Oblíbená venkovní dekorace má posvátnou minulost.
Každý rok se po celém světě prodají miliony větrných zvonkoher, jimiž si lidé zdobí zahrady a dotvářejí okolí svých domů. V celosvětovém měřítku dosahuje roční prodej pro domácnosti 12 milionů kusů. Tato uklidňující a melodická venkovní dekorace tvoří běžnou součást předměstských zahrad. Její historie však sahá až ke starověkým civilizacím a koření v duchovních praktikách.
Před tisíci lety plnily rané podoby větrných zvonkoher posvátnou úlohu. Teprve později se staly běžnou součástí zahrad po celém světě.
Život v souladu s přírodou
Větrné zvonkohry vznikly ve starověké Číně kolem roku 3000 př. n. l. Tyto rané výrobky zhotovovali z přírodních materiálů, například z mušlí či bambusu, a nacházely uplatnění v soukromém i veřejném duchovním prostředí.
Větrné zvonkohry, známé jako fengling neboli „větrné zvony“, tvořily důležitou součást feng-šuej – starověkého čínského učení, jehož cílem je prostřednictvím práce s energií vytvářet soulad mezi člověkem a jeho přirozeným okolím. Zavěšovaly se do chrámů, pagod i soukromých domů s vírou, že pomohou zahnat negativní energii a přivést do prostoru energii příznivou, čímž podpoří rovnováhu a životní sílu.
Zahrady představovaly nedílnou součást starověké čínské kultury a větrné zvonkohry pomáhaly v těchto hluboce osobních a posvátných místech vytvářet klidné prostředí.
„Čínské zahrady vznikaly jako místa klidu a rozjímání,“ uvedla společnost Fox Brae, která se specializuje na ruční výrobu větrných zvonkoher. „Uklidňující zvuky zvonkoher pomáhaly navozovat pocit pokoje a vyrovnanosti.“
Používání větrných zvonkoher se rozšířilo po celé Asii a získalo značnou oblibu i v dalších zemích, například v Indii a Japonsku. S rostoucí popularitou lidé nacházeli nové způsoby, jak je začlenit do každodenního života. Jeden z jejich účelů byl spíše praktický než duchovní – ochrana před škůdci.
V mnoha asijských zemích převládaly zemědělské komunity. Rolníci si uvědomili, že zatímco lidem připadají melodické zvuky zvonkoher uklidňující, na zvířata mohou působit opačně. Začali je proto používat k odhánění ptáků a dalších drobných živočichů, kteří poškozovali úrodu.
Když Římané kolem 1. století n. l. začali vyrábět vlastní verze větrných zvonkoher, našli pro tuto praktickou dekoraci další využití.
Společenský účel
Římané označovali větrné zvonkohry slovem tintinnabula, latinským výrazem pro malé melodické zvonky. Vyráběli je převážně z bronzu, na některé části však používali i jiné kovy, například železo. Zvonkohry visely na různých nádvořích po celém městě, obyvatelé je však využívali i doma, zejména když očekávali návštěvu.
„Věšeli je před okna ložnic i do zahrad a připevňovali je k provázku, který vedl před vchodové dveře mimo dosah větru,“ uvedl zpravodajský server WYTV. Šlo vlastně o „římskou obdobu domovního zvonku“.
Z technického hlediska patří větrné zvonkohry mezi bicí hudební nástroje označované jako idiofony. Do této skupiny spadají nástroje, které vydávají zvuk kmitáním vlastního materiálu, nikoli prostřednictvím strun nebo jiných obvyklých mechanismů.
Dnešní větrné zvonkohry se vyrábějí z různých materiálů – z kovů, jako jsou hliník a měď, ze dřeva a bambusu nebo z křehčích materiálů, například ze skla. Moderní modely často tvoří pět či šest dlouhých trubic zavěšených pod stříškou, která je podpírá. Celek drží pohromadě odolný materiál, například nylonová šňůra.
Uprostřed se nachází úderník neboli srdce zvonkohry, jímž pohybuje zachytávač větru, někdy označovaný také jako plachta. Ten visí níže než trubice a vítr jej uvádí do pohybu. Úderník následně naráží do okolních trubic a vytváří jemnou melodii, která dává větru hlas.
Větrné zvonkohry prostupují i současnou kulturou a mají mnoho způsobů využití. Nadále doprovázejí osobní duchovní praktiky, například meditaci, a slouží كذلك k odhánění zvířat. Řemeslně vyráběné zvonkohry mohou mít složité zdobení, často se dávají jako dary nebo zavěšují na památku blízkých.
Tyto zvláštní zvonkohry bývají často naladěny do určité tóniny, například A dur nebo E dur, a vydávají konkrétní tóny, které spolu znějí harmonicky bez ohledu na pořadí, v němž se rozezní. Někdy se používají také při zvukové terapii, kde pomáhají vytvářet prostředí podporující uzdravení.
Krása a hudba vybízející k rozjímání
Vzhledem k jejich duchovní a rozmanité minulosti nelze na větrné zvonkohry pohlížet pouze jako na dekoraci. Přestože mají dnes spíše světský než posvátný charakter, stále plní důležitou úlohu v domácím prostředí. Přinášejí krásu a hudbu do oblíbeného prostoru určeného ke společnému trávení času i rozjímání – na zahradu.
Větrné zvonkohry kdysi sloužily k vyrovnávání energie a odhánění škůdců, jejich dnešní úloha však zůstává významná. Jejich zpěv přináší za větrného letního dne příjemné překvapení. Představují cenově dostupný a melodický způsob, jak proměnit atmosféru. Jsou také jedním z těch závěrečných detailů, které pomáhají proměnit dům v domov.
Jakým tématům z oblasti umění a kultury bychom se podle Vás měli věnovat? Náměty a připomínky nám můžete posílat na adresu namety@epochtimes.cz.
–ete–
