Komentář
Toto je mírně upravený přepis části podcastu Victor Davis Hanson: In His Own Words z 27. července.
Blížíme se k pěti měsícům přerušovaného konfliktu USA s Íránem, ale ve skutečnosti to není úplných pět měsíců války. Spíše jde o zhruba čtyřicet dnů přímých bojových operací v úvodu a následných sto deset dnů, které se většinou nesou ve znamení jednání s íránským režimem, jen občas přerušených výměnou raketových a leteckých úderů a podobně.
Kde jsme tedy nyní? Jaká je strategie Spojených států? Do voleb do Kongresu v polovině funkčního období (Midterms – pozn. redakce) zbývají už jen zhruba tři měsíce.
Jaká je tedy Trumpova strategie?
Víme, jaká je íránská strategie. Režimu jsou vlastní lidé naprosto lhostejní, ať už jde o přibližně tisíc vedlejších obětí amerických náletů společně s jejich spojenci, a víme, že sám povraždil někde mezi 40 a 50 tisíci vlastních občanů, a je mu to jedno.
Dokud jsou jeho představitelé zkorumpovaní, bohatí a drží moc, nic jiného je nezajímá. Nemají nejmenší problém chovat se jako králové, monarchové a vládnout zemi proměněné v trosky.
Co bychom tedy měli dělat? Snaží se nás přečkat, protože si myslí, že pokud bude benzin stát čtyři dolary za galon, ropa 110 dolarů za barel a bude pokračovat válka, levice vyhraje volby do Kongresu.
Získá většinu ve Sněmovně reprezentantů a další dva roky se ponesou ve znamení cirkusu kolem impeachmentu, prokládaného zneužíváním soudního systému jako politické zbraně. To je jejich strategie. A pak budou mít, jak doufají, dost brzy demokratického prezidenta a všechno se vrátí k Baracku Obamovi, Johnu Kerrymu, Joeu Bidenovi a Antonymu Blinkenovi. V to doufají.
Donald Trump musí mít nějakou strategii, tak jaká je? Jak to chce ukončit a dostat se z toho ven? Myslím, že víme, že právě dokončil dvoutýdenní období intenzivního bombardování.
Tou strategií je říct: vzal jsem investici budovanou padesát let v hodnotě zhruba půl bilionu dolarů a v podstatě jsem ji zničil.
Zničil jsem ji. A zároveň jsem zasáhl některé cíle s dvojím využitím a jsem téměř připraven odejít. Měl jsem však určité cíle, u nichž chci mít jistotu, že byly splněny. Zaprvé nesmějí získat jadernou bombu. Mohu bombardovat Pickaxe Mountain. Očekávám, že to možná udělá už příští týden a oblast zašpuntuje, ne nutně zničí veškeré obohacovací kapacity, ale zašpuntuje ji stejně jako ostatní jaderná úložiště.
Může říct, že chtěl vyvolat chaos. Až se po odchodu Američanů Íránci začnou vzpamatovávat a vynoří se z trosek, uvidí, co jejich vláda dělá.
Uvidí, že jsou na mizině, jejich životní úroveň stále klesá a tento teokratický zkorumpovaný režim chce vzít i těch pár peněz, které jim zbyly, a nakoupit za ně odpalovací zařízení raket, centrifugy a financovat arabské teroristy, a proto budou domácí nepokoje pokračovat, ne-li ještě zesílí.
A to samo o sobě bude představovat formu opatření. Pokud by mluvil Trump, řekl by také: chci zajistit, aby Hormuzský průliv zůstal otevřený. Způsobili jsme značné škody íránským útočným kapacitám na pobřeží naproti průlivu a výrazně jsme oslabili jejich námořnictvo i síly bezpilotních prostředků.
Může tedy pravděpodobně říci, že s minimálním množstvím americké flotily, která je trvale rozmístěna v Perském zálivu nebo u průlivu, může svým spojencům v Perském zálivu, Izraeli i partnerům v Evropě a Asii říci: na tomto průlivu závisíte, můžete se podílet na jeho hlídkování a my vám s tím také pomůžeme. A nebude těžké udržet ho otevřený.
Může také říci: „Sankce rušit nebudeme. Ne, ne, ne. A nezrušíme ani zmrazení bankovních účtů. Nedostanete žádné peníze. Nebudeme s vámi jednat, přesně to říkám.“
Pak může dodat: „Nevím, jaký je celkový počet jejich raket. Vím ale, kolik jsme jich zničili. Zničili jsme jich tisíce. Je však zřejmé, že se na to připravovali a odpalovací zařízení jsou rozptýlená na různých místech.“
Izrael a státy Perského zálivu mají dohromady devět set bojových letadel. My jich v oblasti pravděpodobně máme pět až šest set. Pokud začnou odpalovat rakety, mohou vždy očekávat odvetu a my dokážeme udržet průliv otevřený, ale nebudeme dál fungovat ve válečném režimu a většina našich sil oblast opustí.
A tady si myslím, že přichází něco nového. Může prohlásit, že nyní existuje exilová vláda, alternativní režim. Může sídlit v západních zemích nebo mít své pobočky na místech Blízkého východu, která jsou mu nakloněna. A Spojené státy budou jednat s exilovou vládou, s alternativní vládou.
Kdo to udělal?
Ajatolláh Chomejní. Třináct let pobýval v Iráku, kde s pomocí Saddáma Husajna, úhlavního nepřítele vlastního Íránu, budoval alternativní teokratickou vládu a zaplavoval Írán propagandou. A když to začalo fungovat a revoluce se začala rozbíhat, přesunul se na poslední čtyři měsíce vlády šáha do Francie, odkud posílal do Íránu tisíce audiokazet, a právě on byl exilovou vládou.
A lidé v Evropě s ním začali jednat. Michel Foucault a další francouzští intelektuálové si mysleli, že je úžasný. Podstatné ale je, že se pak vrátil letadlem do Íránu, tuto revoluci si přivlastnil a převzal moc.
Proč by ten režim neměl nést následky toho, co sám způsobil? Jinými slovy, vezměte zabavené peníze, ty stovky miliard dolarů, a řekněte Íráncům: „Nechceme s vámi jednat, protože nejste schopni říkat pravdu.“
„Už vás neuznáváme jako legitimní vládu, protože jste povraždili čtyřicet až padesát tisíc vlastních lidí. Ať už to bude šáh, nebo dočasná koalice odpůrců režimu, uznáme exilovou vládu a poskytneme jí dostatek prostředků, aby měla vlastní mediální zázemí.“
Může cestovat po Evropě, může cestovat po Asii, může usilovat o podporu světových mocností a my jí pravděpodobně pomůžeme se zbrojením a pomůžeme vyzbrojit i íránský lid. Bude to exilová vláda. Z našeho pohledu v Íránu žádná vláda neexistuje. Nevíme, kdo tam vládne, a je nám to jedno. Nechceme s ní jednat.
Jednáme se skupinou lidí, kteří zastupují íránský lid a kteří nám jako podmínku naší podpory slíbili, že pokud se dostanou k moci, rychle vytvoří přechodnou vládu, která do jednoho či dvou let zajistí svobodné volby. Chomejnímu to fungovalo, může to fungovat i nám. S Íránci nejednejte.
Způsobte dostatečné škody, abyste se mohli vrátit domů s jistotou, že už nejsou schopni vyrobit jadernou bombu. A Hormuzský průliv zůstane s pomocí amerických spojenců otevřený a jakékoli další odvetné akce bude možné zvládnout prostřednictvím patnácti set bojových letadel, kterými disponují americké základny, a američtí partneři v Perském zálivu a Izrael.
A to by měla být dostatečná síla k tomu, aby si poradila s radikálně oslabeným Íránem, který přišel o půl století práce i o investice v hodnotě půl bilionu dolarů.
A ve chvíli, kdy získá jediný dolar, neutratí ho za nespokojené obyvatelstvo. Utratí ho za vyzbrojování arabských teroristů a za obnovu svých kapacit, ale to bude velmi obtížné jak politicky, protože lidé proti němu zuří, tak finančně, protože potřebuje půl bilionu dolarů na obnovu a nemá žádné příjmy.
Přetištěno se svolením deníku The Daily Signal, publikace nadace The Heritage Foundation.
Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autora a nemusejí odrážet stanoviska Epoch Times. Překlad byl redakčně upraven.
–ete–
