Konec slibu prosperity: Čím Peking nahrazuje hospodářský růst

Analýza

Komunistická strana Číny (KS Číny) po čtyři desetiletí nabízela obyvatelům falešný příslib: přenechte moc nám, nepokládejte otázky a my vás učiníme bohatšími, než si vaši rodiče kdy dokázali představit.

Životní úroveň skutečně rostla – nikoli proto, že centrálně plánované hospodářství fungovalo, ale protože strana uvolnila svůj dohled nad ekonomikou. Otevření země světu přineslo čínským obyvatelům přístup k západnímu kapitálu, technologiím i trhům, což vedlo k většímu bohatství. Veškeré zásluhy si však připsala strana.

Zároveň, přestože příjmy rostly, strana dál věznila své kritiky, potlačovala nesouhlas a pronásledovala celé skupiny obyčejných lidí, kteří se nechtěli zapojovat do politiky. Pro většinu obyvatel, kteří se režimu nepříčili, však rostoucí životní úroveň představovala dostatečný důvod k souhlasu.

Nyní však peněz ubývá. Hospodářský růst slábne, ceny klesají, pracovních míst pro mladé je nedostatek a bohatší Číňané tiše přesouvají své úspory do zahraničí.

Podle analytiků, kteří hovořili s Epoch Times, proto čínský vůdce Xi Jinping přepisuje dosavadní společenskou dohodu. Místo příslibu zbohatnutí nabízí příslib zadostiučinění: ujištění, že se Čína postavila Spojeným státům jako rovnocenná mocnost a že dlouho odkládané „národní obrození“, včetně pohlcení Taiwanu, je na dosah.

Nahradit příslib prosperity příslibem národní velikosti představuje nejvýznamnější sázku, kterou dnes komunistická Čína podstupuje, uvádí pro Epoch Times oceněná čínsko-kanadská novinářka a spisovatelka Sheng Xue, která působila jako zpravodajka pro Radio Free Asia i Deutsche Welle.

Dohoda, která se rozpadá

Tato původní nepsaná dohoda má mezi odborníky na Čínu své označení: legitimita založená na výkonu.

„Po dlouhou dobu byla legitimita vlády KS Číny založena právě na výkonu. Její nejdůležitější součástí bylo sdělení: ‚Dovolila jsem vám najíst se dosyta, teple se oblékat a žít lepší život‘,“ říká Sheng Xue.

Na oplátku strana podle jejích slov „přiměla stále více lidí vzdát se práv účasti na politice a kontrolování moci, o která by jinak měli usilovat“. „Teď ale hospodářský růst KS Číny ustal – a dokonce výrazně oslabil. Účinek této dohody proto postupně mizí.“

Podle údajů čínského Národního statistického úřadu ceny v celé ekonomice klesají již téměř tři roky. Agentura Bloomberg Economics tento deflační vývoj označila za nejdelší období deflace v Číně od hladomoru, který následoval po Velkém skoku vpřed Mao Ce-tunga na počátku 60. let.

Dlouhodobá deflace má tendenci sama sebe posilovat. Když ceny klesají, firmy snižují mzdy a ruší pracovní místa, domácnosti odkládají nákupy v očekávání ještě nižších cen a dluhová zátěž se dále zvyšuje.

Významná část příčin souvisí s realitním trhem. Podle agentury Bloomberg, která cituje výpočty banky Barclays, propad cen nemovitostí připravil domácnosti přibližně o 18 bilionů dolarů (asi 382 bilionů korun) majetku. Rodiny tak zchudly a obávají se více utrácet.

V dubnu činila nezaměstnanost mladých lidí 16 procent. Statistiky však zahrnují pouze nestudující ve věku 16 až 24 let. Peking tuto metodiku zavedl v roce 2023 poté, co původní ukazatel dosáhl rekordní úrovně. Úřady tehdy jeho zveřejňování na půl roku náhle přerušily. Ve stejné době ekonomka Pekingské univerzity Zhang Dandan odhadla, že skutečná nezaměstnanost mladých mohla dosahovat až 46 procent. Její odhad vzbudil v celé zemi značnou pozornost.

Zmenšuje se také počet obyvatel. V roce 2025 se narodilo jen 7,92 milionu dětí, o 17 procent méně než o rok dříve. Jde o nejnižší počet od zahájení evidence v roce 1949. Podíl obyvatel starších 60 let mezitím vzrostl přibližně na 23 procent.

Demograf z University of Wisconsin–Madison Yi Fuxian upozornil, že v Číně se loni narodilo zhruba stejné množství dětí jako v roce 1738, kdy měla země přibližně 150 milionů obyvatel.

Mnozí běžní Číňané pociťují tuto situaci přímo.

„Příjmy klesly, hodnota nemovitostí se snížila a můj pocit jistoty se zhoršil,“ uvedla žena kolem padesáti let ze severovýchodního města Harbin. Je jednou z několika obyvatelek a obyvatel, s nimiž deník Epoch Times hovořil, jejichž jména však z bezpečnostních důvodů nezveřejňujeme. „Pocit nejistoty pramení z toho, že jüan ztrácí hodnotu.“

Muž kolem padesáti let z přístavního města Dalian to shrnul přímočařeji: „Když dnes člověk nemá dluhy, je doma za velkého pána.“

Vytváření nové nálady

Protože zajistit prosperitu je stále obtížnější, strana se znovu opírá o národní hrdost a také o působivé veřejné „taháky“.

„Čína bude využívat kosmické programy i letadlové lodě ke zlepšení nálady veřejnosti,“ říká pro Epoch Times Shen Ming-Shih, výzkumný pracovník Taiwanského institutu pro výzkum národní obrany a bezpečnosti.

Hrdost, kterou mají tyto demonstrace vyspělosti vyvolávat, je podle něj „spíše prázdnou a iluzorní záležitostí“, která přetrvává jen do té doby, než lidé „poznají širší svět“.

Protože zajistit prosperitu je stále obtížnější, strana se znovu opírá o národní hrdost a o působivé veřejné „taháky“.

Tento obrat je záměrný. Berlínský výzkumný institut Mercator Institute for China Studies popsal tento strategický posun za vlády Xi Jinpinga i jako přístup doprovázející výrazný protizápadní podtón.

Základy této strategie byly položeny již dříve. V roce 1991, dva roky poté, co armáda krvavě potlačila protesty na náměstí Nebeského klidu, zahájila KS Číny pod vedením bývalého vůdce Jiang Zemina kampaň vlastenecké výchovy. Jak zdokumentoval odborník na Čínu Zheng Wang, školní osnovy byly nově vystavěny kolem „století ponížení“, které Čína utrpěla rukou cizích mocností, přičemž KS Číny byla představena jako zachránce národa.

Sheng Xue jde ještě dál a tvrdí, že velká část toho, co navenek působí jako vlastenectví, ve skutečnosti není projevem hrdosti, ale spíše strachu.

„Velkolepé vlastenecké nadšení jen stěží zaplní prázdný žaludek.“

– Sheng Xue, prodemokratická aktivistka

„Nevěřím, že by za vlády KS Číny měli čínští obyvatelé v širším slova smyslu skutečnou národní hrdost,“ uvádí. Veřejné projevy loajality označuje za „kolektivní zajištění proti riziku“ – dav podle ní demonstrativně projevuje oddanost, aby z něj nikdo nevyčníval.

„Velkolepé vlastenecké nadšení jen stěží zaplní prázdný žaludek,“ podotýká. Dodává, že takové projevy „mohou pomáhat udržovat pevné postavení čínského komunistického režimu u moci“ jen po omezenou dobu.

Tuto kampaň lze nejsnáze pozorovat na tom, jaké zboží čínští spotřebitelé nakupují.

Podle průzkumu společností Bain & Company a Worldpanel připadalo v roce 2024 na domácí značky 76 procent čínského spotřebitelského trhu, zatímco v roce 2012 to bylo 66 procent. Vláda tento trend podporuje v rámci prosazování domácích „národních šampionů“.

Společnost Nike, která byla kdysi symbolem společenského vzestupu v městské Číně, zaznamenala na čínském trhu už šest po sobě jdoucích čtvrtletí poklesu prodejů. Její místo přebírají státem vyzdvihované značky označované jako guochao neboli „národní vlna“, například Anta a Li Ning.

Část tohoto vývoje odráží i zlepšující se kvalitu domácích výrobků. Nákup zahraničních značek se však zároveň stal politicky citlivější záležitostí. Bojkoty nacionalistů v posledních letech tvrdě zasáhly společnosti H&M, Nike i Dolce & Gabbana a podle logiky, kterou popisuje Sheng Xue, je dnes bezpečnější volbou kupovat domácí výrobky a zbytečně na sebe neupozorňovat.

Zklamaní ale nebyli všichni oslovení.

Podnikatel ze severočínské provincie Shandong, kterému je něco přes třicet let, nabízí výrazně optimističtější pohled, který úzce odpovídá vládnímu narativu. Čínské výrobky jsou podle něj dnes „ve všech ohledech stejně kvalitní jako zahraniční značky“. Spojené státy podle jeho slov trápí „společenské rozdělení, úpadek průmyslu a jednostranné jednání v zahraničí“ a on sám se proto cítí „ohledně budoucnosti jistější“.

Sheng Xue upozorňuje, že takové odpovědi je zvenčí obtížné správně interpretovat. V systému, kde ekonomové, kteří „mluví o Číně negativně“, mohou přijít o práci i veřejný prostor, totiž bezpečná odpověď nemusí být vždy tou upřímnou.

Hlasují nohama

Vlastenecké postoje některých lidí jsou často v rozporu s realitou, což může být vidět na tom, jak nakládají se svými penězi a kam posílají své děti.

Podle Sheng Xue jde o „učebnicový příklad kombinace kognitivní disonance a vytříbeného vlastního zájmu“. Lidé veřejně podporují „odpor proti západní hegemonii“, zatímco soukromě považují západní univerzity, soudy a ochranu majetku za „nenahraditelný bezpečnostní trezor pro čínské elity i představitele režimu“.

Chen Pokong, politický komentátor a spisovatel žijící ve Spojených státech, který strávil několik let v čínských věznicích kvůli své účasti v prodemokratickém hnutí v roce 1989, popisuje stejný rozpor ještě výstižněji: „Ústy vykřikují vlastenecká hesla, ale hlasují nohama.“

Poukazuje na prázdné fronty před ruským a severokorejským velvyslanectvím, naopak dlouhé zástupy před ambasádami Spojených států, Japonska a Austrálie, či na představitele režimu, kteří veřejně odsuzují Západ, zatímco tam přesouvají své rodiny i majetek.

Výpovědi oslovených obyvatel tento obraz potvrzují. Většina lidí, s nimiž deník Epoch Times hovořil, sdělila, že by chtěla odejít do zahraničí nebo tam poslat své děti.

Jeden z nedávných absolventů čínské univerzity, který nyní žije ve Spojených státech, řekl, že udělá „všechno pro to, aby tu mohl zůstat“. Čínské střední školy podle něj připomínají „koncentrační tábory“ a ve společnosti „vůbec neexistuje svoboda projevu“.

Žena z Harbinu zase sdílí, že by se spolu se svým dítětem chtěla přestěhovat do Evropy.

Podle muže z Dalianu tento trend začíná už u samotných představitelů režimu. „Lidé, kteří mají peníze a moc – a také jejich děti – chtějí odejít do vyspělých zemí,“ podotýká.

Doma je to podle něj ještě horší. „Internetová policie je všude, takže nikdo se neodváží svobodně říct, co si myslí. Devadesát devět procent obyčejných Číňanů otupělo – jak by pod takovým balvanem mohlo zůstat jediné vejce celé?“

Zahraniční investoři hlasují svým kapitálem

Čisté přímé zahraniční investice v Číně, které v roce 2021 dosáhly vrcholu 344 miliard dolarů, klesly v roce 2024 přibližně na 4,5 miliardy dolarů (asi 95 miliard korun) – nejméně od roku 1991. Stalo se tak poté, co Peking rozšířil zákon proti špionáži, provedl razie v zahraničních poradenských společnostech a některým vedoucím pracovníkům zakázal opustit zemi. Vyplývá to z údajů amerického ministerstva zahraničí.

Světová banka uvedla, že v roce 2025 odliv kapitálu z Číny převýšil i rekordní obchodní přebytek. Rekordních 73 procent evropských společností oslovených obchodní komorou v roce 2025 zároveň poznamenalo, že podnikání v Číně se oproti předchozímu roku ztížilo.

Požadavek na rovnocenné postavení

Na pozadí tohoto odlivu působí tvrzení KS Číny, že Čína nyní stojí na stejné úrovni jako Spojené státy, spíše jako domácí politická nutnost než jako otázka zahraniční politiky, říká Sheng Xue.

Nejvýrazněji se to projevilo v květnu, kdy se prezident Donald Trump stal prvním úřadujícím prezidentem Spojených států po téměř deseti letech, který navštívil Peking. Během třídenní slavnostní návštěvy si prohlédl také Chrám nebes. Trump poskytl Pekingu obraz, o který usiloval, když pro televizi Fox News podotkl, že Čína a Spojené státy jsou „dvě velké země. Říkám tomu G2.“

Pro Xi Jinpinga má hodnota tohoto obrazu význam především doma, vysvětluje Sheng Xue. Vůdce, který čelí slábnoucí ekonomice a zároveň postupně odstraňuje z funkcí právě ty důstojníky, které sám dříve povýšil, potřebuje, aby jej nejmocnější země světa přijímala jako sobě rovného. Pro domácí publikum je to viditelný důkaz, že jeho vláda byla úspěšná a jeho postavení zůstává pevné.

„Režim potřebuje uznání a poddajnost okolního světa, aby domácímu publiku dokázal úspěšnost svého vládnutí,“ doplňuje. Čím okázalejší přijetí Peking připravuje, tím větší zranitelnost se podle ní snaží zakrýt.

Podle Shena Ming-Shiha samotný požadavek na rovnocenné zacházení mnohé prozrazuje. Jde prý o „projev čínského pocitu méněcennosti – komplexu, který si Číňané nesou od opiových válek“. Zároveň upozorňuje na rozdíl, který se komunistická strana snaží zahladit – rozdíl mezi zemí a jejím režimem. „Čínská civilizace je ve skutečnosti v rozporu s KS Číny.“

Celá situace podle něj skrývá hlubší ironii. Vzestup, který dnes Peking oslavuje, byl z velké části umožněn pomocí Západu. Washington podpořil vstup Číny do Světové obchodní organizace v roce 2001 v přesvědčení, že obchod zemi otevře světu. Americký obchodní zmocněnec však v roce 2018 tento předpoklad označil za chybný a připustil, že „Spojené státy udělaly chybu, když podpořily vstup Číny do WTO“.

Sheng Xue přirovnává obrat Pekingu proti Západu k člověku, který „vezme do ruky misku, aby se najedl, a pak ji odloží a rozbije hrnec“. Když režim připisuje hospodářské zpomalení americkému „zadržování a potlačování“, vytváří si podle ní obětního beránka za problémy, které si způsobil sám.

Stroj, který přestal podávat pravdivá hlášení

Vedle uznání Číny jako rovnocenné mocnosti Spojeným státům stojí nová společenská dohoda ještě na druhém, nebezpečnějším příslibu – Taiwanu.

Xi Jinping v tomto směru zašel podle Shena Ming-Shiha dál než jeho předchůdci, když ostrov přímo spojil s hlavním posláním čínského režimu, kterým je národní obrození.

Ve svém projevu v roce 2019 označil „znovusjednocení“ za nezbytnou podmínku národního obrození, prohlásil, že tuto otázku nelze „předávat z generace na generaci“, a označil sjednocení za nevyhnutelné.

Při listopadovém telefonátu s Donaldem Trumpem pak podle čínského záznamu zašel ještě dál, když „návrat Taiwanu k Číně“ označil za součást poválečného mezinárodního uspořádání.

To, zda by Čína skutečně dokázala ostrov obsadit – a zda by Xi Jinping vůbec věděl, pokud by toho schopna nebyla – závisí podle Sheng Xue na stejném mechanismu, který vytváří náladu ve společnosti. Tento mechanismus už totiž podle ní nepředává nejvyššímu vedení nepříjemné informace.

„Jakmile systém přestane tolerovat nesouhlas, dostávají se k nejvyššímu vedení pouze zprávy o vítězství, přefiltrované vrstvu po vrstvě,“ říká. Rozhodnutí založená na takových informacích pak podle ní „nevyhnutelně povedou ke strategickým chybným úsudkům“.

Podle Chena spočívá největší riziko právě v armádě, kterou by čínský prezident potřeboval pro jakýkoli pokus o ovládnutí Taiwanu.

Od roku 2022 bylo podle údajů Centra pro strategická a mezinárodní studia z funkcí odstraněno nebo zmizelo z veřejnosti více než 100 nejvýše postavených důstojníků Čínské lidové osvobozenecké armády. Většinu z nich přitom do funkcí sám povýšil Xi Jinping.

Ze šesti generálů, které Xi v roce 2022 jmenoval do Ústřední vojenské komise, zůstal ve funkci už jen jediný. Naposledy byli letos v lednu odvoláni její místopředseda Zhang Youxia a náčelník Spojeného štábu Liu Zhenli.

Podle Chena tyto čistky nevytvořily sebevědomou armádu, ale armádu ochromenou strachem.

Podle Chena Pokonga sama armáda dospěla k závěru, že disponuje pouze „falešnou bojeschopností“. Právě tímto výrazem se podle něj navzájem častovali soupeřící generálové před svým pádem. Poukazuje na cvičení Čínské lidové osvobozenecké armády v okolí Taiwanu, při nichž podle něj rakety míjely své cíle, i na ticho, které následovalo po lednových čistkách. „Ani jedna složka ozbrojených sil, ani jedno velitelství bojového okruhu nevystoupilo na podporu,“ vysvětluje. Kampaň odsuzující sesazené důstojníky navíc „skončila už po třech dnech“.

Shen Ming-Shih pochybuje, že by armáda vůbec uposlechla rozkaz obětovat život za tento cíl. Pád Zhang Youxia podle něj „umožnil ozbrojeným silám poznat pravou tvář Xi Jinpinga“.

Jeho závěr je jednoznačný: „Bez spravedlivého důvodu k válce o Taianský průliv nemusí Čínská lidová osvobozenecká armáda uposlechnout rozkazy Xi Jinpinga a vydat se na smrt – zvláště tváří v tvář vojenské převaze Spojených států.“

Okno příležitosti se uzavírá

Proti Pekingu pracuje také čas.

Čína podle Chena „stárne dříve, než zbohatne“ – je jako vyhublý velbloud, který je sice stále větší než kůň, ale rychle směřuje k osudu Venezuely nebo Zimbabwe. Tento vývoj podle něj „zaskočil okolní svět mnohem víc, než kdokoli očekával“.

Podle Sheng Xue však může právě tento úpadek učinit Peking nebezpečnějším, nikoli slabším. Režim, který cítí, že vrchol jeho moci se rychle blíží, „bývá často agresivnější než režim, jehož síla postupně roste,“ uvádí. Za období největšího rizika označila přibližně roky 2027 až počátek 30. let, kdy čínské vojenské posilování vyvrcholí právě ve chvíli, kdy se naplno projeví hospodářský a demografický úpadek země.

V jejím pohledu představuje vůdce zahnaný do kouta slábnoucí ekonomikou a nacionalistickým příslibem, na němž založil svou vládu, ten nejméně předvídatelný typ politika.

„Xi Jinping se dostal do situace, kdy stojí zády ke zdi,“ uvedla. „Možnost, že se přesto rozhodne pro riskantní hazard, proto stále existuje.“

Na této reportáži se podílel také Gu Xiaohua.

–ete–