Drahá nová generace,
ve Spojených státech existuje mnoho skvělých vysokých škol a univerzit. Ta nejlepší se ale jmenuje „škola tvrdých ran“ – obvykle ji člověk potká v obdobích těžkostí nebo neúspěchu. Říká se jí tak proto, že život občas nebývá jednoduchý ani spravedlivý. Právě v těchto chvílích se člověk často naučí ty nejdůležitější lekce. Někdy je potřeba pořádná rána, aby nás probudila, vrátila zpět do reality, odklonila od špatné cesty a nasměrovala znovu na tu správnou.
Jedna z mých nejdůležitějších životních lekcí přišla během základního vojenského výcviku ve Fort Ord v Kalifornii. Můj instruktor měl moudrost, která daleko přesahovala jeho hodnost. Jednoho dne na střelnici jsem úplně minul terč. Instruktor ke mně přišel, aby zjistil, co se stalo. Zahanbeně jsem mu řekl, že je něco špatně s mou zbraní. Vzal ji, pečlivě ji zkontroloval a vrátil mi ji se slovy: „Máte pravdu, vojíne, něco s vaší zbraní opravdu je. Je problém – za pažbou!“
Po pár vteřinách mi došlo, že tím myslel mě. Já jsem byl ten problém „za pažbou“. Při dalším výstřelu jsem se soustředil na cíl, upravil postoj, zhluboka se nadechl, pomalu vydechl a plynule stiskl spoušť. Tentokrát problém „za pažbou“ trefil terč.
Od toho dne se vždy nejdřív dívám na své vlastní chování, než začnu obviňovat ostatní. Kdykoli udělám chybu – ve sportu, v práci, v rodině nebo v životě obecně – jsem ochotný říct „je to moje vina“, abych neukazoval prstem na druhé. Než vstoupím do jakékoli situace, cokoli řeknu nebo se pro něco rozhodnu, vždy si nejprve analyzuji své motivy, abych měl jistotu, že dělám správnou věc ze správného důvodu.
Není špatný nástroj, jen špatné použití.
Pokud se někdy ocitnete v roli problému „za pažbou“, berte to jako příležitost. Chyby děláme všichni, protože jsme lidé – a právě díky nim se učíme a posouváme dál.
Gratuluji, právě jste absolvovali první lekci „Růstu a rozvoje“ na škole tvrdých životních zkušeností.
Ronald D. Francis, Idaho
