Ve starobylé říši Mezopotámie na březích řeky Eufrat vyrostlo jedno z nejmocnějších měst starověku, Babylon. Právě Mezopotámie je v Bibli spojována s pozemským rájem, zahradou Eden, a její jméno dodnes vyvolává představy o obrovských hradbách, biblických příbězích i ztracených pokladech dávných civilizací.
Na tomto místě měl podle antických autorů stát jeden ze sedmi divů starověkého světa – Visuté zahrady Semiramidiny.
Babylon však dávno zmizel pod nánosy písku a času. Spolu s ním se vytratily i legendy o jeho visutých zahradách a slavné Babylonské věži. Z kdysi velkolepého města zůstaly jen ruiny, které dodnes zaměstnávají archeology a historiky.
Existovaly Visuté zahrady Semiramidiny skutečně? Nebo jde o jeden z nejkrásnějších mýtů starověkého světa?
Kdo byla Semiramis?
Jméno Semiramis patří k nejzáhadnějším ženským postavám starověku. Nesla jej manželka asyrského krále Šamši Adada V., známá také pod jmény Šammuramat či Šamiram.
Do dějin se zapsala především tím, že po smrti svého manžela v roce 811 př. n. l. převzala vládu jako regentka a později spoluvládkyně svého syna Adad-nírárího III. Její mimořádné postavení inspirovalo řadu legend a v průběhu staletí se jméno Semiramis začalo objevovat i v souvislosti s dalšími královnami starověkého Východu.
Právě Semiramidě bývá v legendách připisováno vybudování slavného divu světa. Historické prameny však naznačují, že skutečnost byla pravděpodobně jiná.
Visuté zahrady měl s největší pravděpodobností nechat vybudovat král Nabukadnezar II. pro svou manželku Ametis, která pocházela z Médie.
Médie byla zemí vysokých hor, bohaté vegetace a mírnějšího podnebí. Podle pověsti se královně po rodném kraji velmi stýskalo, a tak jí Nabukadnezar nechal na terasách svého paláce vybudovat monumentální zahrady, které měly připomínat zelené svahy její domoviny.
Starý vs nový svět
Sedm divů starého světa představovalo pro antické cestovatele vrchol lidského stavitelství a umění.
Na rozdíl od novodobého seznamu, který vznikl v roce 2007 na základě celosvětového hlasování veřejnosti, nebyly starověké divy vybírány podle popularity, ale podle toho, co Řekové považovali za nejpozoruhodnější stavby tehdy známého světa.
Visuté zahrady Semiramidiny byly na tomto seznamu uvedeny jako druhý div světa. K dalším patřila například Velká pyramida v Gíze, která je jako jediná dochována dodnes, Artemidin chrám v Efesu, Diova socha v Olympii, Mauzoleum v Halikarnassu, Rhódský kolos či Alexandrijský maják na ostrově Faru.
Novodobý seznam sedmi divů světa zahrnuje stavby z různých koutů planety, například skalní město Petra v Jordánsku, Velkou čínskou zeď, Tádž Mahal nebo Koloseum v Římě.
Přesto se zdá, že právě starověké divy si dodnes uchovávají zvláštní kouzlo. Možná proto, že většina z nich dávno zmizela a zůstaly po nich pouze legendy, které nepřestávají fascinovat historiky ani milovníky dávných civilizací.
Jak zahrady vypadaly?
Jak vlastně mohl vypadat jeden z nejslavnějších divů starověkého světa? Odpověď hledáme především v textech antických historiků, kteří zahrady popisovali s obdivem a v překvapivých detailech.
Historik Diodóros Sicilský uvádí, že zahrady měly čtvercový půdorys, přičemž každá strana měřila přibližně 400 stop, tedy asi 122 metrů, a v terasách se zvedaly do výšky jako hora.
„Umělá výsadba měla napodobovat perskou zemi,“ píše ve svém díle. Jednotlivé terasy spočívaly na mohutných kamenných klenbách a byly pokryty silnou vrstvou zeminy, která umožňovala růst nejen květin a keřů, ale i vzrostlých stromů.
Také další antičtí autoři se shodují, že zahrady vynikaly důmyslným zavlažovacím systémem. Podle Filóna se rostliny zdvihaly vysoko nad zemí a jejich krása předčila všechny známé stavby Babylónu. Geograf Strabón pak zmiňuje stupňovité terasy a spirálová čerpadla, která dopravovala vodu z řeky Eufrat až do nejvyšších pater zahrad.
Archeolog, který možná objevil ztracený div světa
Po staletí byly Visuté zahrady Semiramidiny považovány spíše za legendu než za skutečnou stavbu. Změnit to mohl až německý archeolog Robert Koldewey, objevitel starověkého Babylonu.
Při vykopávkách na pahorku Kasr narazil na neobvyklé kamenné klenby. Samy o sobě by nebyly ničím výjimečným, nebýt skutečnosti, že šlo o první objevené klenby v celé Mezopotámii. Následné vykopávky odhalily kamenné sloupy a studnu s trojitou spirálovitou šachtou, která mohla sloužit k dopravě vody do vyšších pater stavby.
Koldewey si vzpomněl na popisy antických autorů. Diodóros Sicilský i Strabón se totiž shodovali, že Visuté zahrady disponovaly důmyslným zavlažovacím zařízením a že při jejich stavbě byl použit kámen, v Babylonu mimořádně vzácný materiál.
Když archeolog porovnal Strabónův popis zahrad s nalezeným komplexem, zjistil, že si nápadně odpovídají.
Zda skutečně archeolog Koldewey objevil zapomenutý div světa, s jistotou nevíme. Jeho nález však patří k nejsilnějším argumentům ve prospěch toho, že Visuté zahrady Semiramidiny nebyly pouhou legendou.
Možná byly Visuté zahrady Semiramidiny skutečným architektonickým zázrakem, možná vznikly pouze v představách antických kronikářů.
Ať už je pravda jakákoli, více než dva tisíce let po svém vzniku nepřestávají inspirovat archeology ani milovníky starověkých civilizací. Snad právě jejich tajemství je tím, co z nich činí jeden z nejpůvabnějších divů starověkého světa.
