Rodiče, kteří tvrdí, že jim byly odebrány děti kvůli tomu, že odmítli podporovat transgender identitu svých dětí, se nadále soudí s úřady v různých amerických státech.
Alexandra Lyaschenková téměř dva roky nemluvila se svou dospívající dcerou.
V červnu 2024 vodila svou dceru k terapeutovi kvůli problémům s hraniční poruchou osobnosti, hyperaktivitou a traumatem ze šikany ve škole.
Zpočátku si Lyaschenková myslela, že by terapeut mohl s těmito problémy pomoci.
Místo toho podle Lyaschenkové tentýž terapeut 3. června doprovázel pracovníky sociální služby Child Protective Services, kteří její dceru odvedli z jejich domu v kalifornském Mt. Shasta.
„Odešla bosá a mluvil můj manžel, protože jsem okamžitě pocítila fyzickou reakci,“ řekla Lyaschenková deníku Epoch Times.
„Popadla jsem syna. Byl to nejděsivější den mého života.“
Její dcera byla poté převezena do zařízení, které Lyaschenková popsala jako genderovou kliniku ve městě Chico. „Potom začalo peklo,“ uvádí.
V obavách, že stát se po tom, co její dcera podle jejích slov vznesla obvinění ze zneužívání, pokusí odebrat i jejího syna, uprchla Lyaschenková přes celou zemi.
Několik dalších rodičů v podobné situaci jako Lyaschenková se s Epoch Times odmítlo bavit, a to i anonymně.
Jejich případy stále probíhají a obávají se, že by mohli přijít o péči nad svými dětmi, pokud by porušili soudní příkazy zakazující veřejné vyjadřování.
Legislativní bitva
Příběhy, jako je ten Lyaschenkové, se objevují v právních sporech po celých Spojených státech, kde proti sobě stojí státy a rodiče nebo rodiče a soudy či navzájem sami rodiče.
Dne 2. dubna Lyaschenková vypovídala v New Hampshire, kde zákonodárci projednávali návrh zákona, který by zakázal sociálním službám Child Protective Services odebírat nezletilé z péče rodičů pouze proto, že nepodporují takzvanou genderovou tranzici.
New Hampshire není jediným státem, který podobné zákony zvažuje. Obdobný návrh zákona postupuje zákonodárným procesem v Ohiu poté, co se objevily zprávy, že okres Cuyahoga zaváděl program sledující sexuální a genderovou identitu dětí již od pěti let.
Tato otázka by se mohla dostat také před Nejvyšší soud.
V únoru organizace International Partners for Ethical Care podala návrh na přezkum washingtonských zákonů, které státu umožňují oddělit nezletilé uprchlíky od jejich rodičů a zahájit u nich genderovou léčbu.
Washingtonské zákony dříve vyžadovaly, aby zařízení poskytující přístřeší mladistvým informovala rodiče nebo zákonné zástupce, pokud neexistoval závažný důvod tak neučinit.
V roce 2023 stát zákon upravil tak, že mezi „závažné důvody“ nově patří situace, kdy nezletilý vyhledává nebo využívá „chráněné zdravotní služby“, mezi něž zákon řadí genderově potvrzující léčbu a služby reprodukčního zdraví legální ve státě Washington.
Martha Shoultzová, spoluzakladatelka organizace Partners for Ethical Care, uvedla, že je přesvědčena, že pokud se Nejvyšší soud případem bude zabývat, její organizace uspěje.
„Jak si můžete myslet, že dětem nehrozí bezprostřední nebezpečí, když někdo může vaše děti zadržovat poté, co utečou z domova, a dokonce je nasadit na léky … s potenciálně vážnými dlouhodobými následky?“ říká pro Epoch Times.
Dodává, že stejně jako u mnoha dalších otázek souvisejících s genderovou identitou jsou tito mladiství uprchlíci posuzováni jinak než v jiných situacích.
„Ochrana dětí jde z nějakého důvodu stranou, pokud je ve hře tranzice. … Je to, jako by v podstatě házeli tyto zmatené děti vlkům,“ konstatuje a vyjadřuje svůj osobní názor na dopady těchto politik na nezletilé.
Dne 19. dubna organizace uspořádala akci zaměřenou na příběhy lidí, kteří podstoupili „detranzici“, tedy genderové procedury, kterých později litovali.
Sarah Parshall Perryová, viceprezidentka organizace Defending Education, sdílí, že podle jejího názoru washingtonský zákon fakticky umožňuje dětem utíkat z domovského státu za účelem získání genderové léčby.
„Jakmile je ve hře tranzice, ochrana dětí jde z nějakého důvodu stranou. … Je to, jako by tyto zmatené děti v podstatě vydávali napospas vlkům.“
– Martha Shoultzová, spoluzakladatelka organizace Partners for Ethical Care.
„Nikdy předtím jsme neviděli stát, který by se snažil bránit legitimním krokům orgánů činných v trestním řízení pod záminkou tranzice těchto dětí proti vůli rodičů. Nejenže jde o porušení ústavních principů týkajících se vzájemného uznávání pravomocí jednotlivých států a o porušení ústavního práva rodičů, ale vyvolává to také otázku možných trestních obvinění.“
Důvodem je podle Perryové skutečnost, že takzvané „azylové zákony“, jako jsou ty ve Washingtonu, se dostávají do konfliktu se zákony jiných států, které u některých zdravotních zákroků vyžadují informování rodičů.
Rodič proti rodiči
Podle rodičů a jejich zastánců v mnoha případech neodebírá rodičům péči o dítě stát poté, co odmítnou potvrdit genderovou identitu dítěte, ale druhý rodič, zpravidla po rozchodu nebo rozvodu.
Pat Catalano řekl Epoch Times, že zkušenost být „cílovým rodičem“ byla jako „křičet v lese: ‚pomozte mi někdo‘, ale nikdo vás neposlouchá“.
Podle Ryana Clarka ho jeho bývalá manželka vyřadila z rozhodování o zdravotní péči a mladší dcera dostala v jedenácti letech blokátory puberty. Obě dcery byly hospitalizovány kvůli sebevražedným myšlenkám, ale on se o tom dozvěděl až dodatečně.
Ryan Clarke popisuje, že obě jeho dcery zápasily s otázkami genderové identity. Mladší se rozhodla, že je chlapec, a starší o sobě prohlásila, že je nebinární.
Podle Clarka ho jeho bývalá manželka vyřadila z rozhodování o zdravotní péči a mladší dcera dostala v jedenácti letech blokátory puberty. Obě dcery byly hospitalizovány kvůli sebevražedným myšlenkám, ale dozvěděl se o tom až dodatečně.
Právník zastupující jeho bývalou partnerku odmítl komentovat konkrétní okolnosti případu, ale poznamenal: „Státy mohou lidem poskytovat širší práva, než jsou základní ochrany zakotvené v naší Ústavě.“
Podle těchto rodin může být i v případech, kdy se zdá, že genderová dysforie ustoupila, smíření mezi rodičem a dítětem obtížné kvůli konfliktům uvnitř rodiny.
Jeanette Cooperová sdílí, že v roce 2019 měla po několik let téměř výhradní péči o svou malou dceru; dítě trávilo jednu noc týdně u svého otce.
Jeanette Cooperová nikdy nezískala péči o svou dceru zpět, a to ani po vleklém a nákladném soudním sporu.
Cooperová proto podotkla, že byla zmatená, když jí otec dítěte při vyzvednutí odmítl dceru vrátit. Následující ráno podle svých slov obdržela e-mail od dcery, v němž jí sdělila, že se identifikuje jako transgender osoba, cítí se vedle Cooperové „v nebezpečí“ a bude žít se svým otcem, aby dala matce „čas to zpracovat“.
Cooperová dále popisuje, že péči o dceru již nikdy nezískala zpět, a to ani po vleklém a nákladném soudním sporu. Její dcera, nyní již dospělá, se podle všeho za transgender osobu nepovažuje, jak se zmiňuje pro Epoch Times.
Dokonce i na fotografiích ze střední školy podle Cooperové její dcera „nosila krátké topy a vypadala jako krásná dospívající dívka“.
Dne 19. dubna Cooperová, která je spoluzakladatelkou organizace Parents for Ethical Care, ukázala Epoch Times to, co označila za fotografii své dcery na Instagramu ve svatebních šatech. Dle svých slov měla podezření, že se mladá žena provdala, ale nebyla si tím jistá.
Kdo rozhoduje?
Poslanec zákonodárného sboru státu Ohio Ismail Mohamed zpochybnil účinnost navrhovaného zákona a uvedl, že může napáchat více škody než užitku, protože omezuje možnost soudů chránit děti podle jejich nejlepšího zájmu.
„Cílem je to, co je v nejlepším zájmu dítěte, a ne nutně politická ideologie rodiče,“ řekl během slyšení 25. března.
„Tomu, čemu věří, se nakonec musí rozhodnout samo dítě, a existují důkazy, že děti, bohužel transgender děti, které jsou terčem útoků, páchají sebevraždy.“
„[Dospělí] musí přestat dovolovat psychicky strádajícím a nevyzrálým nezletilým, aby určovali pravidla hry.“
– Vernadette Broylesová, prezidentka a hlavní právní zástupkyně organizace Child and Parental Rights Campaign
Zastánci genderově podmíněných zdravotních zásahů u nezletilých často tvrdí, že tyto procedury jsou nezbytné ke zmírnění psychického utrpení a prevenci sebevražd.
Nedávná studie zveřejněná ve Finsku však podle výzkumníků zjistila, že mladí lidé, kteří podstoupili takzvanou potvrzující péči, následně často vykazovali vyšší míru psychických problémů.
Vernadette Broylesová, prezidentka a hlavní právní zástupkyně organizace Child and Parental Rights Campaign, sdílí pro Epoch Times, že podle jejího názoru se rodiče musí chránit před psychologickou manipulací ze strany vlastních dětí.
„Dospělí musí přestat dovolovat psychicky strádajícím a nevyzrálým nezletilým, aby určovali pravidla hry,“ říká a popisuje tak to, co podle ní představuje širší vzorec v těchto sporech.
„Je třeba uznat autoritu [dospělých],“ stejně jako jejich právo „zajistit dítěti potřebnou pomoc v oblasti duševního zdraví, aby pochopilo, proč se cítí být v nesouladu se svým tělem“.
Broylesová dodává, že pomáhala rodičům ve sporech o péči o děti ve více než tuctu případů a pracuje na připravované legislativě, která by podle jejích slov odebrala financování státům, jež vyšetřují rodiče a odebírají jim děti kvůli tomu, že odmítají potvrdit deklarovanou genderovou identitu svého dítěte.
–ete–
