Existuje způsob, jak s pomluvami zacházet rozumně.
Michelle Tennantová dobře ví, jak bolestivé je stát se terčem neoprávněných pomluv.
Před několika lety zjistila, že o ní blízký přítel za jejími zády mluví negativně. Když se ho na to přímo zeptala, dozvěděla se něco nečekaného: připomínala mu jeho bývalou manželku. Jeho chování to sice neomlouvalo, ale pomohlo jí to pochopit, z čeho pramenilo.
„Jedním z hlavních důvodů, proč lidé šíří zraňující pomluvy, jsou nevyřešené problémy v jejich vlastním životě,“ uvedla Tennantová, která má magisterský titul v oboru lidského rozvoje. „Zranění lidé zraňují druhé.“
Pomluvy však nemusejí lidem ubližovat – záleží na tom, jak se používají.
Tennantová, jedna z pěti předních odborníků na lidské chování, s nimiž hovořil Epoch Times, uvedla, že pomlouvání není samo o sobě špatné. Používá-li se rozumně, může lidi chránit, informovat nebo spojovat. Při neopatrném zacházení však dokáže ničit vztahy a dokonce ovlivňovat tělesné zdraví.
Proč pomlouváme
„Lidé jsou z antropologického hlediska naprogramováni k tomu, aby pomlouvali,“ řekla Epoch Times Shawne Duperonová, jedna z pouhé stovky výzkumníků pomluv na světě. „Nedokážeme nepomlouvat.“
Duperonová, která získala doktorát z komunikace a mediálních studií na Wayne State University, založila neziskovou nadaci Project Forgive zaměřenou na rozvoj vůdčích schopností. V roce 2016 byla tato organizace nominována na Nobelovu cenu za mír.
Většina výzkumníků definuje pomlouvání jako rozhovor o někom, kdo není přítomen, při němž se sdílejí informace, které nejsou obecně známé. Podle této definice lze za pomlouvání považovat značnou část každodenních rozhovorů – a většina z nich je neškodná.
Studie zveřejněná v časopise Proceedings of the National Academy of Sciences zjistila, že většina každodenních pomluv je spíše neutrální než zlomyslná. Krátká zmínka o povýšení kolegy je neutrální. Nepodložené tvrzení, že stejného povýšení dosáhl nečestným jednáním, už nikoli.
Pomluvy mohou být také pozitivní. Příkladem je situace, kdy je kolega nemocný a spolupracovníci mluví o tom, že je jim ho líto, a nabízejí, že mu pomohou a převezmou část jeho práce.
„Pomluvy nejsou bezvýznamné,“ uvedla Duperonová. „Ve skutečnosti jsou jedním z hlavních způsobů, jakými lidé dávají světu smysl.“
Roy Baumeister, který získal doktorát z psychologie na Princetonské univerzitě a v minulosti působil jako předseda Mezinárodní asociace pozitivní psychologie, řekl Epoch Times, že lidé jsou ze své podstaty společenští. V tomto smyslu pomluvy pomáhají prosazovat spolupráci.
Souhlasí s ním také Eshin Jolly, doktor psychologie a odborný asistent psychologie na Kalifornské univerzitě v San Diegu. Společně se svými kolegy pomluvy zkoumal a v roce 2021 zveřejnili odbornou studii shrnující jejich zjištění. Jejich práce naznačuje, že pomluvy jsou nástrojem, který plní několik funkcí – pomáhají vytvářet vazby, sdílet zkušenosti a upravovat vlastní chování.
„Způsob, jakým pomluvy posilují společenské vazby, využívá pocitu propojení, který zažíváme, když s druhým člověkem sdílíme podobný pohled na svět,“ řekl Epoch Times.
Zatímco prosociální pomluvy mohou vztahy posilovat, ty negativní poškozují nejen pověst a mezilidské vztahy, ale také tělesné zdraví.
Když pomluvy začnou škodit
Každý, kdo se někdy stal terčem zlomyslných pomluv, ví, že bolí. Výzkumy ukazují, že mozek zpracovává sociální odmítnutí prostřednictvím stejných nervových drah jako fyzickou bolest.
Když je ohrožena něčí pověst nebo se člověk cítí vyloučený, tělo může přejít do režimu „bojuj, nebo uteč“ a začít uvolňovat stresové hormony, jako jsou kortizol a adrenalin. Opakovaný sociální stres si postupem času vybírá svou daň a může přispívat k úzkostem, depresi, bolestem hlavy a zažívacím obtížím.
Ukazuje se, že zraňující pomluvy se mohou obrátit i proti tomu, kdo je šíří. To, co v daném okamžiku přináší uspokojení, často později vede k pocitům viny, pochybnostem nebo lítosti. Proto bývají pomluvy přirovnávány k nezdravému jídlu: krátkodobě uspokojí, ale postupem času škodí.
Mladší lidé mohou být vůči následkům škodlivých pomluv obzvlášť zranitelní. Zatímco dospělí si dokážou racionálně vysvětlit, že člověk šířící ničivé pomluvy má například problémy se sebeúctou, dospívající ještě podobného odstupu nejsou schopni v takové míře. Jejich prefrontální mozková kůra, která odpovídá za složité poznávací procesy, jako jsou plánování a kontrola chování, se totiž plně vyvíjí až kolem 25. roku života.
„Pomluvy se často šíří tam, kde nemohou všichni vidět nebo vědět totéž,“ uvedl Jolly. „U mnoha lidí se to děje během dospívání, kdy sociální informace fungují jako určitá měna, která od sebe odděluje různé skupiny a hierarchie.“
Jak technologie změnily pravidla hry
Pomluvy byly vždy mocné. Digitální média je však učinila rychlejšími, rozšířila jejich dosah a ztížila možnost je zastavit.
Pamela Rutledgeová má doktorát z psychologie a je ředitelkou Centra pro výzkum mediální psychologie. Často se vyjadřuje k technologiím, populární kultuře a chování na sociálních sítích. Epoch Times řekla, že uspořádání sociálních platforem je navrženo tak, aby zesilovalo nejhorší stránky pomlouvání. Algoritmické zdroje obsahu zvýhodňují novost a emocionální náboj. „A pomluvy nabízí rychlou dávku obojího.“
Jedním z důvodů, proč jsou pomluvy tak přitažlivé – na internetu i mimo něj –, je fungování mozku. Aktivují jeho systém odměny a vyvolávají uvolňování dopaminu, neurotransmiteru spojeného s potěšením, a oxytocinu, který podporuje vytváření sociálních vazeb. Digitální pomluvy však odstraňují jemné významové odstíny způsobem, k němuž při rozhovorech v reálném světě dochází jen zřídka.
„Pomluvy na sociálních sítích se redukují na snadno stravitelné, jednoduché příběhy s jasnými vítězi, poraženými, hrdiny a padouchy,“ uvedla Rutledgeová. „Nepravdivé informace se šíří rychleji, protože bývají novější, neobvyklejší, hrozivější, a tudíž také emocionálně působivější.“
Reality show a kultura influencerů problém ještě prohloubily. Diváci se při nich ocitají v roli privilegovaných pozorovatelů výměny pomluv a získávají přístup k informacím o lidech, o nichž mají pocit, že je důvěrně znají. Časté vystavení obsahu založenému na konfliktech zvyšuje očekávání, že konflikt a drama budou přítomny také ve skutečném životě, a pomlouvání se tak normalizuje jako přijatelná forma společenského kontaktu.
„Ekonomický model vytvořily časopisy o celebritách a bulvární média. Podcasty a kultura influencerů jej učinily důvěrnějším prostředím, v němž se spekulace a takzvaný ‚čaj‘, tedy drby, staly samostatnými formáty,“ uvedla.
Jak s pomluvami zacházet rozumně
Klevetit, prát špinavé prádlo, přinášet pikantní novinky… Pro pomlouvání existuje bezpočet výrazů, protože jde o univerzální jev. A podle odborníků pomluvy jen tak nezmizí.
Baumeister nabídl jednoduché pravidlo: „To, co lidé o někom řeknou, se často šíří dál a může se dostat až k dotyčnému. Než tedy něco vyslovíte, zamyslete se, zda jste ochotni riskovat, že se to donese člověku, o němž mluvíte.“
Ještě přímočařeji to vyjádřila Tennantová: „Nevyslovujte nic, co byste nedokázali říct před člověkem, jehož se to týká.“
Než podlehnete pokušení někoho pomlouvat, doporučuje položit si otázku, zda je to, co se chystáte říct, tíživé nebo zlomyslné. „Tíží vás to na svědomí? Pokud je to pozitivní, obvykle to působí lehce. Dobré pomluvy dodávají energii, místo aby ji vysávaly.“
Rozhodující rozdíl, na němž se shodli všichni odborníci, s nimiž Epoch Times hovořil, spočívá v tom, že pomlouvání je hluboce zakořeněné lidské chování, které má sílu lidi spojovat i rozdělovat.
„Problémem nejsou samotné pomluvy. Rozhodující je, jak s nimi zacházíme,“ uvedla Duperonová.
–ete–
