Od Franka Sinatry až po vesmírné playlisty – hudba astronautům během misí zvedá náladu, připomíná významné okamžiky a pomáhá jim udržovat spojení s domovem.
V prosinci 1965 splnila posádka mise Gemini 6A důležitý úkol: letěla v těsné formaci s jinou kosmickou lodí a provedla tak manévr nezbytný pro budoucí přistání na Měsíci. Astronautům Wallymu Schirrovi a Tomu Staffordovi se během mise dostalo jedinečného hudebního vystoupení. Zpěvák Jack Jones jim zazpíval parodii na broadwayský hit „Hello, Dolly!“, jejíž název upravil na „Hello, Wally“. Tímto okamžikem začala tradice hudby při kosmických letech, která přetrvává dodnes.
„Chcete je dostat do tempa“
S prodlužováním misí NASA bylo nutné zavést pravidelné budíčky, při nichž začala jako zvuk budíku sloužit hudba. Astronauti i jejich rodiny v průběhu let navrhovali nejrůznější skladby – od hitů Franka Sinatry „Come Fly with Me“ a „Fly Me to the Moon“ až po tradiční vojenský trubkový signál „Reveille“.
Hudba je dnes neodmyslitelnou součástí „domácího života“, který si astronauti ve vesmíru vytvářejí. Každého z nich může osobně povzbudit a současně mezi členy posádky posiluje pocit sounáležitosti.
„Společným rysem všech těchto výběrů je, že podporují kamarádství a týmového ducha mezi astronauty a pozemním personálem,“ vysvětlila v dopise z roku 1990 Lynn W. Heningerová, tehdejší zastupující náměstkyně administrátora NASA pro vztahy s Kongresem. Dopis pro historické oddělení NASA archivoval Colin Fries.
Posádku mise Gemini 7, která odstartovala krátce před Gemini 6A, budily střídavě skladby klasické hudby. Jim Lovell, pozdější velitel mise Apollo 13, a Frank Borman tak poslouchali například Beethovenovu „Symfonii č. 6“, Chopinův balet „Les Sylphides“ nebo Rachmaninovovu „Symfonii č. 2“.
Lovellova dvanáctiletá dcera Barbara požádala řídící středisko, aby otci pustilo píseň „I Saw Mommy Kissing Santa Claus“. Doufala, že ho tak přiměje vrátit se na svátky domů o něco dříve.
Astronaut Chris Hadfield, který jako spojovací důstojník CAPCOM dohlížel na hudbu přehrávanou posádkám, dával přednost svižným skladbám. Oblíbil si například vojenský budíček „Reveille“, který by dokázal probudit i toho nejtvrdšího spáče.
„Pustíte jim nějakou živou, energickou hudbu – obvykle jen na dvě minuty – a po krátké pauze se z mikrofonu ozve ospalý hlas, který zamumlá: ‚Dobré ráno, Houstone,‘“ uvedl pro časopis Details.
„Nechcete pouštět pohřební pochod. […] Chcete je ráno dostat do tempa.“
„Dobré ráno, Ameriko, jak se máš?“
Dne 18. května 1969 odstartovalo Apollo 10, poslední generální zkouška před přistáním na Měsíci. Budíček posádky příhodně zahrnoval píseň Tonyho Bennetta „The Best Is Yet to Come“.
S rozšířením audiokazet si začaly posádky brát na palubu vlastní předem nahrané skladby, čímž se úloha hudby při kosmických letech dále rozšířila. Když se astronauti Apolla 11 Neil Armstrong, Buzz Aldrin a Michael Collins vraceli k Zemi, z Aldrinova kazetového přehrávače se celým modulem nesla vlastenecká folková píseň Johna Stewarta „Mother Country“.
V prosinci 1972 se Apollo 17 stalo poslední misí, při níž lidé stanuli na Měsíci. Posádka měla působivý seznam třinácti skladeb, mezi nimiž nechyběla píseň „I’m a Jayhawk“, oficiální bojová píseň Kansaské univerzity, kterou vystudoval pilot Ronald Evans.
V den přistání pustilo řídící středisko skladbu „The City of New Orleans“ v podání Johna Denvera. Verš z refrénu „Good morning, America, how are you?“ neboli „Dobré ráno, Ameriko, jak se máš?“ byl poctou velitelskému modulu pojmenovanému America.
Na více než padesátiletou tradici navázala také mise Artemis II. NASA zveřejnila playlist posádky, na němž se objevila například skladba „Free“ od skupiny Zac Brown Band, určená pro poslední den cesty kolem Měsíce.
„Majestátnost Země“
K dalším oblíbeným skladbám posádek v průběhu let patřily „Marine Corps Hymn“ a „On the Road Again“ od Willieho Nelsona. Manželka letového specialisty Barryho Wilmora vybrala pro jeho první kosmický let v roce 2009 duchovní píseň „I Can Only Imagine“ od skupiny MercyMe.
Astronauti si na palubu berou také přenosné hudební nástroje, například flétny nebo foukací harmoniky. Hudbou si krátí čas a současně se díky ní cítí více spojeni se svými rodinami na Zemi.
Když se Pamela Melroyová na počátku 21. století poprvé vydala do vesmíru, všimla si, že její kolegové při práci poslouchají hudbu ve sluchátkách. Osmého dne mise to vyzkoušela také a překvapilo ji, jak výrazně hudba její zážitek obohatila.
„Teprve když jsem při pohledu na majestátnost Země zaslechla rozléhající se tóny hudby, uvědomila jsem si, o co jsem do té doby přicházela,“ uvedla.
O jakých tématech z oblasti umění a kultury byste si přáli, abychom psali? Své náměty a připomínky nám zasílejte na adresu namety@epochtimes.cz.
–ete–
