Hravá oslava otcovství plná tátovských vtipů a krátkých hlášek ukazuje otce v jejich nejvtipnější a nejmilejší podobě.
Dostává Den matek více pozornosti než Den otců?
Když si tuto otázku vyhledáte na internetu nebo se prostě rozhlédnete kolem sebe, odpověď zní ano. Matky na svůj svátek skutečně přitahují větší pozornost než otcové. Firmy vyčleňují na reklamu ke Dni matek více peněz než ke Dni otců. Děti za maminku utratí více, častěji ji vezmou do restaurace na slavnostní jídlo a věnují větší pozornost přáním a telefonátům.
Někteří lidé tento rozdíl vysvětlují tím, že Den matek získal federální uznání v roce 1914, zatímco otcové se ho dočkali až v roce 1972. Obecně také platí, že matky v rodině častěji pečují o děti každodenně a prakticky, což může větší pozornost částečně vysvětlovat. A přiznejme si, většina z nás strávila prvních devět měsíců života v bezplatném pokoji se stravou díky mamince. Teprve když příroda vydá příkaz k vystěhování, opouštíme toto pohodlí a setkáváme se s tátou tváří v tvář.
Významnou roli hraje i to, že většina synů a dcer považuje nakupování dárků pro maminku za mnohem snazší než pro tatínka. Když nám dojdou nápady, můžeme vždy koupit mamince typické oblíbené dárky ke Dni matek – květiny a čokoládu. U táty si ale obvykle musíme nasadit přemýšlecí čepici a pustit se do vážnějšího hledání.
Navzdory těmto nevýhodám jsme se letos v Epoch Times rozhodli vzdát Dni otců hold tím, co je nám vlastní: slovy. Zabalili jsme a stuhou převázali dárek, který si může užít téměř každý táta: dar smíchu.
Tátovské vtipy
„Kdy se z vtipu stane tátovský vtip? Když se mu směje jen táta.“
Smíchejte slovní hříčky a další hrátky se slovy, přidejte pořádnou dávku předvídatelné trapnosti a místo smíchu miřte na protáhlé sténání. Pravděpodobně tak získáte dobrý tátovský vtip. Tyto vtipy se rozšířily natolik, že dnes tvoří samostatný žánr – na trhu jsou doslova stovky knih s tátovskými vtipy. A i když svůj bonmot do této kategorie zařadit nechcete, lidé si odfrknou a řeknou: „To je určitě tátovský vtip.“
Tady je malá ukázka:
Dítě: „Tati, je mi zima.“ Táta: „Tak si stoupni do rohu. Tam je 90 stupňů.“
„Proč se kartářka urazila? Špatně si to vyložila.“
„Jak se říká smutnému květináči? Truchlík.“
„Proč se ve vesmíru špatně pořádají večírky? Protože tam chybí atmosféra.“
Břitké hlášky
Jako rodič čtyř dětí a dlouholetý učitel jsem zjistil, že jednou z velkých dospěláckých radostí je trápit teenagery špatnými vtipy. Jsem si jistý, že mnoho otců s dospívajícími dětmi dobře zná jejich klasické protáčení očí. Vypalte na ně několik níže uvedených otázek a odpovědí a oči vašich dětí se budou kutálet jako kuličky po skle. Pamatujte: bolest buduje charakter.
„Proč počítač kašlal? Chytil virus.“
„Proč kostlivci nechodí na večírky? Nemají na to žaludek.“
„Co udělá žába, když spadne do mléka? Máslo.“
Důvtip a moudrost
Televizní osobnost Art Linkletter kdysi dávno uváděl pořad „Kids Say the Darnedest Things“. Někdy říkají ty nejneuvěřitelnější věci i tatínkové a často v nich skrývají cenné rady a lekce, které jejich mladým posluchačům obvykle proletí vysoko nad hlavou.
Lidé mylně připisují Marku Twainovi citát, který ukazuje, jak toto opožděné dorozumění funguje: „Když mi bylo čtrnáct, můj otec byl tak nevědomý, že jsem sotva snášel, když byl ten starý muž poblíž. Když mi ale bylo jednadvacet, žasl jsem, kolik se toho za sedm let naučil.“
V časopise Reader’s Digest se Carmen Marianová podělila o příběh o praktické moudrosti svého otce: „Jednou večer jsem seděla v tátově obývacím pokoji a četla jsem si, zatímco on se díval na televizi. Uplynula hodina, než jsem si to uvědomila, a bylo mi líto, že jsem za tu dobu nepromluvila. Zeptala jsem se ho, jestli je v pořádku, a on řekl, že ano. Potom jsem se omluvila, že víc nemluvím.
„‚Carmen,‘ odpověděl táta. ‚Mluvení je jako kečup. Když ti maso dost chutná, nepotřebuješ kečup – a když máš dost ráda společnost, nepotřebuješ rozhovor.‘ Můj táta nikdy nezískal vysokoškolský titul, ale byl to nejchytřejší člověk, jakého jsem kdy znala.“
Amanda Lewisová v nekrologu Harryho Stampa z roku 2013, který se stal internetovým hitem, spojila při loučení s otcem něhu a humor. Začíná tím, že ho popisuje jako „milovníka žen, labužníka, šviháka a zkušeného cestovatele“. Brzy se dozvídáme, že byl 50 let ženatý se stejnou ženou a že jeho proslulé sendviče se slaninou a rajčaty se skládaly z bílého chleba Bunny Bread, majonézy Blue Plate, domácích rajčat a dalších surovin, které patří k základům jižanského letního stolování.
Takto Lewisová popsala šviháka a zkušeného cestovatele: „Harry si nenechal od nikoho radit, co se módy týče. Jeho typický každodenní vzhled patřil jen jemu: obyčejné tričko s kapsou navržené módním domem Fruit of the Loom, černé elastické šortky nošené nad pupkem a prodávané výhradně v Sam’s na Highway 49 a pár starých bot Wallabees – kdo si vůbec pamatuje, kde je sehnal? – které vždy doplňovala kšiltovka MSU se skvrnami od trávy.“
Jeho nejoblíbenějším způsobem cestování byl „ojetý skládací karavan“ a „zůstával jen v kempech nejvyšší kvality s hodnocením AAA“.
Nekrolog končí slovy: „Rodina nakonec prosí, abyste na Harryho počest napsali svému kongresmanovi a požádali ho o zrušení letního času. Harry chtěl, aby se všichni vrátili k Pánovu času.“
Láska a smích
Když tento nekrolog čteme, rychle v něm poznáváme lásku a úctu, které stojí za sladkým a lehce škádlivým rozloučením Lewisové s jejím otcem. Naučil své dcery „rybařit, vybrat kvalitní kladivo, milovat přírodu a prostě být vděčné“. Na otcovy profesní úspěchy byla zjevně také hrdá. Zmiňuje například jeho roky ve školství na komunitní vysoké škole, kde „během života učil tisíce a tisíce obyvatel Mississippi“. Její vtipné a vybroušené popisy září náklonností.
Ruský komik Yakov Smirnoff správně poznamenal: „Je-li láska poklad, smích je klíč.“ Táta, který se směje a přináší smích druhým, drží klíč k pokladnici lásky.
Tak tedy všem tátům: připíjíme vám na den lásky a smíchu a na cokoli dalšího, po čem zatoužíte – golf, grilování, házení si s dětmi nebo poctivé sezení ve stylu „jen si dávám odpočinek očím“ doprovázené chrápáním v křesle.
