Komentář
Souboj už začal mezi poměrně malým počtem sympatizantů islámského despotismu v Íránu, vydatně posílených všemi druhy antiamerikanismu a zejména početnými řadami odpůrců Trumpa po celém světě, snad nejhlasitějšími přímo ve Spojených státech. Na druhé straně stojí méně emotivní pozorovatelé, včetně podporovatelů amerického prezidenta Trumpa, kterých je stále dost na to, aby z něj činili možná nejdominantnější americkou politickou osobnost od dob Franklina D. Roosevelta před třemi generacemi.
Při hodnocení předběžného urovnání íránské války je nejlepší odložit stranou moralizování i přehnanou obhajobu obou táborů. Když íránské vedení zosnovalo invazi Hamásu do Izraele 7. října 2023 – která vedla k brutálnímu zavraždění více než 1 000 Izraelců, včetně mnoha žen a dětí, a k únosu dalších 250 osob – snažili se útočníci přerušit blížící se normalizaci vztahů mezi Saúdskou Arábií a Izraelem. Zároveň se pokoušeli vyvolat povstání na Západním břehu Jordánu a vyslat motorizovaný oddíl teroristů Hamásu až k samotným branám Jeruzaléma. Sám Írán mezitím s klidem vyhlížel rozmístění balistických raket krátkého a středního doletu s jadernými hlavicemi během necelých dvou let pod povolenou čelistí a pohasínajícím pohledem nerozhodné Bidenovy administrativy.
Radikální islám se pokoušel zvrátit poměr sil rozhodujícím způsobem ve svůj prospěch. Od té doby Hamás přišel o kontrolu nad více než polovinou Gazy, o životy tehdejšího vedení, přibližně o 80 procent svých vycvičených teroristických kádrů a také o 60 až 70 procent své složité sítě tunelů v Gaze. Hizballáh vypotřeboval většinu ze svých 150 000 raket a přišel o své vedení i zřejmě o polovinu personálu. Írán mezitím ztratil celé své námořnictvo, veškerou protivzdušnou obranu, většinu obranného průmyslu, 80 až 90 procent svých raket a dronů a utrpěl škody přesahující jeden bilion dolarů v důsledku přibližně 20 000 leteckých a raketových úderů Spojených států a Izraele. Tato válka byla pro Írán a jeho teroristické loutky naprostou katastrofou.
Po započítání útoků ze 7. října 2023 ztratil Izrael přibližně 2 250 životů a Spojené státy od svého vstupu do konfliktu s Íránem 13 životů. Írán a jeho terorističtí zástupci přišli o mnoho tisíc lidí, ačkoli samotný Írán tvrdí, že během 20 000 leteckých úderů, které přečkal, zemřelo pouze 3 500 osob. To představuje přibližně jedno úmrtí na každých sedm útoků a je to překvapivě nízký počet vedlejších obětí vzhledem k pečlivě zaměřené letecké kampani.
V konfliktu s Íránem se znovu ukázala schopnost Spojených států využívat svou mimořádně sofistikovanou vojenskou techniku a vysoce odborně vycvičené ozbrojené síly k dosažení ambiciózních strategických cílů bez vlastních ztrát nebo jen s minimálními ztrátami. Loni v létě svět sledoval, jak Spojené státy pomocí hluboko pronikajících bomb zničily íránská zařízení na obohacování uranu, a letos v lednu viděl, jak americké síly odvedly prezidenta Venezuely i jeho manželku z jejich paláce v Caracasu a přepravily je do vazby v New Yorku, aniž by při tom došlo k jedinému bojovému úmrtí.
Íránský závazek investovat jeden bilion dolarů do získání statusu jaderné mocnosti se nyní rozplynul v dýmu. A bez protivzdušné obrany je zranitelný jako oškubané kuře. Jeho námořnictvo přišlo o všechna plavidla větší než otevřené velrybářské čluny, které mu zůstaly a které pohánějí závěsné motory. Íránská armáda je v podstatě silou určenou k potlačování vlastního civilního obyvatelstva a nemá schopnost ohrožovat sousední země. Ajatolláhové vsadili vše na jaderné rakety a drony.
Z podmínek podepsaného memoranda vyplývá, že Spojené státy dosáhly svého hlavního cíle, totiž vynutit si od Íránu ověřitelný závazek nevyvíjet jaderné zbraně. Bývalý prezident Obama nedávno prohlásil, že cokoli Trump dosáhne, nebude lepší než nechvalně proslulá Obamova jaderná dohoda s Íránem z roku 2015, která by Íránu fakticky umožnila stát se do roku 2030 jadernou vojenskou mocností. Írán byl na prahu dosažení tohoto postavení, když Spojené státy loni v létě zničily jeho hlavní zařízení pro vývoj jaderných zbraní. V roce 2015 Obama okamžitě začal zaplavovat Írán penězi jako odměnou za příslib, že se po dobu 15 let nestane jadernou mocností.
Zdá se, že íránské zřeknutí se jaderných zbraní je trvalé a že zmrazená aktiva budou uvolňována a sankce rušeny postupně a úměrně zlepšování íránského chování, přičemž to bude zahrnovat i podporu teroristických organizací.
Prezident Trump jasně uvedl, že porušení dohody ze strany Íránu vyvolá okamžitý návrat k válce. Islámská republika nemá žádnou historii dodržování dohod s nepřátelskými státy, a pokud ji od dalších kroků neodradil tvrdý výprask, který utrpěla – přičemž její hlavní odvety směřovaly proti jiným arabským mocnostem, s nimiž údajně žila v míru – lze porušování dohody rozumně očekávat, ovšem ve vhodnější době než před americkými volbami do Kongresu. Spojené státy pak odpoví drtivou silou proti skutečným vojenským cílům s minimálními vedlejšími škodami a s velmi malými, pokud vůbec nějakými, ztrátami na straně amerických sil.
Íránské vedení a bandy násilníků a uniformovaných teroristů, které nasazuje, jsou tupé, fanatické a krvežíznivé, ale nelze vyloučit, že si Teherán dvakrát rozmyslí, zda na sebe znovu přivolat neodolatelnou vojenskou sílu Spojených států posílenou Izraelem.
Jakékoli obnovení těchto bojů začne rozsáhlým odminováním, které umožní doprovod tankerů Hormuzským průlivem a ušetří svět nepříjemností spojených s tím, že teokratická chuligánská vláda v Teheránu bude znovu manipulovat se světovou cenou ropy.
Za všech okolností a podle toho, co lze nyní posoudit, jde o poměrně uspokojivou dohodu dosaženou za relativně nízkou cenu, kterou by v případě porušení bylo možné vynutit bez výrazných komplikací pro svět, a dokonce bez významnějších personálních nákladů pro Spojené státy a Izrael. Tvrzení energičtějších členů doprovodu amerického prezidenta, včetně jeho viceprezidenta, že Blízký východ vstupuje do nové éry míru, jsou pravděpodobně iluzorní. Stejně iluzorní jsou však i děsivé a pokrytecky moralizující nářky odpůrců Trumpa, že Amerika a Izrael byly poraženy. Ve skutečnosti vyhrály pravděpodobně nejjednostrannější konflikt mezi významnými protivníky v moderních dějinách.
Svět je díky tomu lepším místem, jakkoli je za to jeho velká část nevděčná.
Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autora a nemusejí odrážet stanoviska Epoch Times.
–ete–
