Nová zpráva montrealského Institutu pro globální bezpečnost s názvem „Ochrana zemí G7 před vměšovacími operacemi Pekingu“ popisuje čínské snahy o prosazování vlivu v Evropě jako tichou, dlouhodobou kampaň zaměřenou na vytváření přístupu a závislosti uvnitř demokratických institucí.
Studie byla zveřejněna v květnu 2026 před summitem G7, který se koná ve francouzském Évianu od 15. do 17. června. Zkoumá, jak Komunistická strana Číny (KS Číny) působí prostřednictvím svého Oddělení práce jednotné fronty, které autoři označují za klíčový a dlouhodobě využívaný nástroj politického vlivu.
Zpráva identifikuje čtyři opakující se metody používané v zemích G7: získávání elit na svou stranu, mobilizaci a nátlak na krajanské komunity v zahraničí, ovlivňování mediálního pokrytí a budování sítí v podnikatelské sféře, akademickém prostředí a občanské společnosti.
Nedostatek informací
Marie Lamenschová, která zprávu spolu s Kylem Matthewsem spoluvytvořila, v komentáři pro Epoch Times uvádí, že získávání spolehlivých informací představovalo „výzvu“.
„Zdá se, že akademická, institucionální i mediální sféra projevují jen malý zájem o problematiku zahraničního vměšování,“ upozorňuje v souvislosti s Čínou a porovnala to s pozorností věnovanou Rusku. „To platí zejména ve Francii, Německu a Itálii,“ dodává.
Podle Andrého Gattolina, bývalého francouzského senátora, s nímž autoři zprávy vedli rozhovor, jsou zdroje určené k boji proti zahraničnímu vměšování omezené. Jako příklad uvádí francouzskou zpravodajskou jednotku zaměřenou na Čínu, která má přibližně deset členů, což podle něj působí „směšně“ ve srovnání s počtem pracovníků věnovaných boji proti terorismu.
V případě Německa existuje podle Lamenschové „skutečný strach z ekonomických důsledků“, který přisuzuje „dlouhodobým obchodním vazbám země na Čínu“.
„V Itálii situace vyplývá jak z obav z možné odvety, tak z nedostatku specialistů na univerzitách a ve vládních institucích,“ konstatuje. „Neexistuje tam žádný specializovaný úřad pro Čínu, což je poměrně překvapivé.“ Gattolin upozorňuje i na další překážky. „Lidé, kteří se zabývají Čínou, se obávají, že už se tam nebudou moci vrátit, a to je nástroj nátlaku.“
Další překážkou je podle něj jazyk: „KS Číny vydává obrovské množství textů a mnohé oficiální dokumenty její postoje otevřeně popisují. Lidé však nesahají k původním zdrojům.“ Poslední překážkou je podle něj politika. Vlády jsou neochotné jednat, protože „vidí krátkodobý přínos ve spolupráci s Čínou, nebo alespoň v tom, že ji nebudou dráždit“.
Jen málo evropských vlád je ochotno označit Čínu, byť jen neoficiálně, za nepřátelský stát, upozorňuje. Připomněl kolaps britského trestního stíhání dvou parlamentních výzkumných pracovníků obviněných ze špionáže pro Čínu v září 2025 poté, co vyšlo najevo, že Čína nebyla formálně označena za hrozbu pro národní bezpečnost Spojeného království.
Elity a přístup
André Gattolin potvrzuje, že získávání elit na svou stranu patří mezi nejúčinnější nástroje vlivu. Odkazuje na model, který analytici označují zkratkou MICE – peníze, ideologie, kompromitující materiály a ego. Bývalí představitelé si podle něj uchovávají cenné kontakty ještě dlouho po odchodu z funkce a Peking si jejich přízeň může zajistit za nízkou cenu.
„Jde o prostředníky, které si Čína kupuje levně: několik velkých cest, několik dobře placených konferencí,“ rozvádí Gattolin. „Poměr nákladů a přínosů je pro ni mimořádně výhodný.“
Takové osobnosti podle něj navíc „ovlivnily jmenování a kariéry stovek lidí ve státní správě“, což Pekingu poskytuje přístup k operativním úrovním moci, které bývají jen zřídka viditelné.
Francouzské příklady uvedené ve zprávě odpovídají tomuto vzorci. Jeden bývalý premiér obdržel v roce 2019 Čínskou medaili přátelství a francouzská domácí zpravodajská služba DGSI ho vyslýchala kvůli jeho častým kontaktům s Čínou. Přesto mu prezident Emmanuel Macron v roce 2025 svěřil novou oficiální misi týkající se Číny.
Další bývalý premiér, který později stanul v čele Ústavní rady, nejvyšší francouzské ústavní autority, opakovaně cestoval do Číny a v roce 2024 se setkal s čínským ministrem zahraničí.
Ideologická přitažlivost
Ideologická blízkost představuje další příležitost k prosazování vlivu. Ve Francii zpráva poukazuje na Jeana-Luca Mélenchona, vůdce krajně levicové strany Nepoddajná Francie (LFI), jehož antiamerické postoje a podpora politiky „jedné Číny“ se v některých případech shodovaly se zájmy Pekingu a získaly si souhlas čínského velvyslanectví v Paříži.
Emma Fourreauová, také poslankyně LFI, odjela v březnu 2026 na Kubu, aby podpořila flotilu usilující o prolomení amerického embarga vůči této zemi. Po návštěvě Pekingu v roce 2025 napsal jeden z poslanců za LFI, že Francie by měla „posílit své partnerství s Čínou“, kterou označil za zemi oddanou míru. Později nezapomněl napsat také, že „Taiwan je čínský“.
Německo – závislost jako nástroj nátlaku
Německo, které je od roku 2015 největším obchodním partnerem Číny, stojí v centru evropské strategie Pekingu. Zpráva popisuje vlivové aktivity, které pronikají do hlavního proudu německé politiky.
Jako klíčový kanál označuje vztahy mezi politickými stranami a jmenuje hlavní německé strany, včetně CDU/CSU bývalé kancléřky Angely Merkelové a sociálních demokratů, mezi nejbližší evropské partnery Pekingu. Zpráva spojuje dnešní ekonomickou závislost Německa na Číně s politikou „změny prostřednictvím obchodu“, kterou prosazovala vláda Merkelové.
Tyto ekonomické vazby se promítají do nenápadného tlaku. Zpráva cituje výzkum, který identifikoval 54 německých podnikatelských asociací a obchodních organizací napojených na systém jednotné fronty. Současně upozorňuje, že společnosti z automobilového, chemického a strojírenského sektoru čelily odvetným opatřením nebo výhrůžkám kvůli citlivým tématům, jako jsou Taiwan a Xinjiang, což podporuje autocenzuru.
Německá strategie vůči Číně z roku 2023 nyní označuje tuto zemi současně za partnera, konkurenta i systémového soupeře. V roce 2025 navíc Spolkový sněm vytvořil odbornou komisi podporovanou CDU/CSU a SPD, která má každoročně přezkoumávat ekonomickou závislost na Číně.
Podle autorů zprávy zůstává odolnost slabá na regionální a místní úrovni, kde jsou obce a menší podniky nadále vystaveny vlivovým aktivitám.
Itálie – institucionální mezery
Itálie je domovem početné čínské diaspory a byla jedinou zemí skupiny G7, která se připojila k čínské iniciativě Pás a stezka. Dohodu podepsala v roce 2019 a později od ní za vlády premiérky Giorgie Meloniové odstoupila.
Italský ministr zahraničí Antonio Tajani uvedl, že dohoda Itálii nepřinesla žádné měřitelné ekonomické přínosy.
Dalším faktorem je italský informační prostor. Zpráva dokumentuje dohody o sdílení obsahu s čínskými státními médii, včetně partnerství mezi agenturou Xinhua a zpravodajskou agenturou ANSA, které poskytovalo bezplatný a převážně pozitivně laděný obsah až do doby, kdy ANSA spolupráci ukončila kvůli obavám ze strany zpravodajských služeb.
Dohody s veřejnoprávní společností RAI a se skupinou Mediaset, soukromou mediální skupinou vlastněnou rodinou Berlusconiových, však nadále trvají. V akademické sféře autoři popisují strukturální autocenzuru vyvolanou obavami ze ztráty čínského financování, včetně sponzorství ze strany společností Huawei a ZTE.
Podle zprávy je hlavní problém institucionální. Itálie jako jediná země G7 nemá radu národní bezpečnosti ani systém registrace zahraničních agentů, což usnadňuje neformální aktivity jednotné fronty.
Vliv na místní úrovni
Zpráva upozorňuje, že zvlášť zranitelná je místní úroveň – partnerství mezi městy, investice do přístavů a kulturní projekty, které často unikají pozornosti národních orgánů. „Ve vysoce decentralizované zemi, jakou je Itálie, a ještě více ve federálním státě, jako je Německo, mají národní zpravodajské služby často potíže sledovat, co se děje na místní úrovni,“ říká Gattolin.
Podle něj jde o způsob budování vlivu mimo pozornost centrálních orgánů. Čína se „nesnaží kolonizovat Evropu, ale kolonizovat evropské myšlení, aby neexistoval žádný odpor“.
Výzva ke koordinaci
Zpráva označuje čínské působení vůči zemím G7 za „silnou, promyšlenou, rozsáhlou a systémovou strategii“ a upozorňuje, že reakce jednotlivých států zůstávají roztříštěné. Zpráva proto vyzývá ke koordinovanému postupu zemí G7 proti zahraničnímu vměšování.
Autoři varují, že při přehodnocování ekonomických vztahů mohou obavy ze zahraničního vměšování ustoupit do pozadí ve prospěch obchodních zájmů.
–ete–
