celé epochy: „Národ, který nedokáže vyrábět, těžit, přepravovat nebo zdokonalovat své potřeby, postupně postoupí svou sílu a suverenitu ostatním.“
Není to „trumpismus“ a není to nové. Prvopočátky tohoto amerického způsobu uvažování jsou mnohem starší. Jeho nejvýznamnějším raným představitelem byl Alexander Hamilton.
Hamilton napsal v roce 1791 dokument Report on Manufactures, který tehdy Kongres plně nepřijal, ale který se později stal jedním z intelektuálních základů americké průmyslové politiky 19. století. Hamilton chápal ekonomické argumenty pro volný obchod, ale zároveň upozorňoval, že stát nemůže uvažovat pouze ekonomicky. Trh sice optimalizuje cenu a efektivitu, ale neřeší bezpečnost, odolnost nebo geopolitickou nezávislost. Tehdy mladý americký stát, závislý na britském průmyslu, podle něj nebyl skutečně suverénní, i když byl formálně svobodný.
Ve snaze obnovit průmyslové kapacity a strategickou odolnost se vrací k tradici, jejíž kořeny sahají až k Hamiltonovi a k přesvědčení, že ekonomická bezpečnost je neoddělitelnou součástí národní bezpečnosti.
Spojené státy tuto lekci během 19. století vstřebaly. Budovaly vlastní průmysl, chránily jej cly a postupně se staly největší průmyslovou ekonomikou světa. Myšlenka, že ekonomická síla a národní bezpečnost jsou propojené, se stala součástí amerického strategického myšlení na více než 100 let.
Na konci 20. století však začal převládat jiný pohled. Washingtonský konsensus, globalizace dodavatelských řetězců a přesun výroby do zemí s nižšími náklady vycházely z přesvědčení, že ekonomická provázanost povede k větší stabilitě, nižším cenám a dlouhodobé prosperitě a míru. Tento model přinesl řadu výhod, ale zároveň vytvořil nové závislosti, které byly dlouho přehlíženy.
Z amerického pohledu pandemie covidu, narušení dodavatelských řetězců, válka na Ukrajině a rostoucí technologická rivalita s Čínou ukázaly, že efektivita a odolnost nejsou vždy totéž. Ukázaly také, že některé strategické kapacity nelze bez rizika přesunout do zahraničí.
Trumpova administrativa nebyla první, kdo na tento problém upozorňoval. Kritika deindustrializace, závislosti na zahraničních dodavatelských řetězcích a obchodní politiky vůči Číně se v americké debatě objevovala už desítky let. Trump však jako první prezident po dlouhé době postavil tuto otázku do samotného centra hospodářské a bezpečnostní politiky Spojených států.
Zda jsou konkrétní nástroje, jako cla, průmyslové dotace, exportní omezení nebo reshoring výroby, nastaveny správně, je legitimní předmět politické i ekonomické debaty. Samotný směr je ale historicky dobře čitelný a Amerika se nevrací k izolacionismu, jak to někteří tvrdí.
Ve snaze obnovit průmyslové kapacity a strategickou odolnost se vrací k tradici, jejíž kořeny sahají až k Hamiltonovi a k přesvědčení, že ekonomická bezpečnost je neoddělitelnou součástí národní bezpečnosti.
Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autora a nemusí nutně odrážet stanoviska Epoch Times.
