Komentář
Ve středu 17. června v 8:30 začne před Krajským soudem v Plzni hlavní líčení v jedné z nejdrastičtějších trestních věcí posledních let. Na lavici obžalovaných mají usednout T. H. a D. G., kteří čelí obžalobě pro brutální vraždu muže bez domova L. L., jehož znetvořené tělo bez hlavy bylo v lednu 2023 nalezeno v řece Berounce.
Už samotný popis skutku budí hrůzu. Jenže hrůza z nálezu nesmí nahradit důkazy. A právě zde začíná problém, který Spolek Šalamoun nemůže přehlížet.
Obžaloba totiž nestojí na pevném skutkovém základu typu: tehdy a tehdy, tam a tam, tím a tím způsobem obžalovaní usmrtili poškozeného. Naopak. Ze skutkové věty a navazujících soudních rozhodnutí vystupuje něco podstatně znepokojivějšího:
V době od listopadu 2022 do ledna 2023, pravděpodobně u Berounky nebo v její blízkosti, pravděpodobně v některé z několika plzeňských lokalit, s největší pravděpodobností útokem na hlavu či krk.
Přeloženo z jazyka obžaloby do normální řeči:
- den nezjištěn,
- přesné místo nezjištěno,
- konkrétní mechanismus smrti nezjištěn,
- příčina smrti nezjištěna.
A přesto obžaloba zní: vražda.
To není detail. To je samotné jádro věci.
Znalecký posudek z odvětví soudního lékařství totiž podle dostupných listin neříká, že L. L. zemřel konkrétním násilným mechanismem způsobeným obžalovanými. Říká něco mnohem méně pohodlného: bezprostřední příčinu smrti nelze spolehlivě určit. U rozsáhlých poranění těla se navíc pracuje se závěrem, že k nim došlo nejspíše až po smrti.
Stát má znetvořené tělo, děsivý nález, podezření a teorii, ale otázka, která musí být u vraždy zodpovězena jako první, zůstává otevřená: Co přesně způsobilo smrt L. L.?
— Václav Peričevič, předseda Spolku Šalamoun
Jinými slovy: stát má znetvořené tělo. Stát má děsivý nález. Stát má podezření. Stát má teorii. Ale otázka, která musí být u vraždy zodpovězena jako první, zůstává otevřená:
Co přesně způsobilo smrt L. L.?
A pokud to nevíme, jak přesně má soud bez důvodných pochybností rozhodnout, že šlo právě o vraždu spáchanou právě T. H. a D. G.?
Krajský soud v Plzni si tohoto problému všiml. Obžalobu nepřijal jako hotovou pravdu a věc vrátil státnímu zástupci k došetření. Důvod byl zřejmý: základní skutkové okolnosti nebyly objasněny tak, aby bylo možné v hlavním líčení rozhodnout.
Jenže poté zasáhl Vrchní soud v Praze. Senát vedený JUDr. Robertem Fremrem rozhodl, že se věc má projednat. Nikoli proto, že by se najednou zázračně objevila příčina smrti. Nikoli proto, že by byla odstraněna zásadní důkazní slabina. Ale proto, že podle Vrchního soudu nebyly splněny podmínky pro vrácení věci k došetření.
A tak se jde k hlavnímu líčení.
A do soudní síně s obžalobou vstupuje stará známá české trestní justice: pachová stopa.
Pachová stopa. Důkaz, který v českých trestních spisech opakovaně nastupuje tam, kde by člověk čekal něco pevnějšího. Důkaz, který má podle policejní praxe vonět jistotou, ale podle zkušeností Spolku Šalamoun až příliš často páchne rizikem justičního omylu.
V této kauze má pachová stopa patřit mezi důležité důkazy, které obžalované spojují s tělem poškozeného. Jenže pachová stopa neřekne, kdy měla vzniknout. Neřekne, zda šlo o kontakt před smrtí, po smrti, přímý, nepřímý, přenesený, nebo kontaminovaný. Neřekne, kdo člověka usmrtil. A už vůbec nemůže nahradit chybějící příčinu smrti.
Pachová stopa není odpověď na otázku, jak L. L. zemřel.
Pachová stopa není důkaz úmyslu vraždit.
Pachová stopa není náhrada za chybějící mechanismus smrti.
A pachová stopa rozhodně nesmí být berličkou pro obžalobu, která v nejdůležitějším bodě sama stojí na slovech „pravděpodobně“ a „s největší pravděpodobností“.
Tato kauza je pro Spolek Šalamoun mimořádně důležitá právě proto, že se v ní setkává několik varovných prvků najednou: extrémně brutální nález, společenský tlak na objasnění, nejasná příčina smrti, komunitní šum mezi lidmi bez domova, policejní informační mlčení a pachová stopa jako důkazní pilíř.
To je přesně kombinace, u níž musí být soud mimořádně opatrný.
Nikdo nesmí zlehčovat hrůzu toho, co bylo s tělem poškozeného provedeno. Ale trestní řízení není soutěž o nejsilnější emoci. Trestní řízení je proces dokazování. A čím brutálnější je skutek, tím přísnější musí být požadavek na důkazní jistotu.
Spolek Šalamoun nepředjímá vinu ani nevinu obžalovaných. Od toho je soud. Ale budeme velmi pozorně sledovat, zda se v této věci nebude z děsivého nálezu vyrábět jistota tam, kde ji důkazy zatím neposkytují.
Protože vražda se nedokazuje pachem.
Vražda se dokazuje důkazy.
A doufáme, že v této kauze nakonec nezvítězí statistický údaj objasněnosti nad právem na spravedlivý proces.
Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autora a nemusí nutně odrážet stanoviska Epoch Times.
