Jak se příjemkyně kochleárního implantátu znovu učila vnímat hudbu.
Prvním zvukem, který Mary Beth Klattová zaslechla po aktivaci kochleárního implantátu, nebyla hudba. Byly to lidské hlasy – a zněly jako tekutý písek.
Klattová, která nyní podstupuje pooperační rehabilitaci, patří k více než milionu lidí na světě, kteří žijí s kochleárním implantátem. Toto elektronické zařízení může pomoci obnovit sluch pacientům, kteří jsou neslyšící nebo trpí závažnou ztrátou sluchu. Vnější část se umisťuje za ucho a předává signály vnitřní součásti, která komunikuje s mozkem a umožňuje mu zvuk zpracovávat.
Jak však Klattová zjišťuje, obnovení sluchu je teprve začátek. Naučit se znovu vnímat hudbu je něco docela jiného.
„Hudbu slyším, ale zní velmi nepřirozeně a melodii často vůbec nerozeznám,“ uvedla pro Epoch Times.
Elektrický proces slyšení
První kochleární implantáty se ve Spojených státech objevily v roce 1961, kdy průkopníci medicíny William House a John Doyle provedli v Los Angeles první operace. Moderní kochleární implantáty jsou subtilnější než dřívější modely, základní princip však zůstává stejný. Zařízení má napodobovat způsob, jakým ucho zpracovává zvuk, a využívá přitom přírodní jev, který je pro slyšení nepostradatelný – elektřinu.
Kochleární implantát zachycuje zvuk a převádí jej na elektrické signály, které přímo stimulují sluchový nerv. Na rozdíl od sluchadel, jež zvuk pouze zesilují, pomáhá kochleární implantát mozku zvuk zpracovávat. Svazek elektrod obchází poškozené vláskové buňky – mikroskopické smyslové receptory – a vysílá elektrické impulsy přímo do kochleární části sluchového nervu. Ten přenáší informace z vnitřního ucha do mozku, kde se zvuk zpracovává.
Zařízení se skládá z vnějších i vnitřních částí, mezi něž patří mikrofon umístěný za uchem a svazek elektrod zavedený do hlemýžďovitě stočeného vnitřního ucha. U většiny lidí se ztrátou sluchu zůstává sluchový nerv funkční. Problém obvykle spočívá v poškození drobných vláskových buněk ve vnitřním uchu, které už nedokážou předávat signály nervu.
Hudba však představuje zvláštní výzvu. Kochleární implantáty nedokážou přenášet složité výšky tónů obsažené v hudebních skladbách, protože ty zahrnují širší rozsah hlasitostí a frekvencí.
Celoživotní cesta
Pro Klattovou, stejně jako pro řadu dalších pacientů s kochleárním implantátem, je život se sluchovým postižením celoživotní výzvou. Narodila se s vrozenou ztrátou sluchu, od čtyř let nosila sluchadla a již od předškolního věku navštěvovala speciální vzdělávací programy pro děti se sluchovým postižením.
„Nikdo jiný v naší rodině ztrátu sluchu neměl,“ uvedla. „Dodnes přesně nevíme, co ji způsobilo.“
Během desetiletí se Klattová naučila svému postižení přizpůsobovat v osobním i pracovním životě.
Jako novinářka používala telefony s nastavitelnou hlasitostí. Skryté titulky, které se začaly šířeji prosazovat díky úsilí neslyšící herečky Marlee Matlinové na konci 80. a v 90. letech, zcela změnily způsob, jakým mohla sledovat televizi.
„Skryté titulky pro mě byly požehnáním, stejně jako jsou dnes titulky v reálném čase,“ uvedla.
Po dobu 60 let jí sluchadla postačovala. Když se však ztráta sluchu začala prohlubovat, rozhodla se pro kochleární implantát a v červenci 2025 podstoupila operaci.
„Den aktivace“
Zkušenosti jednotlivých pacientů se liší podle toho, jak se s implantátem učí – nebo znovu učí – vnímat zvuky. Kochleární implantáty přitom dostávají lidé všech věkových kategorií, od kojenců až po seniory.
Po operaci pacienti pravidelně docházejí na terapeutická sezení, během nichž se zařízení nastavuje. Audiologové a chirurgové při procesu označovaném jako „mapování“ upravují implantát podle fyziologických dispozic pacienta a jeho zpětné vazby.
Klattová si vybavuje úzkost, kterou pociťovala v „den aktivace“, kdy byl implantát poprvé zapnut. Hlasy podle ní zněly chraplavě a nepoznatelně – jako tekutý písek. Vzpomínky na známé zvuky, zejména na hudbu, jí však poskytovaly určité vodítko.
„Moje cesta k opětovnému vnímání hudby bude velmi odlišná od cesty někoho, kdo o sluch přišel až v pozdějším věku,“ vysvětlila. „Takový člověk bude známé melodie rozpoznávat snáze.“
Posluchači si často oblíbí určitý hudební nástroj, který je přitahuje více než ostatní.
Klattová si vybavuje charakteristické kolísavé tóny varhan Wurlitzer, které v 90. letech pravidelně poslouchala jako členka chicagské Společnosti němého filmu. Němé filmy se svými mezititulky a příběhy vyprávěnými obrazem dlouhodobě poskytují lidem se sluchovým postižením dostupný způsob, jak se zapojit do populární kultury a filmového světa. Klattové navíc otevřely cestu k nástroji, který si zamilovala.
„Varhany Wurlitzer hrály v mém životě obrovskou roli,“ uvedla. „Němé filmy se svými titulky, poutavými příběhy, kopiemi celuloidových pásů zachycujících historické budovy a dávno zesnulými filmovými hvězdami nesmírně oslovovaly mou vášeň pro historii a film.“
Užitečnou pomůckou při učení mohou být také sezónní melodie. Známé a jednoduše vystavěné písně, které člověk slýchá od dětství, patří mezi ty, jež příjemci implantátů rozpoznávají nejsnáze.
„Vánoční písně se rozhodně poznávají lépe, protože mají zpravidla jednoduché a snadno zapamatovatelné melodie – jsou to písně, které slýchám od dětství,“ uvedla a jako příklad zmínila veselou píseň „Santa Claus Is Coming to Town“.
Cesta vpřed
Ačkoli nejvyšší prioritou rehabilitace příjemců kochleárního implantátu zůstává logopedická terapie zaměřená na porozumění řeči, někteří zdravotníci doporučují zařadit do celkového pooperačního rehabilitačního programu také muzikoterapii.
Jedna z možností zlepšení spočívá v samotném zařízení. Zúžení elektrického proudu vysílaného elektrodami implantátu by pacientům mohlo umožnit přesnější vnímání výšky tónů. Přesnější stimulace jednotlivými elektrodami by mohla hudební zážitek příjemců implantátu významně zlepšit.
Cílem rehabilitace je dosáhnout „plného zvuku hudby“. Nejde přitom jen o porozumění řeči, ale také o schopnost vnímat zvuk v celé jeho smyslové bohatosti, jak jej běžně vnímá většina lidí. Michael Harris, atestovaný otorinolaryngolog z Froedtert Hospital a Medical College of Wisconsin, který Klattovou operoval, jí vysvětlil, že může trvat až dva roky, než začne hudbu vnímat v její plnější podobě.
Klattová už nyní dokáže „zpívat spolu s jednoduchými melodiemi“, nejvíce se však těší, až se připojí k jedné ze svých oblíbených vánočních písní. Už teď si uvědomuje, jak silný zážitek to pro ni bude.
„Opravdu se těším, až uslyším a budu si moci zazpívat ‚Tichou noc‘, což je pravděpodobně moje nejoblíbenější píseň vánočního období,“ uvedla. „Nejspíš to bude velmi emotivní zážitek – budu plakat, protože konečně porozumím slovům a budu moci zpívat s ostatními!“
–ete–
