Komentář
S počátky samostatných Spojených států amerických se pojí i dopis prvního amerického prezidenta George Washingtona, který 21. srpna 1790 poslal židovské kongregaci v Newportu na Rhode Islandu, konkrétně jejímu vůdci Mosesovi Seixasovi.
Odpovídá tím na dopis Seixase ze dne 17. srpna 1790, v němž si prezidentovi pochvaluje výhody, které jeho židovská komunita získala díky nové ústavě. Vyjádřil v něm hlubokou vděčnost a prezidenta Washingtona přirovnal k biblickým postavám – k vyvolenému vůdci, kterého Bůh chrání v boji za svobodu. (Bůh chránil krále Davida před nepřáteli. Stejný Bůh podle Seixase chránil Washingtona během americké války za nezávislost.)
Washington reagoval krátkým, ale silným dopisem, v němž vyjádřil trvalý závazek Ameriky k principu tolerance a svobody svědomí: „… Všichni mají stejnou svobodu svědomí i stejná občanská práva a výsady. Již se nemluví o toleranci, jako by to bylo díky shovívavosti jedné skupiny lidí, že jiná může vykonávat svá vrozená přirozená práva. Vláda Spojených států, která neschvaluje bigotnost ani nepodporuje pronásledování, vyžaduje pouze to, aby všichni, kdo žijí pod její ochranou, plnili své povinnosti dobrých občanů a při každé příležitosti jí poskytovali svou účinnou podporu …“
Washington americkým Židům sděluje, že náboženská svoboda není milost nebo laskavost většiny vůči menšině, ale nezadatelné přirozené právo každého člověka.
Washington se jménem vlády Spojených států zavazuje chránit (nejen) Židy, aby mohli nerušeně vykonávat své náboženství, a potrestat každého, kdo je bude v tom rušit. Washington tak reaguje na nesčetné pogromy, kterými Židé ve své pětitisícileté historii prošli.
Dopis George Washingtona z roku 1790 je v evropském kontextu té doby zcela mimořádný.
Ve většině Evropy byli Židé na konci 18. století občany druhé kategorie. Čelili omezením při usazování, výkonu povolání, vlastnictví majetku, vstupu do cechů, studiu i zastávání veřejných funkcí. Židé tehdejší Evropy často podléhali speciálním zákonům. Mnozí museli získat zvláštní oprávnění ke sňatku, stěhování apod. Z tohoto hlediska je přístup americké vlády mimořádně lidský a právně pokrokový.
Židé a Američané jsou tedy v rámci Spojených států spojeni už od počátku vzniku státu. Dopis Seixase a odpověď Washingtona jsou zcela mimořádné a slavné zejména kvůli té části, která se týká závazku vlády nepomáhat pronásledování Židů.
V Evropě a zejména v Ruském impériu byly pogromy často tolerovány nebo nedostatečně potlačovány státní mocí, někdy se na nich podílely i místní úřady. Ve Spojených státech byly protižidovské útoky trestnými činy jednotlivců nebo davů, nikoli oficiální politikou vlády. Federální ani státní vláda nikdy nepřijala politiku organizovaného pronásledování Židů srovnatelnou s evropskými pogromy („vláda nebude poskytovat bigotnosti žádné schválení a pronásledování žádnou pomoc“).
Zajímavé na této komunikaci je také to, že tu část závazku vlády neposkytnout bigotnosti a pronásledování (Židů) žádnou pomoc poprvé použil Seixas. Washington ji stylisticky upravil a učinil slavnou.
To znamená, že část výroku, která je dnes nejčastěji citována jako Washingtonova, pochází původně od Seixase. Washington ji převzal a svým prezidentským dopisem jí propůjčil autoritu oficiálního vyjádření vlády Spojených států.
Svědectví o mimořádném postavení Židů tak poskytl nejen Bůh v Písmu svatém, ale i Spojené státy americké prostřednictvím legendárního dopisu svého prvního prezidenta.
Co se týče volebních preferencí amerických Židů, situace je dlouhodobě jasná. Většinově volí Demokratickou stranu v poměru přibližně 70 : 30. Patří tak mezi nejspolehlivější demokratické voličské skupiny v USA, i když zdaleka nejsou monolitem.
Ve volbách 2024 získala Kamala Harris odhadem 66–71 % židovských hlasů, zatímco Donald J. Trump 26–32 %. Šlo o nejvyšší republikánský zisk mezi Židy od roku 1984 (Ronald Reagan).
Ortodoxní Židé (malá, ale rostoucí skupina) volí převážně republikány (kolem 70–75 %). Naopak reformní a sekulární Židé (většina) zůstávají silně demokraticky orientovaní (70–85 %).
Přesto došlo v roce 2024 k posunu směrem k republikánům – Trump si oproti roku 2020 polepšil přibližně o 4–6 procentních bodů. Jedná se o nejvýraznější posun židovských voličů k republikánům za poslední desetiletí.
Hlavním důvodem levicové orientace většiny amerických Židů je židovská tradice, která klade velký důraz na sociální spravedlnost, pomoc chudým a boj proti nespravedlnosti (tikkun olam). Tyto hodnoty se dobře shodují s liberální agendou Demokratické strany.
Většina amerických Židů je sekulární a zastává liberální sociální postoje.
Američtí Židé navíc vidí v silném oddělení církve od státu záruku své bezpečnosti. Obávají se, že „příliš křesťanská“ Amerika by mohla vést k jejich budoucímu pronásledování. Výjimkou jsou ortodoxní Židé, kteří sdílejí s evangelikální pravicí mnoho konzervativních hodnot – tradiční pohled na rodinu, odmítání „woke“ progresivismu, silnou podporu Izraele a ochotu spolupracovat s křesťany, kteří je vnímají jako Boží vyvolený lid.
Zásadní rozdíl existuje mezi americkými a izraelskými Židy.
Izraelští Židé žijí v židovském státě obklopeném nepřáteli, proto je pro ně prioritou bezpečnost, teritoriální kontrola a silná armáda. Z toho důvodu tam dlouhodobě dominuje pravice (Likud a náboženský sionismus).
Izraelští Židé se většinou řadí do politického středu nebo napravo, zatímco američtí do středu nebo nalevo. Izraelci jsou také skeptičtější k mírovému procesu a dvoustátnímu řešení. To vede k rostoucímu odcizení obou komunit.
Mnozí američtí Židé kritizují izraelskou vládu Benjamina Netanyahua, zatímco mnozí Izraelci považují americké Židy za odtržené od reality.
Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autora a nemusejí odrážet stanoviska Epoch Times.
