Druhá světová válka znamenala vzestup Spojených států mezi světové supervelmoci. Podle historiků však země položila základy své hospodářské síly již o desítky let dříve.
Když si Spojené státy připomínají 250. výročí svého vzniku, oslavují zároveň pilíře, na nichž vyrostla jejich prosperita: tradici inovací a podnikavosti, kapitalismus volného trhu a instituce, které zemi pomohly proměnit v globální supervelmoc.
Za dvě a půl století dosáhla země pozoruhodného hospodářského růstu a z převážně zemědělské společnosti se vyvinula v největší ekonomiku světa.
Tato cesta však nebyla snadná. Americké politické a hospodářské uspořádání prošlo těžkými zkouškami – od občanské války až po Velkou hospodářskou krizi. Země však znovu a znovu vyvracela předpovědi svého úpadku a z každé krize se dokázala výrazně zotavit.
Historik Arthur Herman, autor knihy Founder’s Fire: From 1776 to the Age of Trump, tvrdí, že určujícím rysem americké ekonomiky je kultura ochoty riskovat, jejíž počátky sahají až k prvním osadám na území země.
Američané podle něj obvykle vnímají riziko „jako příležitost, nikoli jako varovný signál“.
Herman pro Epoch Times uvedl, že tento způsob uvažování podporuje podnikavost a inovace již po celé generace.
Ačkoli druhá světová válka znamenala nástup Spojených států do postavení nesporné světové supervelmoci, řada historiků upozorňuje, že hospodářské základy této síly vznikly již o desítky let dříve.
Spojené státy dosáhly pozoruhodného hospodářského růstu a z převážně zemědělské společnosti se proměnily v největší ekonomiku světa.
Právě v období po občanské válce skupina průmyslníků a podnikatelů, mezi něž patřili John D. Rockefeller, Andrew Carnegie, Cornelius Vanderbilt a James J. Hill, „vytvořila moderní průmyslovou ekonomiku“, uvedl Herman.
Jedním z nejsilnějších motorů tehdejšího hospodářského rozvoje byl rozmach železnice.
„Železnice představovala v 19. století něco jako internet a umělou inteligenci dohromady,“ řekl Herman.
Americké železnice proměnily hospodářství země tím, že propojily vzdálené trhy a umožnily využívat rozsáhlé přírodní bohatství kontinentu. Mnohé společnosti, které v 19. století dosáhly úspěchu, za něj vděčily právě svému napojení na tento nový způsob dopravy.
Po většinu 19. století byla díky průmyslové revoluci a síle Královského námořnictva dominantní světovou mocností Velká Británie. Ke konci století se však Spojené státy staly jejím hlavním hospodářským soupeřem.
Železnice představovala v 19. století něco jako internet a umělou inteligenci dohromady. Arthur Herman, historik
Bohaté přírodní zdroje a pokrok v dopravě, výrobě oceli, využívání elektřiny a sériové výrobě proměnily Spojené státy v průmyslovou velmoc.
Na rozdíl od mnoha evropských a asijských zemí podporovaly Spojené státy podnikavost také omezenou mírou vládních zásahů. Inovátoři tak podle Hermana získávali větší volnost při podstupování rizika, rozvíjení nových myšlenek a rozšiřování svých podniků.
„Když se dostaneme k roku 1900, tedy na přelom století, byly již Spojené státy dominantní hospodářskou velmocí světa a svou produktivitou výrazně převyšovaly Britské impérium i Německo,“ uvedl.
(Vlevo) Doprava v okolí Bank of England a budovy Royal Exchange v Londýně kolem roku 1900. Po většinu 19. století byla Velká Británie dominantní světovou mocností. (Vpravo) Davy na takzvaném curb marketu – neregulovaném venkovním trhu s akciemi – na Broad Street v New Yorku v roce 1903. Stereoskopický snímek zachycuje pohled severním směrem k burze a Wall Street. Američané podle historika Arthura Hermana obvykle vnímají riziko „jako příležitost, nikoli jako varovný signál“. (FPG / Archive Photos / Getty Images; Underwood & Underwood / Graphic House / Archive Photos / Getty Images)
Bouřlivá dvacátá léta
Hospodářský rozmach pokračoval i během bouřlivých dvacátých let, desetiletí silného ekonomického růstu a všeobecného optimismu ve Spojených státech. Technologie, které byly dříve luxusem – například automobily, elektřina či rozhlasové přijímače –, se staly cenově dostupnými pro mnoho domácností.
Ústřední postavou tohoto rozmachu byl Henry Ford. Jeho převratná pohyblivá montážní linka výrazně zlevnila výrobu automobilů a umožnila, aby se staly běžnou součástí života Američanů.
Značnou část tohoto rozvoje lze podle prezidenta Coolidge Foundation Matthewa Denharta přičíst politickým rozhodnutím z 20. let, která umožnila americkému podnikání „rozkvést a pevně se uchytit“.
Prezident Calvin Coolidge, který zastával úřad v letech 1923 až 1929, prosadil rozsáhlé snížení daní. To podle některých historiků povzbudilo podnikové investice, a podpořilo tak hospodářský růst.
„Daňová politika a rozpočtová kázeň, kterou s ní Coolidge spojil, byly velmi důležité pro hospodářský úspěch 20. let i pro vzestup Ameriky do postavení světové supervelmoci,“ uvedl Denhart.
Zdokonalení technologií a růst produktivity umožnily podnikům vyrábět větší množství zboží za kratší dobu. Zaměstnavatelé díky tomu mohli zkrátit běžný pracovní týden ze šesti dnů na pět. S touto praxí začal Ford v roce 1926 a pětidenní pracovní týden zůstává běžným standardem dodnes.
Po burzovním krachu v roce 1929 však Spojené státy zachvátila Velká hospodářská krize – desetiletý hospodářský propad, během něhož nezaměstnanost dosáhla téměř 25 procent.
Historici se dodnes přou o příčiny krize i o účinnost tehdejších politických opatření. Někteří tvrdí, že program Nový dohod (New Deal) prezidenta Franklina D. Roosevelta pomohl obnovit důvěru a oživit hospodářskou činnost. Jiní namítají, že jeho rozsáhlé vládní zásahy zotavení naopak oddálily.
Vstup Spojených států do druhé světové války následně vedl k prudkému zvýšení vládních výdajů a průmyslové výroby. Válečná mobilizace vytvořila miliony nových pracovních míst a pomohla postavit americkou ekonomiku znovu na nohy.
Podpora inovátorů
Důležitou úlohu v hospodářském úspěchu země sehrála americká kultura, která podporovala nejen samotné vynálezy, ale také jejich tvörtse.
Otcové zakladatelé, zejména George Washington, napomáhali rozvoji inovací prosazováním silné patentové ochrany, uvedl John Berlau, vedoucí výzkumný pracovník a ředitel finanční politiky v institutu Competitive Enterprise Institute.
Berlau, autor knihy George Washington, Entrepreneur: How Our Founding Father’s Private Business Pursuits Changed America and the World, uvedl, že americká ústava a patentový zákon z roku 1790 zakotvily práva duševního vlastnictví již v počátcích existence země.
Vynálezci John Fitch a James Rumsey se na konci 18. století proslavili sporem o své konkurenční konstrukce parníků. Jejich soupeření sehrálo klíčovou roli při utváření raného amerického patentového práva.
Na počátku 19. století Spojené státy zpřístupnily podnikání také tím, že běžným lidem umožnily zakládat obchodní společnosti s omezeným ručením. V Británii byla naproti tomu zakládací privilegia pro obchodní společnosti vyhrazena převážně politickým elitám.
„Zákony jednotlivých států usnadnily zakládání společností s omezeným ručením,“ uvedl Berlau pro Epoch Times. Podnikatelé podle něj již nemuseli při zahájení podnikání riskovat veškerý osobní majetek.
Omezením osobního finančního rizika a zjednodušením zakládání společností vytvořily jednotlivé státy pružné právní prostředí, které povzbudilo více lidí k podnikání, dodal.
Neuvěřitelný úspěch
Spojené státy dosáhly od svého vzniku výrazných hospodářských úspěchů v celé řadě ukazatelů. V hospodářském růstu i výnosech akciového trhu výrazně předčily Spojené království a Německo.
Nová zpráva ekonomů Deutsche Bank zkoumá faktory, které stojí za tímto „neuvěřitelným úspěchem“.
„Ačkoli Spojené státy během uplynulých 250 let čelily závažným krizím včetně občanské války, základní podoba jejich vládního systému zůstala po celou tuto dobu rozpoznatelně stejná,“ uvádí zpráva.
„Tato relativní stabilita spolu s časným rozvojem vlastnických práv vytvořila příznivé prostředí pro dlouhodobé investice, které následně po celá staletí podporovaly hospodářský růst.“
Dalším faktorem je podle ekonomů Deutsche Bank geografická výhoda Spojených států. Díky poměrně bezpečným hranicím a absenci významných soupeřících mocností v bezprostředním sousedství se země vyhnula ničivým dopadům světových válek, které zpustošily Evropu.
K dalším výhodám patří bohaté energetické zdroje, rozsáhlý domácí trh, vyspělý finanční systém umožňující podnikatelům snadný přístup ke kapitálu a špičkové univerzity a výzkumné instituce, které přitahují nejnadanější odborníky.
Mnozí ekonomové poukazují také na výhody plynoucí z postavení amerického dolaru jako hlavní světové obchodní a rezervní měny.
„Tato výhoda bývá označována jako ‚mimořádné privilegium‘ a v posledních desetiletích představuje významný přínos,“ napsali ekonomové Deutsche Bank. „Poptávka po dolaru je důležitá, protože snižuje náklady na půjčky a zvyšuje zájem o americké státní dluhopisy.“
Spojené státy si díky tomu mohou dovolit vyšší rozpočtové schodky, aniž by bezprostředně čelily krizi financování či dluhové krizi.
Nové výzvy
Spojené státy během své historie překonaly řadu krizí. Jen za posledních 60 let k nim patřily válka ve Vietnamu, ropné šoky 70. let, několik hospodářských recesí, teroristické útoky z 11. září, následné války, zhroucení trhu s bydlením a pandemie covidu-19.
Ekonomové dnes varují, že Amerika čelí novému souboru výzev. Patří mezi ně sílící konkurence Číny, rostoucí státní dluh a vzestup socialistických nálad uvnitř Spojených států, které by podle některých názorů mohly podkopat kapitalistický systém země.
„Amerika má podnikatelskou kulturu a její vládní uspořádání podporuje tvořivost, představivost a inovace způsobem, který komunistická společnost s centrálním řízením shora, jakou je Čína, nikdy nebude schopna napodobit ani překonat,“ uvedl Herman.
„Ten vzorec je stále stejný: Američané tvoří a Číňané kradou.“
Podle Hermana představuje vzestup socialistických nálad uvnitř Spojených států pro budoucnost země větší hrozbu než soupeření s Čínou.
K dalším krátkodobým rizikům patří rostoucí tlak na postavení amerického dolaru jako světové rezervní měny a zhoršující se výhled veřejných financí země.
Souhrn strukturálních výhod Spojených států lze jen obtížně napodobit.
Ekonomové Deutsche Bank
„Jakmile mezinárodní trhy dospějí k závěru, že americký dluh je rizikovější, než se dnes může zdát, začnou se mnohé z těchto problémů veřejných financí vyhrocovat,“ uvedl Denhart.
Navzdory tomuto nebezpečí ekonomové Deutsche Bank napsali: „Výzvy, kterým Spojené státy čelí, jsou skutečné, ale převaha dostupných důkazů stále naznačuje, že země zůstane i v dohledné budoucnosti největší světovou ekonomikou.
Souhrn jejích strukturálních výhod lze jen obtížně napodobit.“
–ete–
