13. července 2026 doplněna reakce soudce Igora Krajdla.
Během letos pořádaného odborného semináře v Poslanecké sněmovně mi dokumentaristka Zuzana Piussi představila muže, kterého jsem do té doby neznal. Hned na místě mi dal do ruky tři složky a poté zaslal několik e-mailů s řadou příloh o svém případu.
Byl to Robert Pešat (56 let), odsouzený za „ublížení na zdraví s následkem smrti“ partnerky. Podle něj se ale v opilosti zhroutila vedle postele tak, že hlavou narazila na podlahu, čímž si způsobila zranění, které vedlo k vnitřnímu krvácení. Nikdo u toho nebyl, nejsou žádní svědci, a proto chtěl vypovídat na detektoru lži.
U soudního líčení trval na tom, že partnerka zemřela v důsledku pádu, soud ale jeho výpovědi neuvěřil. Přitížil mu posudek ostravských soudních znalců Margity Smatanové a Marka Dokoupila. Soudce Igor Krajdl dodnes prohlašuje, že ho v roce 2012 poslal na 14 do vězení, protože obviněný nedodal posudek, který by uváděl, „že mohla spadnout na hlavu bez toho, aniž by si narušila kožní kryt“, a že detektor lži nemůže být u soudu použit jako důkaz.
Po propuštění již několik let bojuje za očištění svého jména. Rozesílá dopisy představitelům Ministerstva spravedlnosti, Státního zastupitelství a pokouší se žít se stigmatem odsouzeného vraha. Nadchla ho výzva ministra Tejce ohledně opatření k odhalování „nekvalitních či zmanipulovaných“ znaleckých posudků, ale naději záhy ztratil.
Chtěl bych vyprávět svůj příběh, protože ty články, které o mě napsali…. když jsem si je přečetl, nedivím se, že lidi dávali ode mě ruce pryč.
— Robert Pešat
Po podrobnějším seznámení s případem jsme vedli několik telefonních rozhovorů mezi 26. červnem a 10. červencem, během nichž mi vyprávěl svůj příběh a prozradil i skutečnost, která před soudem dosud nezazněla.
Jak jste na tom právě teď?
Po výrocích ministra Tejce o tom, že by soudci a státní zástupci měli nést hmotnou odpovědnost za svojí práci, jsem měl naději, že můj případ ministerstvo s novým vedením přezkoumá. Ministr doslova vyzýval, aby se mu ozvali lidé, kteří se domnívají, že kvůli vadnému posudku soudního znalce bylo v trestní věci vydáno nezákonné soudní rozhodnutí. Ale potom mi přišel dopis od Ministerstva spravedlnosti, že pokud nedodám nějaké nové skutečnosti, nebude ministr v mém případu podávat stížnost pro porušení zákona. Dorazilo mě to, protože navíc jsem byl v té době bez práce, kvůli zdravotním problémům, a dopis mi vzal naději do budoucna, že se mi podaří očistit svoje jméno.
V těch dnech mne navštívila režisérka Zuzana Piussi a natáčeli jsme na kameru. Řekl jsem jí, že je dokumentaristka, tak ať točí, kam až může člověka justice dohnat. Potom mi další den svitla naděje na novou práci. Dělám všechno pro to, abych mohl dál normálně žít, ale musím vyřešit to, co mi udělali.
Říkáte, že jste přišel o práci. Co jste vlastně dělal po odchodu z vězení?
Pustili mě po osmi letech v roce 2020. Pracoval jsem ve skladu a potom rozvážel náhradní autodíly a rozvážel pečivo do června 2024. Problém byl, že to byla noční práce a přes den jsem nemohl usnout, nepomáhaly mi ani prášky na spaní. Z dlouhodobého hlediska mi to začalo dělat problémy a začaly se u mě projevovat zdravotní komplikace. Bolesti zad, nemoc kůže, střádalo se to asi rok. Přicházelo to, a po medikaci, krémech nebo tabletkách to zase odcházelo. Všechna vyšetření mi napovídala, že je příčina psychická.
Byl jsem na nemocenské, musel jsem si upravit jídelníček, zjistili u mě alergii na kravské mléko. Už když jsem přišel z vězení, tak jsem se zaměřil na zdravý životní sil, abych vydržel ten nápor, co jsem tušil, že mě čeká, ani jsem nepil alkohol… během vězení jsem zhubl třicet pět kilo. Po skončení nemocenské mě čekal Úřad práce, několikrát jsem se pokoušel získat zaměstnání, ale to bylo takové… dnes stačí každému napsat do Googlu „Robert Pešat“ a každý personalista si to rychle zjistí.
Když vás takhle očerní… já když jsem si o sobě ty články zpětně, ve vězení nebo po vězení, přečetl, tak se nedivím, že lidi dávali ode mě ruce pryč. Řeknu na rovinu, kdybych tohle četl o někom jiném, také bych od něj asi dal ruce pryč. Takže jim to vůbec nemám za zlé. Nikomu nic nevyčítám. Ale obdivuji každého a děkuji každému, kdo mi do vězení napsal, protože mi nejenom pomáhal pozvedat psychický stav, ale i mi pomáhal dostat se dřív domů.
Jak ovlivnil soudní proces vaší rodinu?
Už před vynesení rozsudku byl na tom tatínek hodně špatně. Poprvé jsem ho viděl takhle plakat. Když přišel za mnou, měl úplně červené oči. Já nenávidím…
… když u mě byla včera Zuzana Piussi, tak mě vzala k pastorům, zařídila takovou schůzku, vyprávěli mi, jak bych se měl zbavit té tíže, jak odpustit soudci Krajdlovi, státní zástupkyni Bilíkové, tak se to učím a snažím se už k jejím jménům nedávat nic takového, aby to byli zlí lidé.
Nebýt soudce, tak by tatínek nezemřel, protože bych byl na svobodě, postaral bych se o něj i po té psychické stránce. Když měl nějaké zdravotní problémy, tak jsem ho odvezl do nemocnice. Podle mě neumřel stářím, umřel díky rozhodnutí soudce. Tak to vnímám. Soudce přislíbil při hlavním líčení, že přizve revizního znalce ale místo toho vynesl rozsudek a neproběhla ani rekonstrukce na místě činu.
Pastoři mi vyprávěli, jak bych se měl zbavit té tíže, jak odpustit soudci, státní zástupkyni, tak se to učím…
— Robert Pešat
Jaké jsou vaše vzpomínky na vězení?
Když jsem nastoupil do vězení, přečetl jsem si vězeňský řád. Chtěl jsem vědět, jak se můžu co nejrychleji dostat ven, abych mohl napravit tu křivdu, kterou mi způsobili. Přečetl jsem si, že samozřejmě musíte plnit všechny podmínky, udržovat během vězení vztahy s rodinou a přáteli, a také projít různými tipy vězení od déčka, přes céčko, béčko a možná i áčko.
Ta písmena označují, jak moc jsou ty věznice hlídané. Déčko je nejvíc střežené. Prošel jsem na vlastní žádost věznice od Valdic přes Pardubice, Heřmanice a Karvinou. V roce 2018 jsem podal žádost o obnovu soudního procesu, kde v můj prospěch promluvili nový soudní znalci a neurochirurg, přesto soudce obnovu nepovolil. V roce 2020 jsem požádal o propuštění na podmínku, protože jsem už prošel dvě třetiny vyměřeného trestu.
Co se podle vás stalo? Proč Katka zemřela?
Přečtěte si zápis z mého rozhovoru se soudcem Krajdlem (informativní výslech: zápis | zvukový záznam) u Krajského soudu v Ostravě v říjnu 2021. Vyprávím tam přesně, co se z mého pohledu stalo. Katka v té době už několik dní pila, byla alkoholička. Přišla po půlnoci k posteli, postavila se zády k posteli, opilá, to jsem už poznal podle chůze. Hlavně už pila od pátku nebo od soboty, takže vlastně už nějaké 3, 4 dny. Postavila se zády k posteli s tím, že prostě padne do postele. Zničehonic udělala úkrok doleva a padla tak, že zůstala ležet mezi postelí, stěnou a nočním stolkem. Neřekla ani „au“. Já jsem se přes tu postel nahnul, a když nevstávala vytáhl jsem jí nahoru.
To se stalo v noci z 30. dubna na 1. května. Zemřela 4. května odpoledne.
Ráno 1. května jsem jí dával kázání, že se v noci málem zabila, že už toho mám dost a že by si taky měla zajít na vyšetření, protože podobný pád na hlavu absolvovala několik týdnů předtím. Tehdy ji opět opilou odvezla záchranka, protože ztratila vědomí. Vyšetřili ji a odvezli potom na záchytku.
Později jsem od znalců zjistil, že její chování a stav ukazovaly na příznaky otřesu mozku, a že krvácení do hlavy může probíhat několik dní.
— Robert Pešat
Později jsem od znalců zjistil, že její chování a stav ukazovaly na příznaky otřesu mozku. Zvracela a potom jsem jí vzal ven na procházku. Šli jsme kolem hornické polikliniky, odmítla navštívit nemocnici, tak jsem ji vzal, protože si chtěla zkusit dát pivo, jak už to u takových alkoholiků bývá, vzal jsem ji do restaurace Sokolovna. Přišla tam k ní zdravotní sestra v důchodu, prohmatávala ji hlavu, o něčem se bavili. Chtěl jsem jí předvolat k výslechu, koncipient se nabídl, že ji vyhledá, ale moje obhájkyně ex offo to zamítla. Neměl jsem žádné právní zkušenosti a nevěděl jsem, co můžu a co nemůžu dělat.
Katka pivo nedopila, šli jsme domů kde začala znova pít. Ve čtvrtek 3. května jsem zašel 600 metrů od domu do obchodu, kde jsem někdy nakupoval, dobře mě tam znali a shodou okolností jsem s nimi o tom pádu hovořil. Policie do toho krámu ani nedošla ověřit, jestli je moje výpověď pravdivá.
Mě jako laika v tu dobu nenapadlo, že může krvácení do hlavy probíhat několik dní. Na to jsem byl upozorněn až potom
soudními znalci. Káča umřela ve spánku v noci ze 3. na 4. května.
Na žádost obhajoby Roberta Pešata vyhotovili posudky a stanovisko soudní znalci a docent neurochirurgie. Neurochirurg se věnoval krevní sraženině v hlavě zesnulé. Znalci se věnovali otázce obsahu alkoholu v krvi obviněného nebo otázce zranění a příčině smrti zesnulé Kateřiny Štréblové.
Znalecké posudky:
MUDr. Zdeněk Krejzlík Csc. (posudek) – soudní lékařství (Hlavní líčení)
MUDr. Zdeněk Šňupárek a MUDr. Václav Horák (posudek – část 1, část 2, část 3) – soudní lékařství (Žádost o obnovu)
Stanovisko:
doc. MUDr. Pavel Netuka, Ph.D. (stanovisko) – neurochirurgie (Žádost o obnovu)
……………………………………………….
Na straně obžaloby stojí posudek dvou ostravských soudních znalců, který konstatoval „úrazový otok mozku“ a „nitrolební krvácení“. Znalci však prohlásili, že smrt nastala v „důsledku napadení druhou osobou“.
Znalecký posudek:
MUDr. Marek Dokoupil, MBA a MUDr. Margita Smatanová (posudek – část 1, část 2) – soudní lékařství
Co jste udělal, když jste zjistil, že je vaše partnerka v ohrožení života?
Oba jsme seděli a usnuli na pohovce v obýváku. Já jsem se probudil, v kolik hodin nevím, a uviděl jsem, že má Kača u pusy pěnu. Protože jsem ji v posledním týdnu našel dvakrát ležet ve zvratcích, tak mě napadlo, že se dusí zvratky. Tak jsem ji nadzvedl a začal s ní třepat, podíval jsem se do pusy, ale nic tam neměla, byla tam jen pěna. Vytušil jsem, že je nějaký problém, protože měla i namodralé rty, tak jsem volal záchranku.
Záchranku jsem volal třikrát. Tvrdili mi, že Sadová jedna, kde jsme bydleli, neexistuje, což je na záznamu. (Redakce dostala záznamy volání k dispozici.) Přijeli až na třetí volání, ale to už jsem zkolaboval.
Jak to myslíte zkolaboval?
Kača pila už celý týden a já jsem musel být v pozoru, to si neumí nikdo představit, kdo nežije s alkoholikem… pořád jsem byl ve stresu, celý týden. Pak jsem ji našel na gauči a musel volat třikrát záchranku… Když jsem jim volal už potřetí, tak jsem byl už úplně psychicky na dně, zavěsil jsem…
…a teď vám prozradím přesně, proč jsem měl v tu chvíli tak velký objem alkoholu v krvi.
Nalil jsem si whiskovku, ale ne tu klasickou, ale tu velkou těžkou whiskovku. Do plna jsem to nalil a vypil jsem to na ex. Pak už si nepamatuji nic a probudil jsem se až v cele předběžného zadržení.
To je celkem bizarní situace. A jak se k vám dostala záchranka, když vy jste po přivolání pomoci zkolaboval?
Museli vyrazit dveře a našli nás tam oba. Káča byla mrtvá, já opilý a v bezvědomí.
Proč jste o té sklenici na ex nemluvil před soudem?
Soudní znalec Dokoupil a státní zástupkyně vykonstruovali příběh o tom, že jsem Káču zmlátil a v důsledku toho zemřela. Celé moje obvinění je postavené na znaleckém posudku Smatanové a Dokoupila. (Požádali jsme soudní znalce o komentář)
Státní zástupkyně tvrdila, že jsem ji mlátil „pěstmi, lokty, koleny, chodidly, tupým předmětem, to všechno kombinovaně až velkou intenzitou síly do hlavy“… do hlavy, chápete, vyprávěla o úderech směřovaných do hlavy a Káča neměla ve tváři žádné zlomeniny, neměla ani zlomenou kůstku v nose, vyražený zub, nic. A přitom podle státní zástupkyně měla utrpět tak brutální údery. Já měl v té době 120 kilo a Kača 40. Asi chápete, co by takový (vykonstruovaný) střet musel způsobit.
Z toho všeho mě před soudem obvinila a pak řekla: „A pak jste viděl, co jste způsobil, tak jste si nalil velkého panáka a vypil jste ho.“ Já jsem z toho byl v šoku, jako by u mě doma měla kameru. V tu chvíli jsem nebyl schopen si srovnat myšlenky a říct jí, že ačkoliv ve zbytku svých tvrzení si celou událost vymyslela, tak se náhodou trefila, že jsem si skutečně nalil plnou whiskovku a vypil ji. Vypil jsem ji ze zoufalství, ne protože jsem něco spáchal.
Chápete mě? Měl jsem v tu chvíli strach, že kdybych řekl: „Máte pravdu“, tak bych legitimizoval všechny její předešlé lži. Jestli mi rozumíte, v tu chvíli pro mě říct na její prohlášení „ano“ znamenalo, že bych tím potvrdil její tvrzení proti mě. Byla smyšlená, ale bál jsem se, že by řekla: „vidíte, říká, že je to pravda, takže všechno, co jsem řekla, je pravda“. V tu chvíli jsem to celé tvrzení odmítl, a s tím i tu skutečnost, že jsem si nalil sklenici alkoholu a vypil ji na ex.
Proč jste s partnerkou stále žil, když byla alkoholička a přinášelo vám to tolik problémů?
Seznámili jsme se náhodou na oslavě v nějakém nočním baru. Ona bydlela s přítelem, s nímž se už rozcházela. Ona byla hezká, byla takový smíšek, se kterým jsem se hodně nasmál. Byl to ale nezávazný vztah, měl jsem se stěhovat do Prahy, od začátku to věděla, ale asi pět dní před mým odjezdem mi zavolala, že ji přítel vyhodil i s Danečkem, devítiměsíčním dítětem. A že jede ke mně. Říkal jsem jí, ať nejezdí, že nemám doma ani pračku, a za 4 dny odjíždím do Prahy. Stejně přijela, měla v ruce malé dítě a já jsem nebyl schopen jí říct, že ji nepustím k sobě do bytu.
Tak jsme spolu začali žít. Danečka jsem si zamiloval. Jenomže zatímco já jsem si dal alkohol o víkendu, ona si každý večer otevřela pivo. Často jsme se kvůli tomu hádali, někdy byla v opilosti agresivní. Několikrát jsem ji poslal z domu a zase přijal. Třikrát jsem ji poslal na léčení do protialkoholických programů.
Nakonec jsem ji vystěhoval, žila v bytě po své babičce, finančně jsem ji podporoval, ale ona neplatila služby a nakonec se musela přestěhovat ke svojí matce a dítě jí sociálka odebrala a dala ho k výchově jeho otci. Káča mě občas navštěvovala a já jsem se odstěhoval do Ostravy, abych ji už nemusel potkávat a také kvůli práci.
Buď tomu člověku pomůžete se z toho dostat, nebo to skončí tak, že mu pomáháte, a on vás stáhne sebou.
— Robert Pešat
Stalo se mi osudným, že jsem jednou jel od rodičů přes Havířov a zastavil autem před bankou. Když jsem to tam vyřídil a vyšel ven, stála Káča před autem a prosila mě o pomoc, že jsem jediný, kdo jí může pomoci. Tak jsem ji vzal do auta, po cestě jsme se bavili o tom, jak je na tom a zazvonil mi telefon. Volala mi policie, že hledají Katku, protože se měla dostavit k výslechu, že se zapletla do nějaké rvačky. A to bylo pro mě znamení, abych se od ní už konečně distancoval, ale přemluvila mě. Chtěl jsem jí pomoc. Když byla střízlivá, tak to byl takový smíšek, s nikým jsem se tak nenasmál. Jsem prostě opatrovnický tip, nechal jsem se využívat.
Ke mně do Ostravy se nastěhovala asi v roce 2010. Vzal jsem ji k sobě pod podmínkou, že podstoupí minimálně půlroční léčení. Myslím, že se to jmenuje Červený dvůr, pro lidi závislé na drogách nebo alkoholu. A protože to stále oddalovala, stále měla nějaký důvod, chtěla zásnuby, pak chtěla svatbu… Na všechno jsem přistoupil, ale na svatbu už ne. Zasnoubil jsem se s ní. Požádal jsem ji v Ostravě na Nové radnici o ruku.
Skončilo to klasicky. Pokud jste četl něco o lidech závislých na drogách, tak tam jsou dvě možnosti. Buď tomu člověku pomůžete a on chce pomoc a pomůžete mu se z toho dostat, nebo to skončí tak, že mu pomáháte a on vás stáhne s sebou. Je to podobné, jako když se někdo topí a vy pro něho skočíte, že ho zachráníte. Buď ho zachráníte, nebo vás ten člověk stáhne s sebou pod vodu.
Protože jsem z toho už byl zoufalý, začal jsem brát antidepresiva, navštěvoval jsem psychiatra, a ta antidepresiva jsem pak někdy kombinoval s alkoholem. To byla cesta k mému rychlému obřímu ztloustnutí na sto dvacet kilo.
Nakonec to dopadlo pro nás oba tragicky.
Děkuji za rozhovor
„Detektor lži“
Robert Pešat prohlásil, že na své straně nemá žádné svědky ani kamerové záznamy, ale pouze „pravdu, kterou může vypovídat“. Proto během soudního procesu žádal o výpověď na polygrafu, policie mu to neumožnila, a tak dodatečně v dubnu 2026 podstoupil za podpory režisérky Zuzany Piussi výpověď během monitorování polygrafem (detektorem lži). Na položené otázky, uvádějící klíčová tvrzení obžaloby, odpovídal „ne“. Polygrafolog nezaznamenal signály, které by nasvědčovaly, že Pešat lže. Polygraf však nemůže být před soudem použit jako důkaz. (Záznam z polygrafu)
