Vystoupení drag queens ve francouzském městě Saint-Quentin poblíž místní baziliky zachytily kamery účastníků akce, která měla podle deníku Le Figaro sloužit jako program zvyšující povědomí o tématech LGBT+ a boji proti diskriminaci této komunity. Text „rád tajně sahám na svého syna“ v písni, na kterou transgender muž (drag queen) tancoval ve spodním prádle, pobouřil místní obyvatele a vyvolal četné politické a občanské reakce či dokonce zahájení prověrek ze strany soudních orgánů.
Akce pořádaná minulý týden sdružením „Fier.es et Queer“ se sídlem v Saint-Quentinu na severu Francie spustila vlnu událostí. Přítomnost dětí během vystoupení sexuálně gestikulujícího drag queen (muže ve vulgárním ženském kostýmu) a text skladby vyvolaly silné reakce i díky tomu, že francouzskou společností aktuálně rezonují případy sexuálního násilí na dětech.
Na svých komunikačních kanálech se „Fier.es & Queer“ prezentuje jako LGBTQIA+ a feministické sdružení s cílem „pomáhat komunitě“ a „zviditelňovat kulturu a identitu LGBT+“.
Na videozáznamu z vystoupení, při němž byly přítomny také děti, je slyšet text písně, na kterou drag queen tancuje, v níž zazní věta „rád tajně sahám na svého syna“ (J’aime en secret tripoter mon fils).
« J’aime en secret tripoter mon fils »
— Eddy Casterman (@EddyCasterman) June 9, 2026
😱 Le lendemain de l’identification du corps Lyhanna, voilà l’ignominie pédophile que des enfants ont pu entendre le 6 juin dernier à un spectacle de drag queens qui se tenait au pied de la basilique de Saint-Quentin (Aisne).
🔴 Je saisis… pic.twitter.com/YysnXiM4So
Několik rodin přítomných na náměstí uvedlo, že je tato slova překvapila, a považují je za neslučitelná s přítomností „mnoha malých dětí“ v publiku. Na sociálních sítích uživatelé hovoří o „pedofilní hanebnosti“ a kritizují „normalizaci“ sexuálního násilí prostřednictvím humoru, uvádí francouzský zpravodajský a politicko‑publicistický web Marianne.
Toto rozhořčení veřejnosti akcelerují nedávné události v zemi. Pařížská policie a státní zastupitelství podle deníku The Guardian prověřují více než 100 obvinění z fyzického násilí, sexuálního obtěžování i znásilnění dětí ve státních mateřských školách, školních družinách a mimoškolních programech. Podezřelými jsou školní dozorci a vychovatelé, kteří hlídají děti během obědů, přestávek a odpoledních aktivit. Oběťmi mají být i děti od tří let věku.
Pobouření vzbudil také případ vraždy 11leté dívky ve Francii na konci května. Vyvolal masivní veřejné protesty kvůli selhání justice a policie vůči sexuálním delikventům, popisuje situaci BBC.
Místní političtí představitelé se k události před bazilikou v Saint-Quentinu rychle vyjádřili. Poslanec za tamní oblast Aisne Eddy Casterman uvedl, že skutečnosti nahlásil státnímu zástupci, protože „nelze nechat taková slova projít“ v kontextu, kdy „desítky tisíc stížností na sexuální násilí na nezletilých“ jsou stále v řešení. Někteří poslanci sdíleli video, aby vyzvali k přísnější regulaci takových představení za přítomnosti dětí.
Šíření videozáznamu vystoupení na sociálních sítích také znovu otevřelo kritiku místních programů sexuální a vztahové výchovy (EVARS), protože sdružení „Fier.es & Queer“ působí ve školách v oblasti Aisne za podpory místní pobočky francouzské zdravotní pojišťovny CPAM. Rodiče a občanská sdružení zpochybňují kompatibilitu tohoto typu uměleckého obsahu s misí prevence a ochrany nezletilých, které má tento program představovat.
Pořadatel se odvolává na humor a nadsázku
Organizace Fier.es & Queer obvykle zdůrazňuje pedagogickou roli svých intervencí, zejména během školních workshopů o diskriminaci a rozmanitosti genderových identit a sexuálních orientací. V tomto rámci uplatňuje „inkluzivní“ a „zábavné“ přístupy k citlivým tématům s adolescenty.
Pokud jde o představení v Saint-Quentinu, jeho zastánci poukazují na parodický a nadsázkový charakter, argumentují, že kritizovaná slova patří do tradice kabaretu, kde přehánění a provokace slouží k odhalování společenských realit, nikoli k jejich propagaci.
Aktivisté LGBT+ upozorňují, že sporná pasáž je součástí delší písně, jejíž celkový význam podle nich nespočívá v podpoře pedofilie, ale v karikování deviantního chování, aby bylo lépe stigmatizováno. Kritizují také „politické zneužití“ scény.
Několik komentátorů připomíná, že vystoupení drag queens, dlouho omezená na kabarety pro dospělé, jsou nyní součástí festivalů, knihoven či rodinných akcí, což opakovaně vyvolává otázky o přizpůsobení obsahu podle cílového publika. Někteří obhájci těchto představení volají po upřesnění pokynů pro umělce, pokud jsou přítomny děti, aby se zabránilo tomu, že čísla určená pro dospělé publikum budou reprodukována ve venkovních prostorách.
Soudní a politický rozměr
Poté, co poslanec Casterman oznámil případ státnímu zástupci, měla by francouzská justice z právního hlediska rozhodnout, zda kritizovaná slova spadají pod uměleckou svobodu projevu, nebo zda se jedná o trestný čin spočívající v prezentaci trestných činů v pozitivním světle či poškozování důstojnosti nezletilých.
Na uvedenou situaci se může vztahovat článek 24 francouzského zákona z 29. července 1881, který trestá podněcování či ospravedlňování trestných činů, nebo článek 227-24 trestního zákoníku, který postihuje šíření sdělení „ohrožující lidskou důstojnost“, zejména pokud je možné, že je uvidí nezletilé osoby. Přestupek může být trestán až třemi lety vězení a pokutou 75 000 eur.
Státní zástupce má k dispozici videa kolující na sociálních sítích, aby posoudil kontext představení, tón písně a složení publika. Při posuzování bude muset také zohlednit judikaturu týkající se satirických představení, kde je úmysl humorný a umělecký rámec často zkoumán, ale nemusí nutně vylučovat trestní kvalifikaci, pokud jde o explicitně sexualizovaný obsah zahrnující děti.
Z politického hlediska incident v Saint-Quentinu rozvířil širší debatu o podmínkách organizace akcí typu „Pride pochod“ na veřejném prostranství, zejména v blízkosti náboženských staveb a za přítomnosti nezletilých.
Několik francouzských představitelů vyzývá k předefinování dohod mezi obcemi, departmenty a organizátory, aby byly jasně stanoveny požadavky na ochranu dětí, aniž by byla ohrožena svoboda tvorby a projevu umělců.
