Když fotbalový klub Paris Saint-Germain 30. května získal svůj druhý titul v Lize mistrů, oslavy ve francouzské metropoli se proměnily v noc žhářství, rabování a střetů s policií v přibližně 15 městech. V následujících týdnech se nepokoje staly jedním z hlavních témat pokračující debaty ve Francii o imigraci, asimilaci a veřejném pořádku. S odkazem na opakovaný výskyt podobných incidentů několik analytiků sdělilo deníku Epoch Times, že je znepokojuje rostoucí hněv veřejnosti a možnost stupňujících se občanských nepokojů.
Opakující se vzorec
Nepokoje v Paříži následovaly již známý scénář. Během noci výtržníci rabovali obchody, zapalovali vozidla a opakovaně pronikali na pařížský okruh, přičemž některé skupiny mladých lidí mávaly alžírskými a palestinskými vlajkami a odpalovaly velké množství zábavní pyrotechniky.
Někteří vandalové ničili autobusové zastávky, jízdní kola a odpadkové kontejnery, které také zapalovali, uráželi policisty a stříleli na ně pyrotechnikou. Francie nasadila 22 000 příslušníků bezpečnostních složek. Jedna skupina výtržníků se pokusila zaútočit na policejní stanici v luxusním 8. pařížském obvodu, než byla zatlačena zpět.
Obyvatelé v okolí Champs-Élysées popisovali atmosféru strachu, když se nepokoje rozšířily do centrálních částí města. „Rozčiluje mě to, protože nakonec to všechno zaplatíme my. Pokaždé je to stejné. Už toho máme dost,“ uvedla pro Epoch Times jedna obyvatelka Paříže, která si přála z obav o bezpečnost zůstat v anonymitě.
Pro dlouholetého konzervativního komentátora a autora knihy Blížící se občanská válka Ivana Rioufola nebylo opakování podobných scén žádným překvapením. V rozhovoru pro Epoch Times tvrdil, že stát bez váhání nasazuje obrněná vozidla a prostředky k potlačování davu proti zemědělcům nebo protestujícím z hnutí Žlutých vest, avšak před nepokoji v městech váhá a je „paralyzován strachem, že jediná smrt mezi výtržníky by mohla zapálit celou zemi“.
Starosta Paříže za socialisty Emmanuel Grégoire násilnosti odsoudil, ale incidenty označil za ojedinělé a prohlásil, že nijak nesníží kolektivní hrdost města po vítězství Paris Saint-Germain.
Rioufol řekl, že výtržníci představují menšinu, a že „revoluce byly v historii vždy dílem menšin“. Výtržníky navíc popsal jako skupinu schopnou mobilizace, která dokáže vázat značné policejní síly.
S odkazem na vliv islamismu na předměstích obývaných imigranty uvedl: „Tito jedinci … jsou také ozbrojeným křídlem ideologického a politického projektu. Tím, že přenášejí izraelsko-palestinský konflikt na francouzskou půdu a napodobují jeho symboly a akce prostřednictvím těchto miniaturních intifád, vykonávají politický akt.“
Podle průzkumu francouzské agentury Ifop se 59 procent francouzských muslimů ve věku od 18 do 24 let domnívá, že právo šaría by mělo mít přednost před zákony nemuslimských zemí.
Jean-Pierre Colombies, bývalý policejní velitel, komentátor a autor nedávno vydané knihy Temná stránka policie, nabídl také svůj pohled.
Potlačení nepokojů, které podle něj požadují politici napříč politickým spektrem, je „z velké části iluzorní“. Jen málo zatčených je nakonec odsouzeno, protože v právním státě je mohou žalobci obvinit pouze z prokázaného trestného činu. Přitom policisté, kteří zadržují podezřelé uprostřed chaotických pouličních střetů, často nejsou schopni zdokumentovat, co konkrétně jednotlivci udělali.
Podle něj se v průběhu času změnil především rozsah problému: zatímco dříve se rabování soustředilo na Champs-Élysées, dnes propuká současně v desítkách měst.
Pohledy na násilí
Nepokoje vyvolaly i politické důsledky. Podle průzkumu objednaného deníkem Le Figaro se po nich stal nejpopulárnějším politikem ve Francii předseda Národního sdružení Jordan Bardella, považovaný za jednoho z favoritů prezidentských voleb v roce 2027.
Bardella označil tyto události za „občanskou válku“ a uvedl, že existuje „zjevná souvislost“ s imigrací.
Levicová europoslankyně Manon Aubryová sice uznala, že docházelo k vandalismu, zároveň však obvinila konzervativce na Západě, že „útočí na tuto obrovskou lidovou oslavu, na tyto scény radosti, jednoty a bratrství“.
Co ukazují data
Poslední nejzávažnější vlna nepokojů ve Francii přišla v létě roku 2023 poté, co policista při dopravní kontrole smrtelně postřelil sedmnáctiletého francouzského občana alžírského původu. Zabití vyvolalo osm nocí nepokojů, které se rozšířily do měst po celé zemi.
Vláda tehdy nasadila až 45 000 policistů a příslušníků četnictva. Zaměstnavatelský svaz Medef odhadl přímé ekonomické škody na více než 1 miliardu eur, přičemž do této částky nejsou zahrnuty zničené veřejné budovy a školy ani ztráty v cestovním ruchu.
Zpráva Generální inspekce státní správy z roku 2023, vypracovaná na objednávku ministerstev vnitra a spravedlnosti, zjistila, že 79 procent z 385 odsouzených osob mělo francouzské občanství. S odkazem na údaje pařížské policejní prefektury zpráva uvádí, že mezi těmito francouzskými občany převažovali mladí lidé přistěhovaleckého původu, druhé nebo třetí generace, převážně ze severní Afriky a subsaharské Afriky.
Po nepokojích v roce 2023 prezident Emmanuel Macron sdělil, že „90 procent zadržených jsou francouzští občané“, přičemž poznamenal, že Francie neshromažďuje oficiální statistiky podle etnického původu.
Konzervativní kritici upozorňují, že ani stovky miliard eur investované v posledních desetiletích do rozvoje předměstí nepřinesly výrazný pokles kriminality.
Debata o remigraci
Jean-Yves Le Gallou, autor knihy Remigrace: Za Evropu pro naše děti a předseda francouzské nadace Polémia, v rozhovoru pro Epoch Times uvedl, že pařížské nepokoje posílily argumenty pro zastavení další imigrace jako prvního kroku.
„Pokud se nám nepodaří zastavit masovou imigraci, znepokojivé scény, kterých jsme byli svědky… budou se opakovat a budou stále násilnější,“ varuje.
Nepokoje z 30. května se časově překrývaly s druhým summitem o remigraci, který se ve stejný den konal v portugalském Portu. Setkání, které organizoval rakouský identitární aktivista Martin Sellner a jehož se zúčastnil i bývalý šéf americké pohraniční stráže Greg Bovino, sdružilo politiky, aktivisty a komentátory prosazující zvrácení migračních toků.
Le Gallou se summitu zúčastnil a spojil pařížské události s jeho hlavním tématem. „Byli jsme v Portu právě ve chvíli, kdy události v Paříži poskytly silnou ukázku z reálného života, proč tuto politiku potřebujeme,“ poznamenal Epoch Times v narážce na remigraci.
Záběry hořících automobilů, poničených výloh obchodů a střetů s policií se rychle rozšířily po sociálních sítích i v mezinárodních médiích. Technologický miliardář Elon Musk sdílel na síti X video z pařížských nepokojů s popiskem „Problémy v Paříži“. Příspěvek získal miliony zhlédnutí a znovu rozproudil debatu o veřejné bezpečnosti ve velkých evropských městech.
Konzervativní osobnosti napříč západní Evropou tyto záběry šířily jako důkaz podporující jejich postoje k imigraci. Mezi nimi byla i předsedkyně strany Alternative for Germany Alice Weidelová, jejíž strana se v té době vyšvihla mezi nejpopulárnější politické síly v Německu. Muskův příspěvek sdílela s jediným slovem: „Remigrace.“
–ete–
