Po desetiletích zabrzděného rozvoje se jaderná energetika stává klíčovou součástí národních energetických strategií. Prudce rostoucí zájem pohání stoupající poptávka po čisté a spolehlivé energii, nutnost zajistit energetickou bezpečnost a vznik nových zdrojů poptávky po elektřině, jako jsou elektrifikace nebo rozšiřování datových center.
Do roku 2050 plánuje rozvoj jaderných kapacit 50 zemí, včetně těch, které dosud žádné nemají, uvádí data Světové jaderné asociace (World Nuclear Association – WNA). Pokud se podaří naplnit avizované plány, celosvětový instalovaný výkon jádra by se více než ztrojnásobil – z dnešních přibližně 400 GW na 1 446 GW v roce 2050.
Ve své poslední analýze Průvodce jadernými investicemi asociace upozorňuje, že aby jaderný průmysl dosáhl ambiciózních cílů, musí projít zásadní proměnou svých schopností, ale také přivést do odvětví soukromý kapitál.
Náklady velké, ale menší než na OZE
V letech 1970 až 1989 se kapacita jaderných elektráren ztrojnásobila ze 100 GWe na 300 GW, uvádí WNA. V té době se stavěly i naše Dukovany a Temelín. Tentokrát má přijít nový, ještě výraznější boom jádra, alespoň podle současných plánů světových vlád. Aby se tyto představy i zhmotnily, asociace odhaduje, že v celém jaderném řetězci bude potřeba do roku 2050 asi 6 bilionů amerických dolarů (přes 127 bilionů Kč), vyjádřeno investičními náklady bez nákladů na financování v cenách roku 2025.
Loni dosáhly investice do jádra ve světě přibližně 80 miliard dolarů. Ke splnění oněch plánů je potřeba v průměru 250 miliard dolarů ročně. Největších investic bude dle očekávání analytiků potřeba mezi lety 2041-2045, přičemž za drtivou většinu jaderného růstu mají být zodpovědné Spojené státy, Rusko, Čína, Francie a Indie.
Komerční atomové reaktory v současnosti provozuje 31 zemí. Do roku 2050 plánuje mít jaderné kapacity 50 zemí.Světová jaderná asociace
Největší část investic, přes 90 procent, podle asociace spolyká výstavba nových reaktorů a provoz těch stávajících. Zbytek připadá na zajištění paliva pro reaktory včetně těžby a obohacování uranu a na dočasné skladování použitého paliva a vyřazování jaderných zařízení z provozu. Výpočty asociace nezahrnují náklady na hlubinná úložiště, kam se jaderný odpad ukládá natrvalo.
WNA poukazuje na to, že doporučené investice do jádra ve výši 250 miliard ročně, jsou daleko menší než 565 miliard dolarů, které svět v roce 2025 investoval dohromady do větrné a solární energetiky.
„Tyto investice [do jádra] by však přinesly nepoměrně větší množství elektřiny. Analýza společnosti EY z roku 2025 uvádí, že každý dolar investovaný do nové jaderné elektrárny by během její životnosti přinesl podle středního odhadu 110 kWh elektřiny. U větrné energetiky činí tento odhad 86 kWh a u solární energetiky 46 kWh,“ uvádí zpráva WNA.
Prostor pro soukromý kapitál
Finanční sektor byl po léta neochotný financovat velké jaderné projekty, protože jádro nebylo považováno za udržitelný a čistý zdroj. To se však v Evropské unii změnilo v roce 2023 a taxonomie nyní uznává jadernou energetiku jako přechodnou činnost, která přispívá ke zmírňování změny klimatu. V praxi to znamená, že jádro lze financovat za stanovených podmínek z veřejných peněz.
Postupně se začaly bořit ledy i jinde. Skupina Světové banky se po několika desetiletích začne znovu angažovat v oblasti jaderné energetiky. V červnu 2025 formalizovala nové partnerství s Mezinárodní agenturou pro atomovou energii (MAAE), čímž dala najevo obnovený zájem mnohostranných rozvojových bank o toto odvětví, poukázala jaderná asociace. Pootočit kurs pomohla podle ní i Deklarace COP28 o ztrojnásobení kapacity jaderné energetiky do roku 2050, jejímž signatářem je i Česká republika.
Ve světě bylo v polovině roku 2026 v provozu 60 jaderných bloků, z toho 6 v České republice. Více než 100 reaktorů je k polovině roku 2026 objednáno nebo se plánuje jejich výstavba.Světová jaderná asociace
Analýza dodává, že v USA daňové úlevy na výrobu elektřiny poskytují dlouhodobou ekonomickou podporu jak provozovaným jaderným elektrárnám, tak těm nově budovaným.
„Tyto signály společně dodávají dodavatelským řetězcům důvěru k investicím do nových kapacit a developerům jaderných projektů poskytují potřebnou jistotu, aby mohli pokračovat v licenčních řízeních a plnění dalších předkomerčních milníků,“ vysvětluje asociace.
Finanční instituce podle ní stále ještě rozvíjejí širší finanční ekosystém pro podporu nových příležitostí v jaderné energetice, aby mohly lépe srovnávat data a hodnotit rizika a výsledky. Přestože dnes většinu investic táhnou vlády ze svých rozpočtů, bez soukromých prostředků nebude možné rozvoj jádra adekvátně rozjet, upozorňuje WNA.
„V mnoha částech světa bude nutné veřejné investice doplnit soukromým kapitálem, aby bylo možné podpořit takový rozsah rozvoje jaderné energetiky, jaký vlády a energetické trhy stále více vyžadují. Věrohodná cesta k běžnému financování na kapitálových trzích je proto praktickou nutností, má-li umožnit kvalifikované finanční rozhodování odpovídající výstavbě celých sérií jaderných zařízení,“ uvádí analýza.
Ve Spojených státech se může stát povinnost financovat výstavbu jaderných zdrojů skutečností pro velké odběratele, jako jsou data centra. Sněmovna reprezentantů minulý týden schválila návrh zákona, podle kterého by provozovatelé datových center mohli mít povinnost poskytnout finanční záruky, které by pokryly náklady na nové zdroje elektřiny, přenosová vedení a související infrastrukturu potřebnou k jejich zásobování. Mohli by také podléhat zvláštním sazbám za elektřinu, jejichž cílem by bylo ochránit stávající zákazníky před tím, aby nesli náklady na modernizaci sítě v případě, že by datové centrum později omezilo provoz nebo od projektu ustoupilo.
Několik amerických technologických gigantů jako Amazon, Meta nebo Google již podepsalo smlouvy s energetickými společnostmi na financování výstavby malých modulárních reaktorů či odběr z nich.
Pro běžné finanční instituce podle WNA nepředstavuje hlavní překážku potřebný objem kapitálu ani ochota přijímat riziko, ale připravenost trhu a dlouhodobý politický závazek. Problémy ve financování jaderné výstavby vidí analytici především ve dvou věcech.
Prvním je financování projektů ve fázi přípravy, například licenčních řízení, inženýrských prací, přípravy lokality a počátečního nákupu vybavení. Tyto činnosti zpravidla nevytvářejí žádné příjmy, z nichž by bylo možné financování splácet a investoři jsou odkázáni na vlastní kapitál, sdílení rizik s dodavateli nebo na počáteční injekci ze státních fondů.
Jako druhý problém vidí financování samotného dodavatelského řetězce. Výrobci a dodavatelé komponentů potřebují provozní kapitál a prostředky na investice do výroby dlouho předtím, než získají potvrzené objednávky. V obou případech navrhuje asociace řešení v podobě podpory od exportní úvěrové agentury nebo podobné vládní instituce nebo záručních nástrojů zaměřených na dodavatele.
Plná verze analýzy má být k dispozici letos v září.
