Jeden z nejkontroverznějších českých procesů, proti kterému protestoval i první český prezident T. G. Masaryk, resp. v té době pouze jako univerzitní profesor, by mohl být napaden současným ministrem spravedlnosti pro porušení zákona. Jedná se o 127 let starý soudní proces s Leopoldem Hilsnerem židovského vyznání, který byl obviněn z vraždy devatenáctileté křesťanky Anežky Hrůzové.
Když bylo na jaře 1899 nedaleko městečka Polná nalezeno tělo mladé dívky, začalo policejní vyšetřování a vyústilo v soudní aféru, která podle historiků otřásla československými dějinami. Případ vzbudil silné kontroverze a dostalo se mu také filmového zpracování ve snímku „Zločin v Polné“ režiséra Viktora Polesného, kde profesora Masaryka ztvárnil herec Karel Roden.
O obnovu soudního procesu usilovala v minulosti, ale i blízké současnosti, řada lidí. Naposledy podal na Ministerstvo spravedlnosti podnět ke stížnosti pro porušení zákona advokát Lubomír Müller. Jeho podnětem se právě ministerstvo zabývá a ministr Jeroným Tejc (ANO) by mohl na jeho základě podat stížnost pro porušení zákona jako mimořádný opravný prostředek, kterým by napadl rozhodnutí soudu a poslal případ k novému projednání Nejvyššímu soudu.
Touto stížností se podle mluvčí ministerstva spravedlnosti „zabývá odbor dohledu a kárné agendy, který věc náležitě posoudí a veškerý podklad předloží panu ministrovi,“ uvedla podle portálu Česká justice.
„Pokoj může nastat jedině tehdy, když je zjednána spravedlnost. Ta tady zjevně nebyla. A mám za to, že v určitém smyslu je zapotřebí dovršit to, co začal pan Tomáš Garrique Masaryk,“ vysvětlil Müller dle portálu důvod podání podnětu Ministerstvu spravedlnosti.
Pozadí případu
Anežka Hrůzová byla dívka římskokatolického vyznání z vesnice Malá Věžnice nedaleko od Polné, kde pracovala jako švadlena. Odešla z práce po pěšině do Věžničky okolo lesa, ale domů už nedošla. Nalezli ji po třech dnech s ránou na hlavě, stopami po škrcení provazem a s rozříznutým hrdlem. Podle záznamů měla roztrhané oblečení, ale tělo bylo bez známek znásilnění. Jako příčinu smrti označil lékař vykrvácení.
Na základě nepřímých svědectví byl z vraždy obviněn dvaadvacetiletý nepříliš inteligentní příslušník polenského židovského ghetta Leopold Hilsner, pocházel z chudé rodiny a živil se především jako žebrák.
Objevila se domněnka, že Anežka Hrůzová se stala „obětí rituální vraždy“ na základě středověké pověry, že „Židé vraždí křesťanské děti či panny a jejich krev přidávají do macesů“, chleba, který se pojídá na židovský svátek Pesach. Případ vzbudil silnou vlnu protižidovských nálad.
Na Hilsnerovu obranu se jako jeden z mála postavil profesor Masaryk. Označil rituální vraždu za pověru a vyjádřil podezření, že je případ hnán protižidovskou ideologií. Masaryk sklidil negativní reakce veřejnosti, která případ sledovala u soudu a prostřednictvím tehdejších společenských médií.
Po Masarykových protestech proti rozsudku a na základě nových znaleckých posudků byl soudní verdikt o vině Leopolda Hilsnera zrušen a případ byl kasačním soudem ve Vídni vrácen k novému projednání.
Hilsner byl nakonec za vraždu přece jen odsouzen k trestu smrti. Císař František Josef I. mu však prominul trest císařskou milostí a Nejvyšší soud mu jej změnil na doživotí. Po 18 letech věznění byl s podlomeným zdravím propuštěn na základě milosti, kterou mu udělil Karel I. Rehabilitován nebyl, k čemuž by mohla dopomoci případná ministrova stížnost pro porušení zákona.
