Svatý Vavřinec, jenž má v našem kalendáři svátek 10. srpna, náleží k nejstarším a nejuctívanějším mučedníkům římské církve. Jeho jméno zní latinsky Laurentius a italsky Lorenz a původně znamenalo „člověk pocházející z Laurenta“, starověkého města v Latiu.
Název Laurentum se patrně spojoval s latinským slovem laurus, tedy vavřín, z něhož vznikla česká podoba Vavřinec.
Pravděpodobně se však narodil v první polovině 3. století v Hispánii, ve městě Osca, jež se dnes nazývá Huesca. Podle tradice studoval v Zaragoze, kde se seznámil s budoucím papežem Sixtem II., se kterým později odešel do Říma. Některé staré prameny jej však označují za římského občana, což nelze historicky ověřit.
Část historicky ověřeného příběhu sv. Vavřince počíná v Římě. Právě v tom městě, kde pokračovalo dlouholeté pronásledování křesťanů. Za císaře Valeriana působil Vavřinec jako jeden ze sedmi římských jáhnů, jenž byl blízký papeži Sixtovi II. Byl jedním ze sedmi jáhnů a v této službě měl na starosti církevní majetek, rozdílení almužen a péči o chudé, vdovy a sirotky. Později býval označován jako arcijáhen nebo první z jáhnů, protože v římské církvi zřejmě zastával významné postavení.
Vavřinec představil „poklady církve“
Vavřinec jako správce majetku dostal od úřadů příkaz vydat „poklady církve“. Podle tradice je mezitím rozdal chudým. Potom, namísto odevzdání majetku, představil úřadům zástup chudých, nemocných, vdov a sirotků se slovy, že „právě oni jsou pravými poklady církve“.
Když předvedl před úředníka chudé, nemocné, vdovy a sirotky, rozhněvaný prefekt jej poté odsoudil k pomalé smrti.
Roku 258 na rozkaz císaře zatkli papeže Sixta II. při bohoslužbě v římských katakombách.
Následovalo zatčení kněžích a jáhnů. 6. srpna 258 byl papež Sixtus II. s několika jáhny popraven.
Na rozkaz rozhněvaného úředníka Vavřinec zemřel o čtyři dny později, 10. srpna 258. Nejznámější legenda říká, že byl Vavřinec položen na železný rošt nad žhavé uhlí. Tento způsob smrti však poprvé podrobněji popisují až svatý Ambrož a básník Prudentius na konci 4. století, více než sto let po Vavřincově smrti. Historikové se přiklánějí spíše k popravě – stětím mečem.
Hans Baldung Grien – „Mučednictví sv. Vavřince“ (1505). Dřevoryt, CC0. (public domain).
Přesto se rošt stal jeho hlavním symbolem při výtvarném zpodobnění. Jeho smrt, datum pohřbu i hrob v pohřebišti svaté Cyriaky u Via Tiburtina dokládá římský kalendář mučedníků z roku 354. Zásadně není pochyby, že Vavřinec skutečně existoval a zahynul při Valerianově pronásledování.
Později ve 4. století nechal císař Konstantin nad jeho hrobem vybudovat svatyni, z níž postupně vznikla římská bazilika San Lorenzo fuori le Mura – svatého Vavřince za hradbami. Jeho ostatky jsou tam podle tradice uchovávány dodnes.
Vavřincovo poselství
Jeho poselstvím především je, že opravdovým bohatstvím církve nejsou peníze ani drahocenné předměty, ale lidé, zvláště chudí a bezbranní. Církev péči o bezbranné považuje za svou pomoc bližním.
Svátek svatého Vavřince připadá na 10. srpna. Je uctíván v katolické a pravoslavné tradicí i v některých protestantských tradicích. Vavřinec je patronem jáhnů, kuchařů, hasičů, komiků, vinařů, studentů a chudých.
Di Buonaccorso – „Saint Lawrence“ (kolem 1370–1375) (public domain)
Pranostiky
V lidové tradici, včetně české, se s jeho svátkem pojí pranostiky o počasí, o vínu, o „Vavřincových slzách“ (meteorický roj Perseidy) či o ochraně před ohněm.
Svátek sv. Vavřince značí, že léto se přehouplo ze své horké části k závěru. Lidová pranostika také říkávala, že „Vavřinec načůral do vody“, což znamenalo, že voda v rybnících už bude studená na koupání. Po svaté Anně obvykle následovaly chladné noci – a rána, takže voda vychládala.
Dají se vzpomenout i další světci téhož jména, např. Vavřinec z Brindisi (1559–1619), kapucín a učitel církve. Avšak „sv. Vavřinec“ bez bližšího určení obvykle označuje právě římského mučedníka z doby pronásledování.
Jméno Vavřinec se v Česku chlapcům dává velmi vzácně. Většina lidí se s ním v běžném životě téměř nesetká a nově se dává jen velmi málo. Jde o tradiční jméno s historickým a náboženským pozadím.
