Uwe Boll svými filmy záměrně vyvolává kontroverze. V exkluzivním rozhovoru pro Epoch Times režisér poprvé podrobně hovoří o pozadí vzniku snímku „Citizen Vigilante“ a o tom, jak Elon Musk pomohl filmu oslovit miliony diváků.
Jen málokterý německý režisér vyvolává už po desetiletí tak rozporuplné reakce jako Uwe Boll. Kritici jeho filmy často ostře odmítají, řada jeho snímků si však zároveň získala věrné příznivce.
Ve svém novém filmu „Citizen Vigilante“ se Boll věnuje společensky kontroverzním tématům: kriminalitě, selhávání státu a otázce, kam až může jednotlivec zajít, když slábne důvěra v právní stát. Film získal mezinárodní pozornost poté co režisér obvinil Německou regulační organizaci FSK z cenzury, na což jej Elon Musk na dva dny zdarma zpřístupnil uživatelům po celém světě na své platformě X.
V exkluzivním rozhovoru pro Epoch Times Boll hovoří o pozadí svých filmů, politických názorech a osobních zkušenostech. Vysvětluje také, proč záměrně otevírá kontroverzní témata, a odmítá obvinění, že ve svých filmech oslavuje násilí.
Provokace jako součást jeho filmové tvorby
Boll vědomě přijímá, že jeho jméno pravidelně vyvolává kontroverze. Už v počátcích své kariéry natáčel filmy, které se zabývaly aktuálními konflikty a vyvolávaly silné reakce.
„Jako nezávislý filmař někdy natáčím snímky, které záměrně vyvolávají kontroverze. Tak tomu bylo už u filmů Postal, Rampage nebo Assault on Wall Street. Citizen Vigilante pro mě není ničím novým – rád píchám do vosího hnízda.“
Provokace však podle něj není samoúčelná. „Chci v divácích vyvolat emoce. Nechci, aby se nudili nebo říkali: ‚Něco takového už jsem viděl 150tisíckrát.‘ Snažím se natáčet filmy, na které se nezapomíná – ať už v dobrém, nebo ve zlém.“
„Citizen Vigilante“ jako zrcadlo společnosti
Bolla od uvedení nového filmu provází obvinění, že oslavuje braní spravedlnosti do vlastních rukou. Režisér to rozhodně odmítá. Podle něj nemá být „Citizen Vigilante“ návodem k násilí, ale hraným filmem, který odráží náladu ve společnosti.
„Přeji si, aby problémy řešil stát, vláda a příslušné úřady. Film se dotýká citlivého místa, protože lidé tyto problémy vidí a zároveň sledují, že je politici neřeší,“ uvedl Boll.
Podle jeho slov mu přišly tisíce zpráv. Diváci mu psali:
„Konečně někdo ukazuje, co se skutečně děje.“
„Konečně jsem mohl vidět, jak se někdo těmto gangsterům postavil.“
Boll zároveň zdůrazňuje, že hlavní postava filmu rozhodně není vykreslena jako hrdina. Sanders je osamělý bývalý voják, který při použití násilí vědomě překračuje hranice.
„Ve svém násilí záměrně zachází příliš daleko,“ vysvětlil Boll. „Ukázal jsem to tak schválně, aby bylo jasné, že právě tohle ve skutečnosti nechceme. Diváci si mají sami položit otázku: Zachází příliš daleko? Překračuje určitou hranici?“
Právě v tom podle Bolla spočívá síla hraného filmu. Může společenské konflikty vyhrotit a klást morální otázky, aniž by nabízel jednoduché odpovědi. Jako příklad uvádí Kubrickův film „Mechanický pomeranč“, který rovněž záměrně provokuje a staví diváka před etické otázky.
Elon Musk film celosvětově proslavil
Podle Bolla sehrál v mezinárodním úspěchu filmu zásadní roli Elon Musk. Na platformě X objevil upoutávku a následně se sám ozval. „Nekontaktovali jsme ho my, ale on se obrátil na nás a zeptal se: ‚Mohu film podpořit? Mohu ho zveřejnit?‘“
Přestože byl film dva dny dostupný zdarma, jeho pozdějšímu prodeji to podle Bolla neuškodilo. Právě naopak. „Citizen Vigilante“ se poté dostal na přední příčky žebříčků společností Amazon, Apple a dalších platforem. Boll v tom vidí také důkaz věrnosti mnoha diváků.
O samotném Muskovi režisér uvedl: „Myslím, že je jediným miliardářem, kterému je jedno, zda jeho politické názory poškodí jeho vlastní majetek. Jednoduše říká, co si myslí.“
Osobně se nikdy nesetkali. Komunikovali spolu výhradně prostřednictvím soukromých zpráv na platformě X.
Boll by film svým dětem nedoporučil
Boll podrobně hovoří také o hranicích umělecké svobody. Státní zákazy filmů zásadně odmítá. Dospělí by podle něj měli mít možnost sami se rozhodnout, na co se chtějí dívat. „Když je člověku 18 let, měl by se sám rozhodovat, co chce vidět.“
Zároveň zdůrazňuje, že osobní morální hranice přesto existují. Nikdy by například kvůli filmu neublížil zvířeti a snímek „Citizen Vigilante“ by nedoporučil ani vlastním dětem.
Migrace, média a úloha filmu
Dále Boll hovoří o migraci, veřejné bezpečnosti, mediálním zpravodajství a sociálních sítích. Zároveň dává najevo, že jde o jeho osobní hodnocení společenského vývoje.
Podle něj se v posledních letech v Evropě citelně změnil pocit bezpečí. Jako příklad uvádí výrazně přísnější bezpečnostní opatření na vánočních trzích a veřejných akcích.
„Když jsme vyrůstali, na vánočních trzích ani v centrech měst nebyly žádné bezpečnostní kontroly. Dnes tam všude stojí těžce ozbrojené bezpečnostní složky.“
Boll tento vývoj spojuje s přistěhovalectvím ze zemí s převážně islámskou kulturou a kritizuje, že politici a média podle něj o některých problémech nehovoří dostatečně otevřeně. Zároveň zdůrazňuje, že jeho kritika míří proti radikálním proudům, nikoli proti muslimům jako celku.
Násilí v každodenním životě, nejen ve filmech
Režisér kriticky vnímá také stále častější zobrazování násilí ve filmu a televizi. Zatímco seriály v době jeho mládí byly podle něj poměrně zdrženlivé, dnes jsou explicitní násilné scény téměř standardem.
„Celková míra násilí dramaticky vzrostla.“
Ještě problematičtější než hrané filmy jsou však podle Bolla sociální sítě. Děti a dospívající jsou na nich denně vystaveni skutečným záběrům násilí a šokujícím obrazům.
„Děti dnes na internetu neustále sledují skutečné nehody a násilné scény. Otupuje je to. Považuji to za příšerné.“
Sebekritika namísto sebeprezentace
Při zpětném pohledu Boll připouští, že některým jeho raným filmovým adaptacím videoher by prospěly kvalitnější scénáře. „Nikdy jsem netvrdil, že každý můj film je dokonalý.“
Zároveň upozorňuje, že snímky jako Darfur, Tunnel Rats nebo Assault on Wall Street byly často lepší, než jim mnozí kritici přiznávali. Podle jeho názoru se jeho jméno pro některé recenzenty už samo o sobě stalo předsudkem.
Mezi právním státem a braním spravedlnosti do vlastních rukou
Na otázku, co je nebezpečnější – zda stát, který nedostatečně chrání své občany, nebo občané, kteří vezmou právo do vlastních rukou –, Boll braní spravedlnosti do vlastních rukou výslovně odmítá. Zároveň však varuje před ztrátou důvěry v policii a justici.
„Samozřejmě jsem proti tomu, aby lidé brali zákon do vlastních rukou. Jestliže však mají pocit, že se od státu už spravedlnosti nedočkají, je to stejně problematické.“
Jako podnět ke vzniku filmu „Citizen Vigilante“ Boll uvádí případ znásilnění v Hamburku a veřejnou reakci na něj. Právě tyto události ho nakonec přiměly napsat scénář. „Žiji v realitě,“ uvedl.
V závěru rozhovoru režisér hovoří osobněji. Přál by si, aby i jeho nejostřejší kritici neposuzovali jeho filmy pouze podle jeho pověsti, ale také podle témat, jimž se věnují.
„Nejsem filmař, který chce pouze provokovat nebo šokovat. Žiji v realitě – a právě v ní vznikají i mé filmy.“
Každý jeho námět podle něj vychází z konkrétní společenské události nebo osobního pozorování.
„Nesednu si jen tak a nenapíšu nějakou kriminálku pro zábavu. Za každým příběhem stojí něco, o čem jsem přesvědčen, že je třeba vyprávět.“
Ať už člověk s názory Uweho Bolla souhlasí, nebo je rozhodně odmítá, filmy mají podle něj vyvolávat diskuse, odrážet společenský vývoj a klást otázky, na něž často neexistují jednoduché odpovědi. Snímek „Citizen Vigilante“ v této cestě pokračuje a Boll vědomě přijímá, že jím znovu rozdělí veřejnost.
Poznámka redakce: Christian Peschken je novinář a filmař s více než čtyřicetiletou praxí. Uweho Bolla osobně zná od 90. let, kdy oba působili v Hollywoodu.
–etg–
