Krása a kultura starověkého Řecka pomohly Antoniu Canovovi získat slávu.
Na počátku své kariéry se sochař 18. století Antonio Canova proslavil tím, že oživil dědictví starořeckého sochařství. Někteří jej tehdy dokonce nazývali moderním Feidiem (asi 480 př. n. l. – 430 př. n. l.). Podle legendy pouze tento přední řecký sochař spatřil přesnou podobu bohů, kterou pak předal lidem, nejznáměji prostřednictvím celkového sochařského pojetí Parthenonu.
Canovovi toto přirovnání pravděpodobně lichotilo; italský umělec kdysi prohlásil: „Feidiova díla jsou skutečně z masa a krve, jako sama krásná příroda,“ uvádějí Jane Martineauová a Andrew Robison v knize „The Glory of Venice: Art in the Eighteenth Century“.
V roce 1779, když mu bylo něco přes dvacet, vytesal Canova mramorovou sochu mytického řeckého vynálezce, architekta a sochaře Daidala a jeho syna Íkara, nazvanou podle této dvojice. Dílo odráží Canovův barokní styl z doby předtím, než odešel do Říma a proslavil se svými neoklasicistními díly.
Na soše Daidalos pečlivě vytváří křídla pro svého syna tak, že mu voskem připevňuje peří na záda. Daidalos vyrobil křídla i pro sebe a oba je použili k útěku ze spárů krále Mínóa. Jak je známo, Íkaros zemřel. Otec ho varoval, aby nelétal příliš vysoko, on však rady nedbal. Jeho troufalost ho zlákala letět blíž ke slunci, které rozpustilo vosk držící jeho provizorní křídla pohromadě, a Íkaros spadl do moře a utonul.
Od Íkara k Minotaurovi
Daidalos a Íkaros uprchli před králem Mínóem poté, co Daidalos pomohl zachránit život mladého athénského prince Thésea. Daidalos prozradil Théseově milé Ariadně, Mínóově dceři, tajemství, jak uniknout z labyrintu obávaného Minotaura. Tato mytická bytost měla tělo člověka a hlavu býka. Théseus vstoupil do labyrintu poté, co se sám nabídl jako oběť netvorovi.
Canova zachytil Thésea a Minotaura v roce 1782. Na neoklasicistní soše se Théseus tyčí nad Minotaurem, kterého právě zabil. Podle historika umění Davida Bindmana, jak uvedl ve své přednášce Sydney J. Freedberg Lecture on Italian Art z roku 2015, dílo představuje kontemplativní mysl ztělesněnou Théseem, která vítězí nad hmotným tělem, představovaným mrtvým Minotaurem.
Diváci té doby jen obtížně věřili, že „Théseus a Minotaurus“ je současné dílo, a nikoli kopie starořecké sochy. Právě toto dílo spolu s Canovovou první papežskou zakázkou v Římě – náhrobkem papeže Klementa XIV. v bazilice Santi Dodici Apostoli, dokončeným roku 1787 – pomohlo upevnit jeho slávu po celé Evropě.
O jakých tématech z oblasti umění a kultury byste si chtěli přečíst? Své tipy a podněty nám můžete posílat na adresu namety@epochtimes.cz a pokračovat v každodenní dávce inspirace přihlášením k odběru newsletteru na www.epochtimes.cz/newsletter.
–ete–
