Molekulární bioložka Soňa Peková nedávno oznámila, že shromažďuje hlasy pro svoji kandidaturu do Senátu. Kandidovat chce jako nezávislá ve volebním obvodu č. 30 – Kladno. Na sociálních sítích sice zveřejnila svůj program, zajímalo nás ale, co voličům chce nabídnout v oblastech, které v něm nezmiňuje.
Hovořili jsme o tom, proč chce vstoupit do parlamentu i o silných tématech, které procházejí Senátem. Dále jsme hovořili o jejích postojích k „genderové ideologii“, ratingu ESG, migraci či hodnotové orientaci.
Jak se odvíjí petiční kampaň? Jak víme, musíte nejprve získat tisíc podpisů od obyvatel oblasti, za kterou chcete kandidovat.
Pro svoji kandidaturu se nesnažím budovat si nějaké mediální jméno nebo nějakou svou značku, protože mě řada lidí už zná za těch posledních šest let. Chtěla bych využít toho, že mě lidé znají, že jsem pro ně už nějakou práci udělala.
Je pro vás senátorské křeslo způsob, jak to, co děláte, posunout dopředu?
Potřebovala bych řešit některé problémy s lidmi z vlády nebo prezidentem a nejsem schopná se s nimi kontaktovat jako občan a oni žádosti o kontakt odmítají. Chtěla bych s nimi tedy řešit ty věci na úrovni senátorky, z postu členky parlamentu.
O jaká témata se například jedná?
V poslední době to byla například petice adresovaná panu prezidentovi Petru Pavlovi, ve věci lidí nespravedlivě obviněných nebo dokonce odsouzených za šíření poplašné zprávy z období covidu.
Týkalo se to i mezinárodního projektu, který běžel paralelně, na podporu německého advokáta Rainera Füllmicha, který uspořádal lidový soudní proces založený na americkém precedentním právu. Proces se věnoval shromažďování podkladů pro podání žaloby ve věci „zločinů spáchaných během pandemie onemocnění covidu-19“. Rainer Füllmich je klíčová osoba a je ve vězení.
No a potom jsem zjistila, že tady v Česku se podobná věc (jako Füllmichovi) stala dalším lidem, takže vznikla petice adresovaná panu prezidentovi Petru Pavlovi, aby se tomuto závažnému problému věnoval a vyjádřil na něj svůj názor. Bohužel pan prezident opakovaně neprojevil zájem. Přitom já, jako občan bránící spravedlnost, to s ním potřebuji probrat, protože to považuji za mimořádně závažné, především kvůli plíživě se nasouvajícím normalizačním praktikám, dvojímu metru a absenci nezávislosti justice, a to v demokratické moderní společnosti nemá místo.
Takže já se potřebuji z postavení veřejného aktivisty dostat do pozice, ze které je možné s touto úrovní managementu společnosti potenciálně mluvit. Velice o to stojím, ale chci, aby mě delegovali lidé samotní, pro které je důležité, aby tam měli nezávislé zástupce, kteří přicházejí z lidu a ne za některou politickou stranu. Takže to je důvod, proč to dělám.
Obvykle pokud voliči znají hodnotovou základnu kandidáta, mohou snadněji odhadnout, jak bude hlasovat v hodnotových otázkách a jaká témata v Senátu bude podporovat. Dovolím si tedy začít s řadou hodnotových otázek. Myslím, že řada témat procházejících Senátem přichází na rozcestí v otázce víry v Boha v kontrastu proti teorii náhodného vzniku. Vy věříte v Boha?
Ano. Zcela jasně, ale naprosto mimo církevní hierarchii, tu neuznávám, protože je to člověkem vymyšlená struktura. Není to pro mě jenom víra. Nepotřebuji věřit, ale vím, že jsme součástí jednoho celku, komplexu vědomí, a to není nic, k čemu bych potřebovala jakoukoli ideologickou víru, člověkem psanou a záměrně upravenou.
Takže věřím v Boha, a mám úplně otevřený, fluidní pohled na to, jak funguje tento svět. Takže nejsem vázaná na nějakou historickou kotvu náboženství.
Rozumím tomu správně, že jste nebyla vždy věřící, ale že jste se k víře nebo pochopení dopracovala vědeckou cestou? Pokud se nemýlím, například Isaac Newton, Sókratés nebo Stephen Hawking se také dopracovali k pochopení, že byl svět stvořen a k víře v Boha nebo Stvořitele.
Byla jsem pokřtěná, dokonce biřmovaná, ale vůbec nevím, jak se mi to přihodilo, chtěla to moje rodina, ale nezanechalo to na mě žádnou značku.
No a potom se udály věci v mém životě, které mi ukázaly, že svět… není to víra, je to vlastně hluboká znalost, porozumění, že svět je vlastně především o jiných věcech než o tom, na co můžu rukou sáhnout, co můžu ochutnat, vidět nebo slyšet.
Proč narážím na toto téma… V senátu se několikrát objevilo téma genderové ideologie, která je založena na myšlence, že „přirozenost neexistuje“. Ovšem víra v Boha zřejmě vede také k víře nebo pochopení, že přirozenost existuje a svět je vystavěn s určitým řádem a záměrem, který byl při stvoření ustanoven. Jak byste jako senátorka hlasovala v této otázce?
Především – tento svět je očividně inteligentní design. A pokud to někdo nechápe, tak ani to není špatné, pouze nechápe, že tento svět je dílem natolik inteligentním, že lze jeho tvůrce s plnou vážností nazývat Bohem, Stvořitelem, Zdrojem.
Takže pokud do tohoto nádherného díla někdo vkládá zmatek typu různých chirurgických zákroků na dětech a podobně, přičemž děti ještě nemohou posoudit závažné důsledky, které to přinese, tak do systému inteligentního designu vnáší chaos.
Když se pro změnu pohlaví rozhodne dospělý člověk, který už nabyl jasné představy a upevnil si svoji identitu, může to zkusit – s tím, že bude vědět, co činí, a bude to jeho vědomé rozhodnutí. Ale varianta, že se tyto ideje nabízí i malým dětem – školním, nebo dokonce předškolním – to je naprosto zvrácené, protože ty ve svém věku v žádném případě nemohou mít na to potřebný náhled.
S touto otázkou také přímo souvisí problematika LGBT, ESG nebo náhradního mateřství. Pokud to vezmu popořadě, jak byste například hlasovala ve věci výuky LGBT na základních školách?
Nedomnívám se, že by LGBTQ+ byl problém, o kterém by společnost měla mluvit jako o majoritním tématu. Domnívám se, že existují daleko závažnější témata, která společnost naopak opomíná a nezpracovává.
Téma odlišné sexuality nicméně zcela chápu, nemám s tím žádný problém ani rozkol, pouze se mi nelíbí, že se mu přikládá větší důležitost než je úměrné, že se mu uměle vybudovává význam větší, než mu patří. A hlavně, že tato umělá agenda směřuje na lidi, kteří ještě nemůžou pochopit následky svého jednání, své externě ovlivněné volby.
Není totiž možné, aby se tato agenda předkládala někomu, kdo ještě nemá žádnou potřebnou životní zkušenost, vztahovou… neví, co je láska, nezažil, co znamená intimita dvou blízkých bytostí. Proto se nemůže ani plnohodnotně rozhodnout o tom, zdali bude z nějakých reklamních důvodů klukem, nebo holkou, nebo obojím, přičemž se jedná o rozhodnutí častokrát definitivní.
Jak se díváte na otázku ratingu ESG jehož část S (Social) například klade na firmy požadavek propagace a podpory (zjednodušeně řečeno) „LGBT ideologie“. Pokud mají nízký rating, potom jim banky půjčují na vyšší úrok nebo půjčku odmítnou realizovat. Tím je v podstatě tlačí tyto věci propagovat.
To jsou bohužel zvrácenosti, je to umělé navozování problému nebo tématu. Já jsem opravdu naprosto otevřený člověk – mně vůbec nevadí láska dvou mužů, pokud je jejich vztah naplněn citem a porozuměním a neslouží primárně k vybití nahromaděné agrese, kdy přirozený ženský princip pro ně není dostatečný či adekvátní.
Téma jiné sexuální orientace existovalo ve společnosti vždy. V současnosti se ale tato menšina pomalu stává mediálně a propagandisticky vytvořenou většinou. To je ovšem opět uměle vytvořený problém. Honorování nebo poskytování lepšího ratingu tomu, kdo tuto agendu propaguje, považuji za zcestné. Je to nepatřičné, nefér, lidská intimita a sexualita by neměla interferovat s chodem společnosti, a myslím si, že je potřeba tuto uměle vytvořenou agendu pomocí racionální a citlivé diskuse usměrnit a korigovat, případně ukončit.
Do jakého výboru byste chtěla v Senátu vstoupit, pokud byste byla zvolena? Tipoval bych Výbor pro zdravotnictví.
Já se upřímně přiznám, že to, co mě nejvíce láká, není paradoxně obor zdravotnictví. Jsem laboratorní člověk a v klinické medicíně jsem nepracovala. Vidím se úplně jinde. Mě zajímá spíše diplomatická rovina a mezinárodní aktivity. Současný svět je ve velké turbulenci a já se domnívám, že je tam potřeba uklidňující hlas. Cítím, že tam bych mohla být užitečná, jsem jazykově vybavená, hodně jsem cestovala, takže mě pole mezinárodní spolupráce velmi zajímá.
Usilovala byste o zavedení kontroly činnosti laboratoří, o které jste v minulosti hovořila?
Ano. Momentálně to, co se děje v laboratořích molekulárního typu, je v gesci ministerstva životního prostředí – jedná se o nakládání s geneticky modifikovanými organismy, jaký je na tom dozor, jak vypadá legislativa, která se tím zaobírá.
Historickým problémem je, že se ten obor vyvíjí daleko rychleji než navazující legislativa. V molekulárních oborech probíhá obrovský technologický pokrok a legislativa za ním pokulhává. Ze strany Evropské unie je to vždy zdlouhavý proces a trvá velice dlouho, než se implementují potřebné nové úpravy stávající legislativy.
A vy byste v Senátu vznesla takovou myšlenku, že je třeba tuhle oblast kontrolovat a upravit zákonem?
Bylo by dobré, aby se legislativa znovu revidovala, zjistilo se, zda to skutečně funguje. Domnívám se, že by se záhy ukázalo, že legislativa dostatečně nefunguje a pouze se dívá na záda tomuto rychle se vyvíjejícímu oboru.
V této oblasti například už před lety vznikl komerční a veřejně přístupný projekt, který se nazývá „Do It Yourself“ (Udělej si sám, pozn. red.), kdy si člověk může nakoupit různé chemikálie, laboratorní instrumentarium, v podstatě vše potřebné pro výrobu geneticky modifikovaného organismu.
Metodu CRISPR můžete dělat doma v garáži podle návodu výrobce. Je to možná vtipné udělat si myšku, která září zelenou fluorescencí a podobné věci, ale myslím si, že to je nepřirozené, absurdní a nepatřičné a nemá to co činit s vědeckým výzkumem, kde musí existovat morální a bezpečnostní mantinely.
Podpořila byste snahy nebo návrhy, aby měla Česká republika vlastní laboratoř nebo aby využívala nějakou místní nezávislou laboratoř pro kontrolu obsahu vakcín nebo léčiv? O něčem podobném před časem hovořil profesor Turánek.
Pokud by to okolnosti nebo události vyžadovaly, tak určitě by měly státy mít možnost si interně prověřit, co farmakologické přípravky využívané ve zdravotnictví obsahují. Navzdory tomu, že opakovaně vznikla veřejná poptávka po tom, aby se některé léčebné přípravky prověřily, nebyla politická vůle to provést.
Přitom proces interní státní kontroly je důležitý k tomu, aby se zamezilo pochybnostem o účinnosti nebo složení především nových farmakologických přípravků, což podmiňuje získání důvěry odborné i laické.
Myslím si, že každý stát má mít možnost a právo, pokud to situace žádá, aby si ověřil, co ověřit potřebuje, a že nebude spoléhat pouze na evropskou lékařskou agenturu nebo nějaké nadnárodní společnosti, které svým razítkem umožní zdání toho, že je všechno v pořádku.
Jak se stavíte k současným světovým mocnostem nebo vládě Donalda Trumpa v USA, Evropské komisi, čínskému režimu nebo takzvanému Putinovu Rusku?
Absolutně neutrálně. V první řadě velké a mocné státy mají historicky své zájmy, ovšem právo ovlivňovat své interní záležitosti přirozeně přísluší pouze občanům a vládám svých států, nikoliv cizích. To, co mě oslovuje, jsou myšlenky, kterým se říká demokratické… to jsou krásné a hluboce humanistické myšlenky, které se mnou rezonují, ovšem nerezonuje se mnou jejich současné zpracování na politické scéně. Myslím, že tyto myšlenky je potřeba citlivě uchopit a zpracovat je lidským a kultivovaným způsobem.
A to je to, co já bych chtěla: aby se do společnosti vrátila kultivovanost, kultura v projevu, v podstatě kultivovanost ve všem, co člověk dělá. Chtěla bych vidět, jak roste sociální soudržnost, aby společnost vzkvétala a abychom náš svět budovali ve vzájemné spolupráci, klidu a míru.
Když přijde na otázku migrace, která se v zemích Evropské unie stala zásadní otázkou a v některých zemích také zásadním problémem, jak se k ní stavíte?
Domnívám se, že masivní migrace představuje sekundární problém, kdy primární otázkou je, proč vůbec masová migrace vzniká. Kromě válečných konfliktů, které považuji za nejzazší a ostudné řešení vypjatých mezinárodních situací, se ve většině případů bohužel jedná o migraci ekonomickou. Ta se může prezentovat jako účelový činitel, který má efektivní kapacitu rozvrátit státní systémy, budované ve zcela jiném historickém, kulturním a společenském prostředí. Kdyby se ovšem cílevědomě a uváženě podpořila ekonomická vyváženost ve světě, aby byly finanční prostředky distribuovány spravedlivě a nevznikaly uměle udržované, někdy až propastné rozdíly v životní úrovni států, mohla by se v čase situace stabilizovat – pokud by lidé dostali možnosti, které si jako svobodné a rovné lidské bytosti zaslouží a finanční zdroje by nebyly uzurpovány zájmovými skupinami. Jinými slovy, jde o to, aby lidé neměli potřebu z existenčních důvodů odcházet z míst, kde se narodili či léta žili.
Rozumím. Zeptám se ještě konkrétněji, protože tato otázka řadu lidí zajímá. Jak se stavíte k otázce umožnění nelegální migrace do zemí Evropy nebo povinného přijímání migrantů do České republiky. Jste pro umožnění nelegální migrace, přijímání všech migrantů nebo pro povinné stanovení kvót například pro Českou republiku, kolik migrantů musí přijmout?
Domnívám se, že otázka migrace je uměle vytvořená otázka, která neměla vůbec vzniknout, stejně jako velké množství dalších uměle vytvořených otázek a problémů, které do kultivované a pokročilé lidské společnosti vůbec nepatří a pouze záměrně odvádějí pozornost lidí jistým směrem. Proto hlasovat pro či proti je z mého pohledu nerelevantní, neb tato umělá otázka vůbec neměla vzniknout. Země celého světa mají mít nezcizitelné právo uživit své obyvatele, vzdělávat je, kultivovat své prostředí pro život a sociálně se postarat o potřebné. Domnívám se, že vždy je potřeba především vyřešit příčinu problému, nikoliv svádět boje kolem jeho následků. Naprostá většina problémů světa totiž tkví v jeho nevyváženosti – ekonomické, sociální, vzdělanostní, a především morální a hodnotové.
Na závěr bych vás požádal o vyjádření ke spekulacím, zda jste členkou společenství Allatra alias Tvořivá společnost.
Ne. Nejsem členkou žádné náboženské, ani jiné organizace.
Děkuji za rozhovor.
