Výstava „Gainsborough: Móda v portrétní tvorbě“ nabízí podrobný pohled na oděvy zachycené v umělcových obrazech během jeho čtyřicetileté kariéry.
Stylová nová výstava muzea Frick Collection s názvem „Gainsborough: Móda v portrétní tvorbě“ přináší podrobný pohled na oděvní módu zachycenou v portrétech Thomase Gainsborougha z 18. století a zároveň na způsob, jakým umělec tyto podobizny olejem na plátně vytvářel.
Výstava, která potrvá do 25. května 2026, představuje 25 elegantních obrazů zapůjčených z muzeí, soukromých sbírek i ze samotné Frick Collection, takže je zde zastoupena každá etapa Gainsboroughovy čtyřicetileté kariéry. Nezůstává však pouze u nádherných oděvů. Do příběhů portrétovaných osob se vplétají lidská témata lásky, ztráty, společenského postavení, rasy, moci a obchodu.
Jde o vůbec první samostatnou výstavu tohoto muzea věnovanou Gainsboroughovi, což je překvapivé vzhledem k tomu, že jeho zakladatel Henry Clay Frick umělcova díla systematicky sbíral. Gainsboroughovo umění se těšilo velké oblibě mezi sběrateli pozlaceného věku a Frick za svého života zakoupil osm jeho děl. První plány na tuto výstavu přitom vznikly již v roce 2015.
Portrétisté georgiánské éry
Gainsborough (1727–1788), syn výrobce vlněných tkanin, pocházel ze skromných poměrů na venkově v hrabství Suffolk. Nejprve působil v rodném kraji, později v Bathu v hrabství Somerset a roku 1774 se usadil v Londýně, kde se stal jedním z nejvyhledávanějších portrétistů georgiánské Británie. Jeho jediným významným soupeřem byl sir Joshua Reynolds. Oba patřili ke spoluzakladatelům Královské akademie umění.
Během své kariéry Gainsborough portrétoval rodinu, přátele, umělce, skladatele, místní statkáře, aristokraty, a dokonce i členy královské rodiny, včetně krále Jiřího III. a královny Charlotty. Portrétní malba byla v Británii 18. století nejoblíbenějším malířským žánrem a Gainsborough vytvořil přibližně 700 portrétů. Vedle toho se věnoval i svému oblíbenému žánru – krajinomalbě.
Frick Collection o této době uvádí: „Na tom, co měl člověk na portrétu na sobě, záleželo stejně jako na tom, kdo a jak jej namaloval. Forma, nálada i autor portrétu mohli vyjít z módy stejně jako oděv.“ Společenské postavení člověka bylo často možné rozpoznat podle toho, jak byl na portrétu zobrazen. Malíř však mohl vytvořit také podobu, která byla lichotivější z estetického, společenského i finančního hlediska.
Konverzační portréty
Výstavu otevírají tři raná Gainsboroughova díla, která vytvořil během svého pobytu na venkově v Suffolku. Portrét Petera Darnella Muilmana, Charlese Crokatta a Williama Keablea z doby kolem roku 1750 zapůjčily Gainsboroughův dům v Sudbury v Suffolku a londýnská galerie Tate. Jde o příklad takzvaného konverzačního portrétu – označení pro menší skupinové podobizny, které byly v Británii oblíbené od 20. do 50. let 18. století. Muilman a Crokatt pocházeli z bohatých rodin. Keable byl místní malíř a hudebník, který je možná vyučoval umění.
Kurátoři podle oděvu určili, že Keable je muž uprostřed. Na rozdíl od pánů po jeho stranách nemá módní napudrovanou paruku a jeho kabát ani třírohý klobouk nezdobí zlaté lemování. Navíc má při hře na flétnu lehce zkřivená ústa. Zachytit váženého příslušníka statkářské vrstvy s takovým výrazem by se považovalo za nevhodné.
Ve stejné místnosti visí jeden z nejslavnějších Gainsboroughových obrazů. Dílo „Pan a paní Andrewsovi“, které je běžně vystaveno v londýnské Národní galerii, bývá označováno za „trojitý portrét“. Třetí přítomností v tomto konverzačním výjevu je totiž svěží krajina panství Andrewsových. Je zachycena natolik přesně, že dub, pod nímž namalovaní manželé sedí, lze údajně dodnes určit v okolí Sudbury.
Robert Andrews má na sobě lovecký oděv, který zdůrazňuje jeho prestiž coby majitele rozsáhlých pozemků. Jeho manželka Frances je naproti tomu oblečena podle nejnovější módy: má šaty s obručovou spodničkou, slaměný klobouk a půvabné růžové saténové pantoflíčky, které jsou pro chůzi přes pole krajně nepraktické.
Vliv van Dycka
Druhá výstavní síň začíná přechodovým dílem ze sbírky Frick Collection. Obraz vznikl ještě v Suffolku a stojí na pomezí Gainsboroughových raných konverzačních portrétů a velkoformátových módních podobizen, které začal vytvářet v lázeňském městě Bath, kam se přestěhoval koncem roku 1759. Tento obraz z první poloviny téhož roku zachycuje Sarah Hodgesovou, pozdější lady Innesovou.
Portréty Anthonyho van Dycka, vlámského rodáka a britského dvorního malíře 17. století, sehrály zásadní roli ve vývoji Gainsboroughova stylu. Podobizna Sarah Hodgesové s květinovým motivem inspirovaným van Dyckem patří k několika dílům na výstavě, v nichž se jeho vliv odráží. Mladá Sarah má na sobě modré šaty z moaré hedvábí ve stylu à la française, černou stužku kolem krku a ve vlasech bílou péřovou ozdobu. Obraz ukazuje širokou škálu způsobů nanášení barvy, od volných až po velmi přesně vedené tahy. Gainsborough byl známý svým lehkým, plynulým rukopisem připomínajícím peří.
Jedním z nejpůsobivějších děl výstavy je jeden z prvních Gainsboroughových celopostavových ženských portrétů. Zachycuje zámožnou Mary, hraběnku Howeovou, a vznikl v letech 1763–1764. Muzeum uvádí, že obraz „je příkladem nové monumentality a vytříbenosti, jichž umělec dosáhl v Bathu, kam přijížděly významné osobnosti z celé Británie“.
Lady Mary Howeová ztělesňuje vrchol dobové módy – od pleteného slaměného klobouku z Livorna přes boty s přezkami a podpatky až po růžové hedvábné šaty s čistě ozdobnou krajkovou zástěrou a třpytivé doplňky v podobě náušnic ve tvaru štítu a pětiřadého perlového náhrdelníku těsně obepínajícího krk. Gainsborough zde dokládá svou mimořádnou citlivost pro strukturu materiálů, barvu i pohyb.
Ve stejné síni vystavují také jediný Gainsboroughův portrét černošského modelu, Ignatia Sancha, který zapůjčila Kanadská národní galerie (National Gallery of Canada) v Ottawě. Sancho se narodil na otrokářské lodi a později působil jako komorník vévody z Montagu. Vedle tohoto obrazu visí i Gainsboroughův portrét samotné vévodkyně. Sancho byl rovněž hudebníkem a spisovatelem, účastnil se parlamentních voleb a britský tisk po jeho smrti zveřejnil nekrolog.
Není známo, za jakých okolností Gainsborough v roce 1768 Sanchův portrét vytvořil, protože jeho cena by přesahovala Sanchovy finanční možnosti. Zajímavé je také to, že jej umělec zachytil jako gentlemana – jak oděvem, tak pózou s jednou rukou zasunutou do vesty se zlatým lemováním. Při každodenní práci přitom Sancho nosil livrej rodiny Montaguových. Podle jedné teorie Gainsborough portrét Sanchovi věnoval, protože oba muži měli společné přátele mezi hudebníky. Frick Collection navíc připomíná, že umělec „byl známý tím, že obrazy směňoval za hodiny hudby, hudební nástroje a skladby“.
Královnin skladatel
Třetí a poslední výstavní síň poukazuje na další Gainsboroughovo spojení s hudbou. Je zde vystaven portrét německého skladatele Carla Friedricha Abela z doby kolem roku 1777, zapůjčený z Huntingtonovy knihovny (Huntington Library, Art Museum, and Botanical Gardens) v San Marinu. Abel, který si údajně stěny pokrýval kresbami svého přítele Gainsborougha, působil jako komorní hudebník královny Charlotty. Právě královna patřila k dřívějším majitelům tohoto portrétu, na němž Abel působí jako uhlazený gentleman, bez náznaku své skutečně zavalité postavy či finančních potíží.
Abel je zachycen při komponování skladby pro violu da gamba. Tento nástroj, předchůdce violoncella, se opírá o jeho nohu. Levou ruku má položenou na zlaté tabatěrce, která mohla být darem od pruského krále Fridricha Viléma, a je oděn do přepychových šatů.
Půvabný neformální detail se ukrývá pod stolem v podobě podřimujícího pomořanského špice, který byl tehdy v Anglii vzácným plemenem. Gainsborough během své kariéry vytvářel osobité a charakterově výrazné portréty psů. Obraz „Pomořanský špic a štěně“, který na výstavu zapůjčila londýnská galerie Tate, údajně zachycuje rovněž Abelova psa. Tradice uvádí, že tento obraz dostal Abel výměnou za hodiny hry na violu da gamba.
Výstava působivě vrcholí jedním z posledních, ne-li vůbec posledním Gainsboroughovým portrétem. Zachycuje Bernarda Howarda, pozdějšího 12. vévodu z Norfolku, v roce 1788 a dodnes zůstává v majetku jeho potomků v rodovém sídle na hradě Arundel (Arundel Castle) v Sussexu.
Stejně jako na dalších obrazech obléká umělec portrétovaného do oděvu ve van Dyckově stylu – tedy do módy 17. století, kterou van Dyck zvěčnil ve svých dvorských portrétech. Odkazem na tento charakteristický historický styl Gainsborough zajišťuje, že jeho model nikdy nevyjde z módy. Frick Collection současně ukazuje, proč byl Gainsborough za svého života tak oblíbený a proč jeho tvorba zůstává aktuální a stylová dodnes.
Výstava „Gainsborough: Móda v portrétní tvorbě“ ve Frick Collection v New Yorku potrvá do 25. května 2026. Další informace naleznete na webu frick.org.
O kterých tématech z oblasti umění a kultury byste si chtěli přečíst? O své náměty a připomínky se s námi můžete podělit na adrese náměty@epochtimes.cz.
–ete–
