Před necelými dvěma stoletími usedla na britský trůn mladičká královna, aniž by tušila, že během její vlády projde celá země zásadními historickými a společenskými proměnami. Královna Velké Británie, císařovna Indie a matka devíti královských potomků se stala poslední britskou panovnicí z hannoverské dynastie.
„Jelikož se Prozřetelnosti zalíbilo postavit mě do tohoto postavení, udělám vše, co je v mých silách, abych splnila svou povinnost vůči své zemi. Jsem velmi mladá a v mnoha, i když ne ve všech věcech nezkušená, jsem si však jistá, že jen málokdo má více opravdové dobré vůle a upřímnější touhu konat to, co je správné, než já,“ zapsala si Viktorie do svého deníku v den, kdy se dozvěděla, že se stala královnou.
Vládla dlouhých třiašedesát let a byla přímým svědkem politických, sociálních i technologických změn v době prudkého rozvoje industrializace.
Kým však skutečně byla dlouholetá královna Velké Británie? A co je jejím odkazem?
Ať žije královna Viktorie!
Píše se 28. červen 1838 a Londýnem znějí bouřlivé oslavy. Na hlavu devatenáctileté dívky s ruměncem na tváři, ale s pevnou odhodlaností v srdci, právě ve Westminsterském opatství dosedá královská koruna. Viktorie se stává panovnicí, jejíž jméno ponese celá jedna dějinná éra – viktoriánské období.
Mladá královna se do politického dění vrhá s mladickou dravostí. Zpočátku výrazně straní liberálním whigům, a to především pod vlivem svého prvního premiéra, neoficiálního učitele a blízkého přítele lorda Melbourna.
Její politická vyhraněnost však brzy narazila na realitu britského parlamentního systému. Když měl vládu převzít konzervativní politik sir Robert Peel, požadoval po mladé panovnici výměnu jejích dvorních dam, které byly často příbuznými liberálních ministrů. Viktorie však projevila pevnou vůli a své dvorní dámy si dokázala obhájit.
Celá britská společnost navíc v té době procházela bouřlivým vývojem. Po první volební reformě z roku 1832 se zformovalo chartistické hnutí, které žádalo politická práva pro muže z dělnických vrstev. Vrcholu dosáhlo ve 40. letech 19. století a jeho požadavky později částečně naplnily další volební reformy. Postupně se začaly objevovat také spolky usilující o volební právo žen.
Královna Viktorie se však k těmto novodobým společenským tlakům stavěla velmi obezřetně. Přestože byla sama mocnou panovnicí, hnutí za politická práva žen zásadně odmítala. Vycházela přitom z dobové představy o tradičním rozdělení mužských a ženských rolí a věřila, že poslání ženy spočívá v jiné, pro společnost neméně důležité rovině.
Dětství Jejího Veličenstva
Princezna Alexandrina Viktorie z Kentu se narodila v roce 1819 jako dcera prince Edwarda, vévody z Kentu. O otce však přišla ještě jako nemluvně, a tak ji v Kensingtonském paláci vychovávala její ovdovělá matka. Malá princezna zde žila ve značné izolaci pod takzvaným kensingtonským systémem. Tento nesmírně přísný režim pravidel byl nastaven tvrdou rukou sira Johna Conroye, matčina osobního poradce, a jeho cílem bylo držet budoucí panovnici pod důslednou kontrolou.
Na dodržování tohoto rigidního řádu dbala také její přísná vychovatelka, baronka Louise Lehzenová z Hannoveru. Ta dívku vedla s německou důsledností a podílela se také na její jazykové výuce. Viktorie se od dětství učila anglicky, německy a francouzsky. Vedle čtení, psaní, zeměpisu a historie se věnovala také jízdě na koni, základům etikety, tradičním ručním pracím a šití.
Životní láska Albert
Osudovým okamžikem Viktoriina života se stalo setkání s princem Albertem Sasko-Kobursko-Gothajským v roce 1836. Mladého prince, který byl zároveň jejím bratrancem, představila budoucí královně jejich společná rodina prostřednictvím belgického krále Leopolda. Viktorie byla pohledným a inteligentním Albertem okamžitě okouzlena.
Když se o několik let později setkali znovu, jejich city zesílily. Jelikož však byla Viktorie v té době již vládnoucí panovnicí Velké Británie, musela podle dvorských zvyklostí s nabídkou sňatku přijít sama.
V únoru roku 1840 se v královské kapli paláce St. James konala velkolepá svatba. Princ Albert se stal nejen její celoživotní láskou a oddaným manželem, ale také nejbližším politickým rádcem. Společně vytvořili harmonický domov, který se pro celou britskou společnost stal symbolem ideální křesťanské rodiny.
Po více než dvaceti letech jejich manželství však princ Albert na Windsorském hradě podlehl vážné nemoci, tradičně uváděné jako tyfus. Zdrcená Viktorie se zahalila do černého vdovského šatu a hluboce po něm truchlila až do konce svého života.
Britské impérium za viktoriánské doby
Koncem 19. století ovládalo Britské impérium přibližně čtvrtinu zemského povrchu. Za dlouhého panování královny Viktorie zažila země rozkvět a britský vliv přesáhl evropský kontinent a rozšířil se do celého světa. Pomyslným klenotem koruny se stala právě Indie a Viktorie byla roku 1876 prohlášena císařovnou Indie.
Přestože královna nikdy Indii nenavštívila, tamní kulturu si velmi oblíbila. V pozdním věku se jejím blízkým přítelem stal indický muslim Abdul Karim, známý jako Munši neboli učitel. Stal se jejím důvěrníkem a v pozdních letech života v něm královna našla oporu. Abdul ji mimo jiné učil jazyku urdu a seznamoval ji s indickými zvyky.
Viktorie babičkou Evropy
Společně s princem Albertem přivedli na svět devět dětí, které skrze dynastické sňatky propojily královské rody po celém kontinentu, čímž si Viktorie vysloužila přezdívku „babička Evropy“. Její nejstarší dcera Viktorie se stala německou císařovnou a její vnučka Alexandra usedla jako carevna na ruský trůn po boku cara Mikuláše II.
Osud rodiny však nesl i těžké břemeno. Královna Viktorie byla přenašečkou vzácné dědičné poruchy srážlivosti krve – hemofilie. Tato nemoc se přes její potomky přenesla až na ruského careviče Alexeje a zasáhla do posledních let vlády Romanovců.
I přes tyto rány osudu zůstala královna Viktorie pro mnoho lidí symbolem oddané manželky, milující matky a panovnice, která kladla důraz na povinnost a rodinné hodnoty.
Když v lednu roku 1901 královna Viktorie naposledy vydechla, skončila jedna velká historická éra. Zanechala však po sobě odkaz ženy, která dokázala s grácií skloubit břemeno jedné z nejmocnějších panovnic světa s hlubokou láskou k rodinnému krbu. Stala se symbolem stability, důrazu na povinnost a rodinných hodnot, které výrazně ovlivnily podobu její doby.
