Před 720 lety, 4. srpna 1306, byl v Olomouci zavražděn český a polský král Václav III. Přestože se pachatele ani případného objednavatele nepodařilo spolehlivě určit, královražda výrazně ovlivnila budoucnost českých zemí. Václav byl posledním mužským příslušníkem hlavní větve Přemyslovců, která po několik staletí vládla českým zemím. Jeho smrt otevřela otázku nástupnictví a zahájila několik let trvající zápas o český trůn.
Václav III. se dožil pouhých šestnácti let a samostatně vládl přibližně třináct měsíců. Jeho život přesto souvisel s rozsáhlými mocenskými plány posledních Přemyslovců. V různých obdobích nesl tituly uherského, českého a polského krále.
Králem se stal ještě jako dítě
Václav se narodil 6. října 1289 jako syn českého krále Václava II. a Guty Habsburské. Současně s ním přišla na svět jeho sestra Anežka, která zemřela v útlém věku. Jako jediný přeživší syn představoval Václav pokračovatele přemyslovské dynastie a od útlého věku se s ním počítalo při uzavírání politických spojenectví.
Roku 1298 byl zasnouben s Alžbětou, dcerou uherského krále Ondřeje III. Když Ondřej v lednu 1301 zemřel bez mužského dědice, vláda arpádovské dynastie skončila. Část uherských velmožů následně nabídla korunu dvanáctiletému Přemyslovci, jehož kandidaturu podporoval Václav II. Proti němu stál Karel Robert z Anjou, který se těšil podpoře papeže Bonifáce VIII.
Václav byl 27. srpna 1301 ve Stoličném Bělehradě korunován svatoštěpánskou korunou. V Uhrách vystupoval pod jménem Ladislav, tradičně uváděným jako Ladislav V. Jeho skutečná moc však zůstala omezená. Země byla rozdělena mezi vlivné šlechtice a mladý panovník nedokázal prosadit svou autoritu mimo území ovládaná vlastními stoupenci.
Postavení Přemyslovců se postupně zhoršovalo. Papežská kurie uznala nároky Karla Roberta a proti Václavovi II. vystupoval také římský král Albrecht Habsburský. V létě 1304 proto Václav II. odvezl syna zpět do Čech. Formálně se Václav III. uherského titulu vzdal až v říjnu 1305, kdy svá práva a korunovační klenoty předal bavorskému vévodovi Otovi III.
Dědictví tří korun
Po smrti Václava II. dne 21. června 1305 převzal jeho syn vládu v Českém a Polském království. Zdědil však také otcovy dluhy, válku s Albrechtem Habsburským a neklidné poměry v Polsku. Ve Velkopolsku rostl vliv hlohovského knížete Jindřicha III., zatímco v Malopolsku obnovil své mocenské postavení piastovský kníže Vladislav Lokýtek.
Mladý král se rozhodl soustředit na české a polské državy. S Albrechtem Habsburským uzavřel mír a vzdal se nároků na některá sporná území. Na podzim 1305 rovněž zrušil zasnoubení s Alžbětou Uherskou a oženil se s Violou Těšínskou. Sňatek s příslušnicí slezské větve Piastovců mohl posílit jeho postavení na cestě mezi českými zeměmi a Krakovem.
Zbraslavská kronika vytvořila obraz krále, který trávil čas pitím a pod vlivem mladých šlechticů rozdával královský majetek. Toto hodnocení dlouho určovalo Václavovu historickou pověst. Jeho vláda však navazovala na politiku Václava II. a řešila konkrétní problémy zděděné po otci.
Nejvážnější situace panovala v Polsku. Vladislav Lokýtek na počátku roku 1306 ovládl Krakov a ohrožoval českou správu dalších oblastí. Václav proto začal připravovat vojenskou výpravu. V létě svolal vojsko do Olomouce, odkud chtěl pokračovat na sever.
Vražda v domě kapitulního děkana
Dne 4. srpna 1306 pobýval Václav III. v domě kapitulního děkana Budislava v areálu olomouckého hradu poblíž katedrály svatého Václava. Přesné místo činu již nelze kvůli pozdějším přestavbám spolehlivě určit. Podle kronik byl král během odpoledne napaden a usmrcen několika bodnými ranami.
Prameny se při označení vraha rozcházejí. Olomoucké nekrologium a některé kroniky spojily čin s durynským rytířem Konrádem z Mulhova, označovaným také jako Konrád z Botenštejna. Údajně byl spatřen s krvavou zbraní a vzápětí zabit královými strážci. Jméno Konráda z Botenštejna se však v pramenech objevuje ještě roku 1320; mohlo ovšem jít o jinou osobu.
Za možného objednavatele býval označován Vladislav Lokýtek, Albrecht Habsburský nebo některý z českých šlechticů. Žádnou z těchto možností nelze potvrdit dochovanými doklady. Jisté není ani to, zda vražda vznikla jako součást širšího politického spiknutí, či zda šlo o čin spojený s osobním konfliktem.
Konec přemyslovské vlády
Václav III. zemřel bez legitimního potomka. Přemyslovci tím vymřeli v mužské linii, nikoli však zcela: nástupnické nároky nadále uplatňovaly královy sestry Anna, Eliška a Markéta. České země přesto vstoupily do období politické nejistoty, kdy o korunu soupeřili Jindřich Korutanský a Rudolf Habsburský.
Nástupnický spor skončil roku 1310, kdy se Eliška Přemyslovna provdala za Jana Lucemburského. Přemyslovský původ tak zůstal důležitým zdrojem legitimity nové dynastie, přímá vláda rodu však byla po olomoucké vraždě minulostí. Václav III. se kvůli krátkému životu nestihl výrazněji zapsat do správy země. Jeho smrt přesto patří k událostem, které zásadně změnily další vývoj českého státu.
