Satelitní snímky zveřejněné agenturou Reuters 29. května dle analytiků naznačují, že čínský komunistický režim rozšiřuje v poušti na severozápadě Číny své jaderné kapacity a vytváří rozsáhlou vojenskou síť.
Analytici řekli deníku Epoch Times, že tato zařízení v poušti slouží k rozmístění čínských raket dlouhého doletu, které mohou zasáhnout jakékoli město ve Spojených státech
Podle tří bezpečnostních analytiků, kteří snímky vyhodnotili pro Reuters, mohou být tyto platformy využívány k rozmístění mobilních raket protivzdušné obrany, uzlů elektronického boje nebo – v případě některých větších platforem – silničních odpalovacích zařízení mezikontinentálních balistických raket. Snímky dle nich naznačují, že na místě je potenciálně 80 odpalovacích ploch.
Na záběrech lze dle analytiků vidět raketové zařízení soustředěné kolem dvou osmiúhelníkových staveb vybudovaných poblíž města Hami v autonomní oblasti Xinjiang během posledních šesti let. Tyto objekty obsahují ubytovací prostory pro vojenský personál a parkoviště pro velká vojenská vozidla. Obě zařízení se nacházejí jihozápadně od komplexu jaderných raketových sil u Hami. Jedno je vzdáleno přibližně 140 kilometrů a druhé asi 230 kilometrů.
Snímky také ukazují, že v dubnu proběhla poblíž severního osmiúhelníkového areálu rozsáhlá cvičení vojenských vozidel. Na novějších záběrech jsou patrné velké stany.
Přestože čínský komunistický režim tvrdí, že dlouhodobě dodržuje politiku „nepoužití jaderných zbraní jako první“, okolní svět nadále vyjadřuje obavy z čínského jaderného nátlaku vůči Taiwanu, samosprávnému ostrovnímu státu, který čínský režim považuje za své území.
Čínské ministerstvo obrany neodpovědělo na dotazy týkající se jaderného programu a jeho vývoje, jak jej odhalily satelitní snímky. Pentagon uvedl, že se k záležitostem souvisejícím se zpravodajskými informacemi nebude vyjadřovat.
Raketová sila rozmístěná v čínských pouštních oblastech, ať už v Xinjiangu nebo provincii Gansu, slouží k odpalování raket dlouhého doletu, řekl Epoch Times Shen Ming-shih, výzkumný pracovník taiwanského Institutu pro výzkum národní obrany a bezpečnosti.
Podle amerických zpravodajských služeb mají některá raketová sila rozmístěná v rozsáhlých oblastech severozápadní Číny vadná víka a rakety jsou někdy místo paliva naplněny vodou. Předpokládá se, že tyto závažné poruchy jsou důsledkem rozsáhlé korupce v čínské armádě a obranném průmyslu.
Nasazování raket ze strany čínského režimu je podle Shena směsicí reality a klamu.
„Přítomnost odpalovacího sila nemusí nutně znamenat, že se v něm nachází raketa. A přítomnost rakety nezaručuje, že je osazena jadernou hlavicí. Je to proto, že rakety a jejich jaderné hlavice jsou skladovány odděleně,“ uvedl.
Stejně to vidí i vojenský analytik Mark Cao, který působí ve Spojených státech a moderuje čínskojazyčný vojenský zpravodajský kanál Mark Space na YouTube.
„Tato raketová sila, včetně některých odpalovacích ploch, jsou někdy skutečná a někdy falešná. Jejich účelem je oklamat protivníka,“ řekl Epoch Times.
Podle dosavadních vzorců chování čínští představitelé obvykle ukrývají mobilní raketová odpalovací vozidla hluboko v horských pásmech, v jeskyních nebo v podzemních zařízeních a přepravují je po železnici, aby se vyhnuli odhalení zvenčí nebo přímému útoku, poznamenal Cao.
„Tato dvě rozsáhlá zařízení (na satelitních snímcích – pozn redakce) jsou pravděpodobněji podpůrnými objekty pro velké množství raketových sil a související infrastrukturu jaderných zbraní, například základnami pro údržbu jaderných hlavic a týmy technické podpory,“ sdělil.
Podle Caa by tato zařízení spolu s přilehlými letišti, která výrazně usnadňují přesuny personálu, mohla sloužit jako posádkové základny a logistická centra pro příslušníky raketových sil rozmístěné v oblasti.
Pokud jde o účel rozšiřování vojenských zařízení poblíž raketových sil v severozápadní Číně, cílem je podle Caa zvýšit velikost jaderného arzenálu režimu.
Strategická poloha
Jaderná zařízení čínského režimu, rozmístěná v oblastech, jako jsou Xinjiang a provincie Gansu, jsou schopna zasáhnout různé země včetně Ruska, Spojených států a evropských států, konstatuje Shen.
„Z geografického hlediska se nacházejí v poměrně centrální poloze.“
Přesto jejich hlavní funkcí zůstává podle Shena jaderné odstrašení.
Čína pokračuje ve výstavbě raketových základen ve svých západních regionech především za účelem rozmístění pozemních mezikontinentálních balistických raket a hlavním cílem těchto systémů jsou Spojené státy, zmiňuje Cao.
Protože se Xinjiang nachází ve vnitrozemí severozápadní Číny a je obklopen především státy střední Asie a Ruskem, považuje jej KS Číny za relativně bezpečnou oblast, „což činí tento region vhodným pro rozmístění strategických jaderných prostředků“, řekl.
Pokud by cílem Komunistické strany Číny (KS Číny) bylo východní pobřeží Spojených států, trajektorie rakety by podle Caa s největší pravděpodobností vedla nad Ruskem a přes Arktidu, protože arktická trasa bývá nejkratší. Poté by raketa vstoupila nad Atlantik ze směru od Kanady a nakonec zasáhla východní pobřeží USA.
Pokud by cílem bylo západní pobřeží Spojených států, Havaj nebo Guam, „trajektorie by mohla vést jiným směrem – přes Tichý oceán, než zasáhne cíle,“ podotýká. „Xinjiang má proto skutečně poměrně jedinečnou geografickou výhodu.“
Snímky navíc ukazují menší osmiúhelníkové zařízení jižně od jaderného testovacího polygonu Lop Nur, které podle všeho slouží jako střelnice. Jsou na něm patrné poškozené budovy a makety západních stíhacích letounů.
V provincii Gansu nebo ve Vnitřním Mongolsku se podle Shena nacházejí také zařízení navržená tak, aby napodobovala taiwanská města nebo americké cíle.
„Slouží především jako místa pro testy, experimenty nebo vojenská cvičení, včetně bombardovacích náletů prováděných letadly nebo vnitrozemských odpalů balistických raket z jiných částí Číny.“
Některá zařízení zachycená na satelitních snímcích mohou podle analytiků sloužit satelitní a mikrovlnné komunikaci.
Tyto vojenské objekty v odlehlých pouštních oblastech Xinjiangu jsou podle Caa závislé především na satelitních telefonech, satelitních sítích a satelitních komunikačních systémech pro spojení na velké vzdálenosti, například s velitelstvím v Pekingu.
Mikrovlnná komunikace pak zajišťuje spojení v rámci bezprostředního okolí v okruhu přibližně 100 až 200 kilometrů napříč pouští, ať už uvnitř základny, nebo mezi jednotlivými základnami, uvádí.
„Mikrovlnná technologie představuje velmi praktickou volbu díky jednoduchosti zařízení a nižším nákladům,“ dodává.
Cíl KS Číny a její jaderné ambice
V současnosti slouží čínské jaderné zbraně podle Shena především k odstrašení a Spojené státy si podle něj nadále udržují nejsilnější jaderné schopnosti na světě.
„Čína mezitím disponuje odhadem 500 až 600 jaderných hlavic a plní roli ‚omezeného odstrašení‘ zaměřeného na politické vedení Spojených států, nikoli na skutečné použití jaderných zbraní.“
Zpráva Pentagonu pro Kongres z roku 2023 odhaduje, že Čínská lidová osvobozenecká armáda je na cestě k tomu, aby do roku 2030 disponovala více než 1 000 operačně nasazenými jadernými hlavicemi. Odhad vychází ze známých informací o čínských zásobách štěpného materiálu.
Čínský vůdce Xi Jinping podle Caa aktivně usiluje o rozvoj jaderných zbraní, aby se Čína postavila na roveň Spojeným státům a Rusku, „protože počet jaderných zbraní je jedním z klíčových ukazatelů postavení velmoci“.
V současnosti mají Spojené státy i Rusko přibližně 1 500 rozmístěných jaderných hlavic. Pokud se započítají i hlavice uložené ve skladech, disponují obě země arzenály o velikosti zhruba 5 000 hlavic, poznamenává.
„KS Číny je od této úrovně velmi daleko,“ konstatuje Cao.
Omezit rozvoj jaderných zbraní KS Číny není podle Caa jednoduchý úkol: „Teprve ve chvíli, kdy bude mít její ekonomika potíže s financováním jaderného arzenálu, by KS Číny mohla zvážit zahájení příslušných jednání se Spojenými státy.“
Opatření proti jaderné hrozbě KS Číny
Pro Japonsko a Taiwan, které nevlastní jaderné zbraně, existují podle Shena v zásadě pouze dva hlavní způsoby, jak reagovat na jadernou hrozbu ze strany KS Číny.
Prvním je pasivní obrana, která zahrnuje opatření zaměřená na ochranu obyvatelstva v případě, že by Čína skutečně provedla jaderný útok, například budování krytů, ochranných systémů a mechanismů reakce na katastrofy, vysvětluje.
Druhým přístupem je podle Shena usilovat o „rozšířené odstrašení“, což znamená získat ochranu od spojence, který disponuje jadernými zbraněmi.
Shen připomíná, že existují spojenecké vztahy mezi Spojenými státy a Japonskem, Spojenými státy a Filipínami a Spojenými státy a Jižní Koreou.
„Pokud by tedy Japonsko, Filipíny nebo Jižní Korea utrpěly jaderný útok, měly by Spojené státy v zásadě právo provést jaderný protiúder,“ tvrdí.
Upozorňuje však, že ačkoli Spojené státy a Taiwan udržují strategické partnerství a spolupráci, nejde o formální smlouvu o vzájemné obraně.
Pro Taiwan proto zůstává hlavním přístupem pasivní obrana, říká.
„Spojené státy by nemusely přistoupit k přímému použití jaderných zbraní pouze kvůli Taiwanu. Taiwan se proto nemůže plně začlenit do typického rámce rozšířeného odstrašení,“ zakončuje Shen.
Na této zprávě se podíleli Luo Ya a agentura Reuters.
–ete–
