Svatá Anna – chladna zrána, vědí Češi a při svátku svaté Anny pranostiku rádi opakují.
Dívčí jméno Anna, Anička, Andulka, Andulička, Anuška, Ančička se dívkám dávalo a stále dává.
Samotné jméno Anna má hebrejský původ, dá se přepisovat jako Channa nebo Channah. V překladu znamená přibližně milostivá, milá, milostiplná.
Tradiční nositelkou toho jména byla biblická postava, která sice není historicky dobře doložená, avšak náleží k nejuctívanějším ženským postavám křesťanské tradice.
Církví je považována za matku Panny Marie, manželku svatého Jáchyma a babičku Ježíše Krista. A tak zde máme Anninu celou genealogii.
Evangelia vyprávějí o Panně Marii, avšak o jejích rodičích tam nic nenajdeme. Nedochoval se ani židovský nebo římský pramen z 1. století, který by jméno Mariiny matky potvrzoval. Z přísně historického hlediska proto nemůžeme Annino jméno, původ, věk ani jednotlivé události jejího života ověřit.
Nejstarším známým textem, který rodiče Panny Marie zmiňuje jako Jáchyma a Annu, je takzvané Protoevangelium Jakubovo. Vzniklo patrně ve 2. století, tedy nejméně sto let po době, v níž měla Anna žít.
Protože text není součástí Bible a jeho autorem nebyl apoštol Jakub, jak se dílo samo snaží naznačit, nepovažují jej historikové za životopisný nebo očitý pramen, ale za doklad rané křesťanské zbožnosti a za rozvíjející se úctu k Panně Marii.
To však neznamená, že Anna neexistovala nebo se nejmenovala právě tak. Tradice mohla uchovat jak skutečná rodinná jména, tak mohla vytvořit také příběh podle starozákonních vzorů.
Podobných příběhů o rodičích, kterým dlouho nepřicházely děti, se objevuje vícero. Annin příběh se například výrazně podobá vyprávění o Cháně, matce proroka Samuela, která byla dlouho bezdětná, modlila se za dítě a následně je zasvětila Bohu.
Příběh svaté Anny z náboženského hlediska
Podle Jakubova Protoevangelia byli Jáchym a Anna zbožní manželé, kteří dlouhá léta nemohli mít děti. Bezdětnost tehdejší společnost často vnímala jako znamení Boží nepřízně. Proto Jáchym čelil ponížení a se svými stády se uchýlil do samoty, kde se postil a modlil. Anna s lítostí ze své bezdětnosti zůstala doma a prosila Boha, aby jí dopřál potomka podobně jako kdysi Sáře, manželce Abrahámově.
Když jednou Anna seděla v zahradě pod vavřínem a dívala se na ptačí hnízdo s mláďaty, uvědomila si, že i ptáci jsou obdařeni mláďaty, zatímco ona zůstává bez dítěte. Podle vyprávění se jí té chvíli zjevil anděl a zvěstoval jí, že Bůh vyslyšel její modlitbu a že porodí dítě, o němž se bude mluvit po celém světě. Vděčná Anna potom slíbila, že dítě zasvětí Bohu.
Podobné zvěstování obdržel také Jáchym. Vrátil domů a Anna mu šla v ústrety. Marie byla podle tradice počata přirozeným způsobem v manželství Anny a Jáchyma. Pozdější umění tuto událost často zobrazuje jako setkání manželů u Zlaté brány v Jeruzalémě. Anna následně porodila dceru, kterou pojmenovali Maria – česky Marie.
Když byly Marii tři roky, její rodiče ji podle svého slibu odvedli do jeruzalémského chrámu a zasvětili ji službě Bohu. Marie tam měla vyrůstat pod ochranou kněží až do doby, než byla svěřena svatému Josefovi. Tento příběh tvoří základ církevního svátku Uvedení Panny Marie do chrámu, který slaví katolická i pravoslavná tradice.
Náboženský význam příběhu
V křesťanském výkladu představuje Anna především trpělivost, vytrvalou modlitbu a důvěru v Boha. Její dlouhá bezdětnost připomíná starozákonní ženy, jako byly Sára, Ráchel nebo Chána.
Na jejím příběhu můžeme spatřit a chápat, že nový život nevzniká pouze lidským úsilím, ale také jako Boží dar.
Anna je rovněž symbolem mateřství, vytrvalé důvěry v boží vůli a předávání víry mezi generacemi. Prarodiče uchovávají rodinnou paměť, zkušenost, víru a moudrost a předávají je mladším.
Podle náboženské tradice Anna jako matka vychovala Marii k víře, poslušnosti a otevřenosti vůči Bohu. Tím nepřímo připravovala cestu pro narození Krista. Její význam je v pozadí a spočívá v tiché rodinné službě a výchově dítěte.
Úcta ke svaté Anně
Úcta k Anně se nejprve rozšířila ve východním křesťanství. Za vlády císaře Justiniána v 6. století už v Konstantinopoli stál kostel zasvěcený svaté Anně. V západní Evropě její obliba výrazně vzrostla ve vrcholném a pozdním středověku.
V umění se často objevuje motiv nazývaný Anna samotřetí neboli Anna selbdritt: svatá Anna je zobrazena společně se svou dcerou Marií a malým Ježíšem. Obraz tří generací měl zdůraznit skutečné lidství Krista i význam rodinných vztahů. Tento motiv byl mimořádně oblíbený zejména ve střední Evropě.
Katolická církev slaví památku Anny 26. července. Pravoslavná tradice ji označuje jako spravedlivou Annu, matku přesvaté Bohorodice, a připomíná také její zesnutí 25. července.
Přestože z historického hlediska o Anně nemáme jistotu, v náboženském smyslu její příběh symbolicky představuje důvěru, že i dlouhé čekání a zdánlivě nenaplněný život mohou nést smysl.
Anna bývá považována za patronku matek, babiček, manželství, rodin, rodiček a žen, které touží po dítěti.
Anna nenápadně vstoupila do dějin křesťanství a stala se obrazem ženy, která vede svou vírou, mateřstvím a výchovou následující generace.
Při památce svatých Jáchyma a Anny se předčítá biblický citát knihy Sirachovcovy:
„Byli to zbožní lidé, na jejichž ctnosti se nezapomnělo. (…) Jejich jméno žije z pokolení na pokolení.“
