Mise, která má zabránit předčasnému zániku vesmírného dalekohledu Neil Gehrels Swift Observatory, vstoupila do podstatně složitější fáze, než její tvůrci předpokládali. Servisní družice LINK společnosti Katalyst Space Technologies sice 3. července 2026 úspěšně dosáhla oběžné dráhy, během následného uvádění do provozu se však potýkala s technickými problémy. Podle posledních informací NASA a společnosti Katalyst Space Technologies z 28. července se družice začala nekontrolovaně otáčet a přechodně ztratila pravidelné spojení se Zemí.
Observatoř Swift mezitím čeká na nižší oběžné dráze. Jeho vědecká pozorování zůstávají pozastavena, protože řídicí tým se snaží co nejvíce zpomalit pokles jeho výšky. Úspěch záchranné operace proto nyní závisí na tom, zda se podaří LINK stabilizovat a přizpůsobit jeho řídicí systém omezeným možnostem, které mu po poruše zůstaly.
Úspěšný start a první kontroly systémů
LINK odstartoval 3. července 2026 z oblasti atolu Kwajalein na Marshallových ostrovech. Raketu Pegasus XL vynesl do výšky přibližně 12 kilometrů upravený letoun L-1011 Stargazer, který ji následně uvolnil nad Tichým oceánem. Třístupňová raketa dopravila servisní družici na nízkou oběžnou dráhu, odkud se měla během několika týdnů postupně přiblížit k observatoři. Startu předcházelo několik odkladů způsobených nepříznivým počasím a technickou kontrolou nosné rakety.
Pozemní tým navázal s družicí spojení, potvrdil výrobu elektrické energie a zahájil kontrolu jednotlivých systémů. LINK rozvinul dvojici solárních panelů, uvedl do provozu avioniku a vyzkoušel své elektrické motory. Ty mají zajišťovat postupné změny dráhy i samotné zvýšení oběžné dráhy observatoře. Ještě 15. července NASA oznámila, že družice je přibližně v polovině procesu uvádění do provozu a že její hlavní systémy pracují podle očekávání.
Už v této fázi se objevil problém s jedním ze tří reakčních koles, která slouží k přesnému řízení orientace družice. Společnost Katalyst jej vyřešila úpravami letového softwaru a provozních postupů. Komunikaci a stabilní orientaci se tehdy podařilo obnovit.
Ztráta orientace
Situace se změnila o víkendu před 28. červencem. LINK se dostal do rotace kolem několika os, kvůli níž byla komunikace se Zemí pouze přerušovaná. Došlo také k resetování hlavní sběrnice družice. Předběžné vyšetřování ukázalo, že dvě ze tří reakčních koles nejsou provozuschopná. Společnost Katalyst spojila jejich vyřazení s potížemi v elektrickém napájení. Částečně omezená je také soustava trysek systému řízení polohy.
Zpráva neznamená, že LINK byl ztracen. Podle NASA zůstává energeticky soběstačný a nadále komunikuje s řídicím střediskem. Jeho elektrický pohon, robotická zařízení, senzory pro přibližovací operace a hlavní komunikační systémy pracují. Právě elektrické motory se nyní používají k potlačení rotace. Trysky jsou uloženy na pohyblivých závěsech, takže jejich tah lze do určité míry směrovat a využít ke stabilizaci družice. Společnost Katalyst 28. července uvedla, že první zážehy již začaly snižovat rychlost otáčení.
Ani případné zastavení rotace však automaticky neznamená návrat k původnímu plánu. Řídicí a navigační software byl připraven pro družici se třemi funkčními reakčními koly a plně provozuschopným systémem orientačních trysek. Technici proto musejí vytvořit nové postupy odpovídající změněné konfiguraci, ověřit je v simulacích a teprve poté rozhodnout, zda je bezpečné zahájit přibližování k observatoři.
Observatoř zatím čeká
Dalekohled Swift pracuje na oběžné dráze od listopadu 2004. Původní hlavní fáze mise byla plánována na dva roky, observatoř však zůstala využitelná více než dvě desetiletí. Její trojice přístrojů umožňuje sledovat gama záblesky a další krátkodobé astronomické jevy v gama, rentgenové, ultrafialové a viditelné části spektra. Po zachycení gama záblesku se družice dokáže během desítek sekund natočit tak, aby jeho dosvit prozkoumala dalšími dalekohledy.
Swift nemá vlastní pohonný systém, kterým by mohl dlouhodobě zvyšovat svoji oběžnou dráhu. Jeho výšku postupně snižuje odpor řídkých vrstev zemské atmosféry. Tento proces urychlila zvýšená sluneční aktivita kolem maxima současného slunečního cyklu. Zahřívání horních vrstev atmosféry vedlo k jejich rozpínání, a tím také k většímu odporu v oblasti, kde se Swift pohybuje. Na počátku roku 2025 většina modelů NASA předpokládala zánik družice v atmosféře během léta 2026.
Řídicí tým proto od prosince 2025 měnil způsob orientace observatoře. V únoru 2026 skončila pozorování rentgenovým a ultrafialovým dalekohledem a v dubnu byl odstaven také přístroj určený k vyhledávání gama záblesků. Omezení spotřeby umožnilo nastavit solární panely do výhodnější polohy. Podle propočtů NASA tím operátoři prodloužili dobu, po kterou by Swift měl zůstat nad kritickou výškou 300 kilometrů, nejméně do podzimu 2026.
O dalším postupu rozhodne stav družice
Původní plán počítal s tím, že LINK nejprve srovná svoji dráhu s observatoří, následně observatoř prohlédne a poté ji zachytí trojicí robotických ramen. Spojená tělesa měla být během přibližně dvou měsíců dopravena do výšky téměř 600 kilometrů.
Dalším předpokládaným krokem je nyní dokončení stabilizace družice LINK, úprava řídicího softwaru a jeho rozsáhlé pozemní ověření. Poté by se družice mohla přesunout na dráhu podobnou dráze observatoře a zahájit její inspekci. O pokus o zachycení se však tým rozhodne až podle technického stavu družice LINK a posouzení rizika, které by nestandardně fungující družice představovala pro samotnou observatoř.
