V tomto díle seriálu „Větší než život: Architektura napříč věky“ navštívíme jednu z nejvýznamnějších rumunských náboženských památek.
Sinaiský klášter, zasazený do zalesněných svahů Karpat ve městě Sinaia v Rumunsku a známý také jako Katedrála Karpat, patří k nejvýznamnějším náboženským památkám země. Vyniká pozoruhodným spojením byzantského a brâncovenesc stylu.
Byzantské umění a architektura propojují klasické řecké a římské prvky s východními vlivy, z nichž vznikly kupolové stropy, bohaté mozaiky a symbolická obraznost. Styl brâncovenesc, pozdně renesanční estetika, která se v 17. a 18. století rozvíjela v jižním Rumunsku, je proslulý propracovanými kamennými řezbami, otevřenými arkádovými portiky a dekorativními freskami na vnějších stěnách.
Kníže Mihail Cantacuzino založil klášter v roce 1695 po návratu z pouti na horu Sinaj, do Nazaretu a Jeruzaléma a pojmenoval jej podle velkého sinajského kláštera. Navrhl jej tak, aby sloužil zároveň jako obydlí náboženské komunity i jako opevněná pevnost u cesty spojující Brašov s Bukureští. Původní plán počítal s 12 mnichy, což byl záměrný odkaz na dvanáct apoštolů, komunita však tuto představu časem přerostla.
V letech 1842–1846 byl postaven větší chrám, známý jako Velký kostel (Biserica Mare), aby pojal rozrůstající se obec věřících. Doplnil původní Starý kostel (Biserica Veche), který zůstává nejstarší budovou města.
Dějiny kláštera se neobešly bez útrap. Během rusko-turecké války v letech 1735–1739 mniši před útěkem ukryli klášterní cennosti do zvonu. Osmanské jednotky však prolomily hradby a zapálily okolí. Ještě v roce 1850 byla Sinaia sotva víc než klášter a několik roztroušených chatrčí.
Město začalo výrazněji růst po roce 1864, mimo jiné díky příchodu krále Carola I. a královny Alžběty. Královský pár trávil v klášteře mnoho svátků a okolní kraj si vybral jako místo své letní rezidence, zámku Peleș. Král Carol I. navíc místo proslavil tím, že z Velkého kostela učinil první rumunský kostel osvětlený elektřinou.
Jako výraz uznání jejich hlubokého vztahu ke klášteru byl Velký kostel vyzdoben velkými malovanými portréty krále a královny a u oltáře byla umístěna dvě královská sedadla. V roce 1948 přešel klášter pod patronát bukurešťské arcidiecéze a restaurátorské práce v letech 1951–1957 přivedly do celého komplexu tekoucí vodu, elektřinu a zemní plyn.
Dnes klášter zůstává živou duchovní komunitou a v jeho dvou kostelech se pravidelně konají bohoslužby. Žije zde přibližně 13 pravoslavných mnichů, kteří pokračují ve staletých mnišských tradicích každodenní modlitby, duchovního vedení i péče o kostely a okolní areál. Mniši rovněž spravují knihovnu uchovávající vzácné šperky patřící rodině Cantacuzino a nejstarší rumunský překlad Bible z roku 1668. Křídlo, které kdysi sloužilo jako královská letní rezidence, dnes hostí první rumunské náboženské muzeum. Díky těmto pokladům je klášter stejně významnou kulturní památkou jako posvátným místem.
Podělte se s námi o své příběhy na adrese namety@epochtimes.cz a pokračujte v každodenní dávce inspirace přihlášením k odběru newsletteru na www.epochtimes.cz/newsletter.
–ete–
