Komentář
Model růstu založený na masivních investicích do infrastruktury, který kdysi poháněl hospodářský vzestup Číny, dnes přináší stále menší výnosy. Bez skutečných tržních reforem proto Čína podle všeho Spojené státy ekonomicky nepředežene.
Po desetiletí se Komunistická strana Číny (KS Číny) spoléhala na jednoduchý vzorec pro vytváření hospodářského růstu a zvládání ekonomických poklesů. Státní banky poskytovaly obrovské objemy úvěrů státním podnikům, které následně budovaly infrastrukturní projekty zvyšující růst HDP.
V raných fázích čínského rozvoje tento model přinášel značné výnosy. Výstavba původní standardní železniční sítě propojující hlavní města, budování moderních hlubokomořských přístavů, výstavba přehrady Tři soutěsky a rozšiřování elektrických sítí a silnic do menších měst přinášelo zisky, které mnohonásobně převyšovaly náklady na jejich výstavbu.
KS Číny má dlouhou historii politik zaměřených na investice. Podle údajů ekonomické databáze CEIC a Světové banky patří investice už po desetiletí k nejdůležitějším motorům čínské ekonomiky. Výnosy z každé další vlny investic do infrastruktury však byly nižší než u té předchozí.
I velké projekty, jako vysokorychlostní trať Peking–Šanghaj, přinášely menší ekonomické přínosy a více prospívaly velkým městům než menším sídlům. S tím, jak se infrastruktura rozšiřovala do menších měst a řídce osídlených oblastí, její ekonomické přínosy postupně klesaly.
KS Číny stále častěji budovala železniční tratě, dálnice a elektrické sítě propojující malé, vylidňující se venkovské komunity navzdory absenci jakéhokoli předvídatelného ekonomického přínosu. Přitom náklady zůstávaly srovnatelné s dřívějšími projekty, které propojovaly hlavní městská a průmyslová centra a pomáhaly pohánět růst čínské ekonomiky. První generace projektů vysokorychlostních železnic propojovala hustě osídlené koridory se silnou poptávkou po přepravě cestujících, pozdější rozšiřování však síť posunulo do řídce osídlených oblastí s nižším počtem cestujících.
Čína nejen budovala infrastrukturu s nízkými výnosy, ale také utrácela za projekty, které nebyly nikdy dokončeny. Výzkumníci odhadují, že jen stimulační programy po roce 2009 promarnily investice v hodnotě 6,8 bilionu dolarů.
Nominální HDP Číny dosáhl v roce 2024 podle údajů Světové banky zhruba dvou třetin velikosti ekonomiky Spojených států. Rozdíl se od roku 2021 spíše zvětšuje, než zmenšuje. Do roku 2024 tento podíl klesl přibližně na dvě třetiny.
Dohnat tento rozdíl prostřednictvím investic do infrastruktury už není životaschopnou možností. Model, který poháněl vzestup Číny a v němž státní banky financovaly výstavbu infrastruktury, dosáhl svých limitů. Projekty, které přinášely nejvyšší výnosy, už byly vybudovány. Zůstávají železniční tratě vedoucí do vylidňujících se vesnic, silnice spojující upadající města a bytové projekty ve městech, která ztrácejí obyvatele.
Alternativa v podobě ekonomiky založené na spotřebě, produktivitě, vymahatelných vlastnických právech, nezávislých soudech a tržní konkurenci zůstává pro komunistický režim už 75 let nedosažitelná. Z pohledu Pekingu není systém, v němž soukromí podnikatelé hromadí bohatství a ekonomickou moc nezávisle na straně, řešením, ale hrozbou. Xi Jinping se vydal opačným směrem, když zpřísnil kontrolu čínské komunistické strany nad soukromým podnikáním, posílil dominanci státu při přidělování kapitálu a omezil tržní mechanismy, které poháněly nejproduktivnější desetiletí čínského růstu.
Investiční model selhává, zatímco alternativa zůstává pro KS Číny ideologicky nepřijatelná. Strukturální překážky, které omezují schopnost Číny ekonomicky překonat Spojené státy, proto pravděpodobně nebudou odstraněny, pokud se vůdci v Pekingu nevzdají kontroly nad ekonomikou ve prospěch soukromého sektoru. To se však zdá být nepravděpodobné.
Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autora a nemusejí odrážet stanoviska Epoch Times.
–ete–
