V době, kdy jsou navigační aplikace naprosto běžnou záležitostí, může rozložení papírové silniční mapy vypadat jako absurdní gesto. Ale i zdánlivě zbytečné mapy mohou být stále velmi užitečné při přípravě cesty, při hledání netradičních tras, anebo při obyčejném snění o úniku z běžné reality, napsala agentura AFP.
„Nevyhazujte své mapy!“, radí novinář a spisovatel Jean-Claude Raspiengeas, autor La France à la carte (Francie podle mapy), jež je zasvěcenou studií o předmětu, který se v autech běžně válí v přihrádkách na rukavice nebo na zadních sedadlech.
Mapa ztratila značnou část svého smyslu od nástupu digitální revoluce a připojených GPS aplikací, mezi nimiž jsou nejvýznamnější Google Maps a Waze.
„Tyto nástroje jsou velmi účinné pro cestu z bodu A do bodu B. Bylo by hloupé se jich vzdát,“ tvrdí Raspiengeas. Ale ačkoli už se nezdá být nepostradatelný, autoatlas je stále doplňkem, který nabízí spoustu informací, jež GPS neposkytuje, zdůrazňuje Raspiengeas.
Teď už jen zbývá přesvědčit o této skutečnosti motorizované zákazníky, kteří si v knihkupectvích nebo na čerpacích stanicích kupují silniční mapy stále méně.
„Od rozšíření navigačních systémů dochází k poklesu prodeje o pět až sedm procent ročně,“ uvádí Philippe Sablayrolles, ředitel kartografie ve společnosti Michelin Editions, která je s více než 75procentním podílem na trhu jedničkou ve Francii.
Z 20 milionů kusů na konci 20. století klesl celosvětový prodej map Michelin na 1,5 milionu až dva miliony kusů ročně. Ve Francii „se ale stále držíme, prodává se tu jedna mapa každých 25 vteřin“, upřesnil Sablayrolles.
Ačkoli nejžádanější zůstává nepostradatelný červený autoatlas Francie, na popularitě získaly tematické mapy. Nabízejí okruhy po turistických památkách v daném regionu, motorizované výlety po evropských zemích nebo cyklistické trasy. Nejnovější z nich, La France des savoir-faire (Francie a její řemesla), zaznamenává polohu 350 továren a dílen, které lze navštívit.
V průběhu desetiletí se Michelin stal doplňkem IGN, veřejného institutu pověřeného geografickými informacemi, jehož extrémně podrobné mapy v měřítku 1:25.000 (jeden centimetr na mapě odpovídá 250 metrům ve skutečnosti), jsou oblíbené u turistů.
„Způsob používání silničních map se změnil. Lidé je využívají spíše k přípravě pobytu než k plánování trasy,“ vysvětluje Philippe Sablayrolles. A proto „získaly turistické informace mnohem větší význam než před dvaceti lety“.
Podle Jeana-Clauda Raspiengease mapa umožňuje cestujícímu být pánem své trasy. Tím u GPS není, protože od navigace „dostává neosobně znějící příkazy: ‚odbočte doleva‘, ‚jeďte rovně‘, ‚otočte se‘,“ tvrdí Raspiengeas. „Protože si GPS nezapamatuje vedlejší cesty, nepobízí člověka, aby zpomalil a jen tak se kochal,“ dodal.
Díky navigačním aplikacím „už nepočítáme kilometry, ale hodiny“, což podle Raspiengease vede k „antropologické změně“, jež přerušuje naše spojení s orientačním smyslem, který jsme si osvojovali po staletí. Poukázal i na to, že dopravní značky se tomuto vývoji přizpůsobují a stále méně často uvádějí vzdálenost v kilometrech.
Raspiengeas, který se sám označuje za milovníka „poezie vyzařující z map“ ovšem sám uznává, že používání navigačních aplikací má proti automapám jednu výhodu. Snižuje počet hádek v autě, protože GPS navigaci lze jen těžko peskovat tradiční výtkou: Ty se vůbec nevyznáš v mapách!
