Rozsáhlá studie zjistila, že duševní zdraví a zdraví srdce spolu úzce souvisejí.
Ačkoli se o duševním zdraví a zdraví srdce často hovoří jako o dvou oddělených oblastech, ve skutečnosti mohou být propojeny mnohem těsněji, než si mnoho lidí uvědomuje.
Přehled publikovaný v časopise JAMA Psychiatry, který čerpal z údajů od více než 22 milionů lidí napříč 25 studiemi, zjistil, že několik duševních poruch bylo v průběhu času spojeno s vyšším výskytem akutního koronárního syndromu (AKS).
Zvýšené riziko se projevilo napříč celým spektrem sledovaných poruch. Ve srovnání s lidmi bez duševních potíží měli lidé s depresivními stavy přibližně o 40 procent vyšší výskyt AKS. U úzkostných poruch byl nárůst dokonce 63procentní. Poruchy spánku zvyšovaly riziko zhruba o 60 procent a u posttraumatické stresové poruchy (PTSD) toto číslo vystoupalo až na 173 procent.
Bipolární porucha a psychotické poruchy, jako je schizofrenie, sice ve studii nedosáhly hranice statistické významnosti, autoři však naznačují, že to může souviset spíše s nastavením analytických otázek než s absencí skutečného rizika.
Lékaři silnou souvislost mezi duševním a kardiovaskulárním zdravím uznávají, uvedla pro Epoch Times dr. Nissa Keyashianová, atestovaná psychiatrička. „Pokud má pacient srdeční onemocnění a zároveň duševní poruchu, výsledky léčby srdce jsou podstatně lepší, když se duševní porucha léčí, než když zůstane bez péče,“ vysvětlila.
Co má spánek společného s AKS
Posttraumatická stresová porucha (PTSD) a poruchy spánku vykazovaly nejsilnější souvislost s AKS, a to i po zohlednění tradičních srdečních rizikových faktorů, jako jsou vysoký krevní tlak, cukrovka a cholesterol. Autoři naznačují, že poruchy spánku mohou být klíčovým – a do značné míry přehlíženým – faktorem kardiovaskulárního rizika.
Řízení kardiovaskulárního rizika se obvykle zaměřuje na změny životního stylu a kontrolu onemocnění, jako je cukrovka a hypertenze, uvedl dr. Arnav Gupta, lékař-rezident z Department of Medicine na University of Calgary a korespondující autor studie. Podle něj tato zjištění zdůrazňují potřebu formálních studií, které by zkoumaly problémy se spánkem u lidí s duševními poruchami a vnímaly spánek jako možný cíl pro hodnocení rizika i následnou intervenci.
Nekvalitní spánek může udržovat stresovou odpověď organismu v aktivovaném stavu, zvyšovat hladinu kortizolu, tepovou frekvenci i krevní tlak. Časem to může narušit regulaci krevního cukru, zvýšit buněčný stres a poškozovat cévy – tedy vyvolat změny, které podporují hromadění plátů, omezují průtok krve a zvyšují riziko srdečních onemocnění. U lidí s PTSD mohou poruchy spánku současně zhoršovat psychiatrické příznaky a urychlovat metabolické i cévní změny, čímž se kardiovaskulární riziko dále zesiluje.
Duševní onemocnění může zesilovat tradiční rizika pro srdce
Spánek není jedinou cestou. Tradiční kardiovaskulární rizikové faktory totiž působí na lidi s duševními poruchami závažněji než na běžnou populaci.
Téměř každý třetí člověk s psychiatrickou poruchou má nediagnostikovanou hypertenzi a častá je také cukrovka 2. typu. Lidé se schizofrenií mají třikrát až pětkrát vyšší pravděpodobnost obezity, cukrovky 2. typu a vysokého cholesterolu.
Někteří lidé s duševními poruchami mohou mít také silnější stresovou reakci i v běžných situacích, které pro ostatní nepředstavují žádnou hrozbu. To srdce dlouhodobě zatěžuje.
Velkou roli hrají také faktory životního stylu. Lidé žijící s duševními potížemi častěji zápasí s nezdravými návyky, jako je nevhodná strava, nedostatek pohybu, nedostatečný spánek, nadměrná konzumace alkoholu, kouření či zneužívání návykových látek. Některé psychotropní léky – zejména určitá antipsychotika – mohou v průběhu času zvyšovat kardiovaskulární riziko tím, že přispívají k přibývání na váze, zvýšení hladiny krevního cukru a cholesterolu, a ve vzácných případech i k poruchám srdečního rytmu.
„Pokud se léčba provádí lehkovážně nebo bez odborného vedení a sledování, může o mnoho let později vést ke zvýšenému riziku kardiovaskulární příhody,“ řekl Epoch Times dr. Cooper Stone, klinický odborný asistent psychiatrie a behaviorálních věd na Perelman School of Medicine při University of Pennsylvania. Zároveň však poznamenal, že ačkoli může jít o dvousečný meč, přínosy často převažují nad riziky.
Když se duševní a tělesné příznaky překrývají
Přestože je souvislost mezi fyzickým a duševním zdravím zřejmá, v klinické péči se obě oblasti stále často řeší odděleně.
Část problému spočívá ve vnímání příznaků. Tíseň na hrudi, bolest žaludku a únava se často připisují úzkosti nebo stresu – přestože mohou signalizovat něco mnohem vážnějšího. Ve studii z roku 2018, která zahrnovala téměř 3 000 mladých dospělých hospitalizovaných kvůli akutnímu infarktu myokardu, mnozí účastníci uvedli, že své příznaky zpočátku chápali spíše jako zažívací potíže, reflux nebo stres, než jako srdeční příhodu.
Problém může dále prohlubovat stigma. Lidé s duševními poruchami mohou váhat s vyhledáním péče nebo své příznaky zlehčovat, protože se obávají, že je nikdo nebude brát vážně. Nedávná etnografická studie na urgentních příjmech zjistila, že někteří pacienti péči odkládali, protože očekávali, že jejich příznaky budou zlehčeny nebo že se s nimi bude zacházet jinak.
Podobným problémům mohou čelit i lékaři. Tělesné příznaky bývají někdy mylně přisouzeny duševnímu stavu pacienta – jevu známému jako diagnostické zastínění –, místo aby byly plně vyhodnoceny jako možné známky tělesného onemocnění. To může vést ke zpoždění diagnózy nebo k chybám.
V kazuistice z roku 2024 byl popsán případ 34leté ženy, která přišla s bolestí na hrudi. Ta byla zpočátku přisuzována úzkosti, později se však ukázalo, že žena trpí Takayasuovou arteritidou – onemocněním, které způsobuje zúžení věnčitých tepen a snižuje průtok krve do srdce.
Odborníci uvádějí, že tato zjištění připomínají, že duševní zdraví není oddělené od zdraví tělesného a že léčba jedné oblasti při přehlížení druhé může ponechat důležitá rizika neřešená.
Podle Gupty tato zjištění připomínají, že duševní a fyzické zdraví nejsou oddělené, ale hluboce propojené. „Spíše než abychom se jich obávali, měli bychom je – jako lékaři i pacienti – vnímat jako příležitost, jak své zdraví ještě lépe optimalizovat.“
–ete–
