Před více než sedmi stoletími se v srdci středověké Indie odehrál příběh, který zní spíše jako legenda. Aby zachránila dynastii, musela se princezna vzdát své identity, obléknout mužskou zbroj a začít žít jako princ. Tou ženou byla Rudrama Devi, jedna z mála panovnic indické historie, která ve 13. století pevnou rukou vládla Kakatíjské říši po více než třicet let.
Aby vůbec mohla usednout na trůn, podstoupila starobylý rituál Putrikā, při kterém ji otec oficiálně prohlásil za svého syna. Přestože pak patřila k nejvýznamnějším postavám své doby, v historických kronikách dodnes zůstává tak trochu skryta mezi řádky, často schovaná pod mužským jménem a titulem Maharaja.
Kdo byla tato fascinující žena, která dokázala přepsat pravidla mocných a získat si srdce svých poddaných? Kde začíná její neuvěřitelný život a v jakém okamžiku se její stopa definitivně ztrácí v prachu dějin?
Jak se z princezny stal princ
Píše se rok 1262 a na trůn Kakatíjské říše v jižní a střední Indii usedá nová panovnice. Je jí princezna Rudrama Devi, známá také jako Rudramba. Její otec, král Ganapati déva, právě utrpěl těžkou porážku ve válce s jižní dynastií Pandyů a byl nucen předat moc. Protože neměl legitimní syny, kteří by po něm království převzali, padla volba na jeho dceru.
Aby však společnost ženu na trůně přijala, musela Rudrama podstoupit starobylý rituál zvaný Putrikā. Během něj byla oficiálně prohlášena za syna a přijala mužský titul Maharaja. Už od raného dětství tak byla nucena nosit chlapecké oblečení, skrývat svou pravou identitu a podstupovat tvrdý vojenský i politický výcvik, aby se jednou mohla stát příštím králem.
Trůn pro princeznu?
Mnoha vlivným šlechtickým rodům se myšlenka ženy na trůně vůbec nelíbila a mladá panovnice musela okamžitě čelit četným útokům. Největší hrozba přišla z její vlastní rodiny. Harihara a Murari Deva, královi nemanželští synové a Rudramini nevlastní bratři, kteří si jako muži dělali na korunu nárok, vyvolali vzpouru.
Podle dochovaných pramenů se jim podařilo dobýt hlavní město Warangal a Rudramu z něj vyhnat. Královna se ale nevzdala. Shromáždila své věrné stoupence, podnikla drtivý protiútok, pevnost dobyla zpět a oba vzbouřené bratry, kteří usilovali o trůn, zneškodnila.
Aby svou pozici na trůně definitivně upevnila, vsadila také na politický sňatek. Provdala se za Virabhadru z rodu Chálukjovců. Toto spojenectví s mocnou dynastií jí přineslo klíčové spojence a pojistilo jí klid pro vládnutí. Z tohoto manželství vzešly tři dcery.
Panovnice, která bořila kasty
Rudrama Devi sice přijala roli krále a z rituálních důvodů se občas objevovala v mužském oděvu, své ženství však nikdy neskrývala. Její poddaní dobře věděli, že jim vládne žena. Svědčí o tom i dochované dobové plastiky a reliéfy.
Podle archeologa D. Kanny Babua její tehdejší portréty záměrně zdůrazňovaly typicky ženské rysy: „Zobrazují její jemnou ženskou tvář, oválné líce, široké oči, štíhlý nos a něžné rty.“
Jako žena na trůně přinesla do tehdejšího světa i zcela nový pohled na společnost. V indickém kastovním systému se zapsala jako reformátorka, která jmenovala do významných armádních a úřednických pozic i lidi z nižších společenských vrstev, pokud prokázali schopnosti a věrnost.
Její hluboká filozofie lidskosti a rovnosti se připisuje slavnému výroku, který se jí často připisuje: „Když považujeme děti, které pily mateřské mléko stejné ženy, za sourozence, proč bychom nemohli přijmout všechny občany, kteří pijí vodu ze stejné řeky, jako bratry a sestry?“
Královna v brnění
Nástup Rudramy Devi na trůn provázely bouřlivé protesty a neshody. Sousední znepřátelení vládci, jako byli Yadavové z Devagiri, Gangové z Kalingy nebo Pandyové z tamilského regionu, v ní viděli slabého panovníka.
Když vojska království Yadava zaútočila na její hlavní město Warangal, Rudrama Devi osobně vedla armádu do boje. Po patnácti dnech tvrdého obléhání nepřítele nejen odrazila, ale hnala armádu až k jejich vlastnímu hlavnímu městu Devagiri, kde vládnoucího krále Mahadevu definitivně porazila a donutila ho zaplatit obrovské válečné výkupné.
Na paměť tohoto velkolepého vítězství přijala hrdý titul Rāya-gaja-kesarī, což v překladu znamená „lev mezi sloními králi“.
V chrámu Svajambhú ve Warangalu pak nechala postavit pamětní pavilon. Zde se namísto skromné panovnice nechala vytesat jako hrdá bojovnice s mečem a štítem v ruce, která jede na hřbetě lva. Tento obraz v poddaných evokoval hinduistickou bohyni války Durgu.
Svědectví Marca Pola
V historických pramenech o indické královně dodnes najdeme řadu nejasností. Jedním z nejzajímavějších, ale zároveň nejrozporuplnějších svědectví jsou zápisky benátského mořeplavce Marca Pola, který Kakatíjské království navštívil kolem roku 1293.
Kvůli složitosti tehdejších ceremonií a záměně mužských a ženských rolí u dvora Marco Polo ve svém cestopise uvedl, že Rudrama Devi byla manželkou předchozího krále Ganapatiho, a nikoliv jeho dcerou.
I přes tento omyl však slavný Evropan nešetřil chválou na její adresu. Popsal ji jako ženu mimořádné inteligence, hlubokého smyslu pro spravedlnost a jako panovnici, kterou její lid bezmezně miloval.
Byl také ohromen prosperitou její země. Zaznamenal, že královna skvěle spravuje státní finance, podporuje obchod a vládne říši, která produkuje ty nejjemnější textilie na světě, jež svým vzhledem připomínaly pavučiny.
Poslední bitva a prach dějin
Teprve nedávné archeologické nálezy nápisů ve vesnici Chandupatla přinesly historikům chybějící skládačku konce indické královny. V listopadu roku 1289, ve věku kolem úctyhodných sedmdesáti let, vyrazila Rudrama Devi do své poslední bitvy. Jednalo se o vzpouru jejího vlastního poddaného, feudálního náčelníka jménem Ambadeva. Královna, která celý život úspěšně bránila své území, v tomto střetu pravděpodobně padla po boku svého věrného generála Mallikarjuny.
Ještě před svou smrtí však stihla zajistit budoucnost říše. Protože neměla syny, adoptovala svého vnuka Prataparudru, kterého sama vychovala a připravila na roli panovníka. Dynastie tak mohla bezpečně pokračovat.
Příběh Rudramy Devi se na dlouhá staletí téměř ztratil mezi historickými řádky, často skrytý za mužskými tituly králů. Dnes se však tato indická královna, která musela žít jako princ, vrací na světlo. Nejen jako odvážná bojovnice v brnění, ale především jako osvícená vládkyně, která dokázala, že spravedlnost a moudrost neznají hranice pohlaví.
